Neexistuje zázračné opatření, které by samo zajistilo, že se i při stárnutí obyvatelstva v budoucnosti budou vyplácet všem důchodcům vysoké důchody. Přesto článek Lenky Zlámalové (Chystaná reforma penzí? Nestačí, HN 26. března) podle mého názoru takový pocit mohl u čtenářů vyvolat. Důchody jsou stejně drahé, ať jsou hrazeny systémem průběžným, nebo fondovým. A vyžadují při stejných parametrech stejný objem prostředků.
Je třeba srovnávat náklady ve vztahu k HDP
Skutečnost, že v některých zemích jsou důchody hrazeny výlučně z pojistného a v jiných též z jiných zdrojů (výnosy z daní), rovněž výši celkových nákladů nijak neovlivňuje. Porovnávat je třeba celkové náklady na důchod ve vztahu k určité relevantní veličině. Za tu se obecně považuje hrubý domácí produkt. Srovnáme-li prostředky vynakládané v evropských zemích podle jejich poměru k HDP, zjistíme, že pozice České republiky, která vynakládá na důchody ročně necelých 9 % HDP, není nijak výjimečná. Průměr zemí Evropské unie je 10,4 %.
Náklady na důchody lze ovlivnit zvyšováním věku stanoveného pro odchod do starobního důchodu. Pokud je ale v zemi větší nezaměstnanost, pak se to míjí účinkem, protože lidé jsou více nuceni využívat předčasného důchodu.
Stejně obecně známou pravdou je, že lze provádět i jiné parametrické změny průběžně financovaného důchodového systému. Například omezovat počet náhradních dob, které se do důchodu započítávají, aniž by za ně bylo zaplaceno pojistné, avšak účinek změn je týž - vyplácený důchod bude nižší. Tvrzení, že když státní penze klesne, důchodové problémy se vyřeší, na které se autorka článku odvolává, je obdobného druhu. Sice se sníží náklady státu na výplatu penze, ale pokud nemá dojít k poklesu výše důchodů, musí být tytéž náklady vynaloženy v jiném systému, například soukromém. Ale ani v něm nejsou důchody hrazeny jinak než z pojistného hrazeného účastníky (zaměstnanci a zaměstnavateli), popřípadě z výnosů získaných investováním příspěvků. Ty jsou z dlouhodobého pohledu obdobou růstu pojistného kopírujícího v průběžném systému růst mezd.
Oč tu vlastně běží?
Čas od času je navrhováno převést ze současného průběžného systému 5 % pojistného (což představuje 13 až 15 miliard korun ročně) na povinné spoření - prý tím budou problémy rovněž vyřešeny. To by však stát musel současně buď dnes vyplácené důchody v uvedeném rozsahu snížit, nebo je financovat z jiných zdrojů. Nové prostředky tak nezíská a samo toto opatření důchody ani do budoucna nijak obecně nezlepší.
To, oč tu běží, je jen jiné nastavení poměrů pro skupiny budoucích důchodců a otevření mnohem většího prostoru pro podnikání v důchodové oblasti. Soukromý příspěvkově definovaný důchodový systém podstatně snižuje solidaritu mezi důchodci. Vede k tomu, že bohatší budou mít - ve srovnání se současným stavem - důchody vyšší a chudší občané nižší.
Vláda si je toho všeho velmi dobře vědoma. Z hlediska našich ekonomických možností je nejschůdnější reforma na systém pomyslných důchodových účtů. Je to založeno právě na poznání zákonitostí, kdy lze směřovat více k ekvivalenci a současně v maximální míře šetřit veřejné zdroje.
Na povinné spoření nejsou peníze
Země nemá k dispozici dostatečné prostředky, které by umožnily přechod na povinné spoření, kdy je třeba po dlouhou dobu financovat souběžně dva důchodové systémy. A společnost není připravena na drastické škrty v současném důchodovém systému - jejich financování na dluh by pozici českých veřejných financí dále zkomplikovalo.
Často se rovněž hovoří o tom, že je nutné zvýšit motivaci občanů k doplňkovému spoření, k němuž bylo v roce 1994 vytvořeno penzijní připojištění se státním příspěvkem. Jistě je o tom možné uvažovat, ale nelze opomenout, že občané nevyužívají plně ani současné pobídky. Průměrný příspěvek účastníka nedosahuje 500 korun měsíčně, za které je poskytován nejvyšší státní příspěvek - 150 korun. Jen málo účastníků využívá možnost odvádět ročně dalších 12 000 Kč, na které náleží daňové odpočty. Schopnost a vůle občanů si takto na důchody spořit má své meze. Navíc naprostá většina prostředků, které byly v penzijním připojištění se státním příspěvkem účastníkům dosud vyplaceny, nesloužila k důchodovým účelům, tedy na starobní penze, ale k okamžité spotřebě - byla vyplacena ve formě jednorázového vyrovnání a odbytného.
Autor je náměstkem ministra práce a sociálních věcí.
Otištěno s laskavým svolením autora a Hospodářských novin.
Zítra si na stránkách Peníze.CZ budete moci přečíst reakci senátora za ODS Miroslava Škalouda na tento text náměstka Hofmana.
Co si o argumentech náměstka ministra práce a sociálních věcí Jiřího Hofmana myslíte vy? Skutečně je z hlediska ekonomických možností České republiky nejschůdnější reforma na systém pomyslných důchodových účtů, tedy NDC? Také si myslíte, že by se u nás nenašly peníze, které by umožnily přechod na povinné spoření?
Sbohem kurzové přirážky
Nakupte s nejlepším měnovým kurzem na českém trhu a ušetřete při lyžování, u moře nebo při nákupech v zahraničí.
Sdílejte článek, než ho smažem
