Česká ekonomika je devátá nejlepší v EU. Má 123 trestných bodů

Česko je devátou nejvyspělejší ekonomikou v Evropské unii. V nově sestaveném Indexu prosperity Česka, který je společným výzkumem projektu Evropa v datech a analytického týmu České spořitelny, porážíme i země jako Lucembursko, Irsko či Itálie.

Nejvyspělejší ekonomikou v unii je podle indexu Švédsko. Následuje Německo a Dánsko. Díky umístění na devátém místě za sebou Česko nechalo celkem 18 zemí EU včetně všech z bývalého východního bloku.

„Ekonomická úroveň měřená HDP na obyvatele je v ČR vyšší než v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku. To je skvělý výsledek ekonomické transformace v 90. letech. Nicméně od roku 2008 tempo dohánění německé úrovně výrazně zpomalilo. Hrozí nám chycení se do pasti ekonomiky středních příjmů. Česká ekonomika začala narážet na své limity kvůli podinvestovanosti, trhu práce a struktuře ekonomiky,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny

„Limity jsou zřejmé, protože i relativní nízký růst ekonomiky kolem tří procent už dokáže vytvářet inflační tlaky. Před rokem 2008 česká ekonomika vytvářela inflační tlaky až při růstu kolem pěti nebo šesti procent,“ dodává Navrátil.

Nejméně zdravou ekonomiku má v EU Řecko, předposlední je Polsko a třetí od konce jsou společně Bulharsko s Kyprem.

„Řecko se na poslední příčce srovnání objevuje přesně v polovině zkoumaných kategorií a jeho ekonomice tak škodí především vysoký veřejný dluh, nízká míra investic, špatná ekonomická komplexita i nejvyšší deflace,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, datový analytik Evropy v datech.

Z deseti sledovaných faktorů jsme nejlépe dopadli z hlediska ekonomické komplexity, jsme na druhém místě hned po Německu. „Vysoká míra komplexity ukazuje na to, že česká ekonomika je velmi diverzifikovaná. Velmi podobně je na tom třeba japonská ekonomika. Diverzifikace ekonomiky je předpokladem pro to, aby byla ekonomika schopna zvládat různé ekonomické šoky,“ vysvětluje Navrátil.

Dalším silným faktorem, který nám v indexu prosperity zajistil dobré místo, je poměr veřejného dluhu vůči HDP, který vychází na 37,7 % a jsme tak čtvrtí v EU. Lépe je na tom už jen Estonsko, Bulharsko a Lucembursko.

Česko naopak není úplně schopné využívat svůj potenciál. „Rezervou Česka je nízký podíl národního důchodu na domácím produktu a nízká přidaná hodnota ekonomiky, kvůli které jsme označováni jako montovna Evropy. Horší pozici v žebříčku má rovněž kvůli třetí nejvyšší inflaci,“ říká Navrátil. Z hlediska těchto faktorů je Česko naopak mezi nejslabšími zeměmi.

„Když to hodně zjednodušíme, z hlediska produkce jsme už Německo dohnali. Ale přidaná hodnota, nebo jednodušeji marže, kterou z této produkce jsme schopni získat, je už o 20 % nižší než v Německu. A o dalších 10 procentních bodů je nižší národní důchod, který nakonec v Česku zůstane,“ dodává Navrátil.

Pomoci by nám mohly investice do vzdělání, ty ale stále podceňujeme. Mají nejvyšší výnos, školství je však dlouhodobě podfinancované.

„Z hlediska přidané hodnoty vývozu jsme až na 22. místě. Mezi významné důvody patří, že se nám tu nepodařilo zajistit, aby vzdělávání bylo dostupné. Jsou obrovské rozdíly v regionech. Systém vzdělávání je naprosto nepropustný a největší problém je plýtvání talenty. Systém vychovává studenty k průměrnosti, což je obrovský problém pro produkci s přidanou hodnotou. Umí si lépe poradit s podprůměrnými dětmi než s těmi nadprůměrnými,“ vysvětluje Danuše Nerudová, česká ekonomka a vysokoškolská pedagožka.

Naší silnou stránkou je paradoxně také míra investic vůči HDP. Investice v Česku tvoří 26,25 % HDP. V porovnání s ostatními státy EU jsme se umístili na třetí příčce. Před námi je jen Irsko a Maďarsko.

I když je míra investic v Česku celkem vysoká, neznamená to, že se jedná o kvalitní investice, které rychleji zmodernizují ekonomiku. Navrátil upozorňuje, že Česko patří mezi státy s nejpomalejším tempem ekonomického oživení. „Po finanční krizi jsme udělali obrovskou chybu v tom, že jsme velmi snížili investice. A nyní to opakujeme. Současné investice jsou o 9 % nižší než před covidem. Máme nízký růst produktivity a podinvestování se může ještě zhoršit,“ říká.

Že investice nemíří správným směrem je vidět například na robotizaci české ekonomiky. Počet robotů na pracovníka v Česku sice roste, není to však dostatečné. Proto Česko vypadlo z první dvacítky nejvíce robotizovaných ekonomik světa. Premiantem je nyní Německo s 371 roboty na 10 tisíc zaměstnanců, následuje Švédsko s 289 a Dánsko s 246 roboty. Česko je na 162 robotech.

Podinvestovanost je vidět také třeba na rychle rostoucích cenách nemovitostí a snižování dostupnosti vlastnického bydlení. V EU v tomto patříme mezi nejhorší.

Česko ale má velmi silný finanční sektor, který je investice schopný profinancovat. Navrátil také upozorňuje, že máme spoustu nástrojů a peněz, které nabízí EU proto, aby se Česko mohlo zmodernizovat. Naše firmy si také uvědomují, že je to obrovská příležitost přispět k prosperitě Česka. „Pokud nebudou investovat, tak budou ztrácet svou konkurenceschopnost na mezinárodním poli,“ dodává ekonom.

Přidanou hodnotu na produkci mohou české firmy zvyšovat investicemi do výzkumu a inovací, designem vlastních výrobků a služeb, zvýšením podílu konečné výroby, vlastní distribucí a nabízením následných služeb, s čímž souvisí zlepšení vztahů s koncovými zákazníky.

Česko brzdí také nedostatečně digitalizovaná veřejná správa. Ačkoliv stát od roku 2016 investoval do e-governmentu přes 60 miliard korun, v mezinárodním srovnání jsme na tom jen o trochu lépe než Bělorusko. V oblasti e-governmentu se Česko propadá až na dvacátou příčku v EU. Nejlépe je na tom Malta, následovaná Estonskem a Lucemburskem. V kontrastu s tím je, jak dobře si Česko vede v oblasti e-commerce. Například možnost objednat si zboží online, zde nabízí třetina firem, což je třetí nejvyšší podíl v EU.

Na závěr metodická poznámka: Výsledky jsou vypočítány z deseti indikátorů, jako je například poměr HDP k národnímu důchodu, diverzifikace ekonomické produkce, inflace, veřejný dluh vůči HDP nebo třeba i počet robotů přepočítaný na počet obyvatel. Data výzkumníci čerpali z otevřených zdrojů, jako je Eurostat, OECD, WHO, Světová banka nebo OSN. Každý indikátor je hodnocen stejnou vahou. Ekonomické srovnání je první z řady deseti chystaných indexů. V dalších studiích výzkumníci srovnají například úroveň vzdělání, životního prostředí či podnikatelského prostředí.

Sdílejte článek, než ho smažem