Některé centrální banky mají těžký život. Americký Fed by rád měl čitelnou měnovou politiku, jenže se mu do práce vkládá nečitelný prezident Donald Trump. Evropská centrální banka se ze všech sil snaží měnově kočírovat celek složený z ekonomicky naprosto rozdílných kusů a vybalancovat nejrůznější politické tlaky ze všech stran. To Česká národní banka, ta má pohodu – zemička s vlastní měnou a pouhými deseti miliony obyvatel, to se přece nedá pokazit.
Ale dá!
Od listopadu 2013 do dubna 2017 držela Česká národní banka uměle korunu na úrovni 27 korun za euro (nebo pod ní). Jedním z hlavních cílů umělého oslabování kurzu domácí měny bylo udržet inflaci nad nulou. V té době celosvětově klesala cena ropy a dalších komodit a v závislosti na tom klesaly i ceny v Česku. V zásadě nebyl žádný silný důvod pokles cen brzdit. Tedy kromě toho, že by inflace mohla mít ve statistikách pár měsíců znamínko minus, zatímco ČNB ji plánovala mít dvě procenta nad nulou.
Uměle zlevněná koruna se stala vítaným cílem zahraničních investorů. Nebo ještě spíš spekulantů. Proč nenakoupit za dumpingovou cenu, když je tu příslib, že brzy cena půjde zase nahoru a vy se ziskem prodáte zpět?
Zaplatili jsme my všichni. Když v ekonomice, která 80 procent hodnoty HDP dováží, zdražíte veškerý import o víc než sedm procent, tak to bolí. Kvůli tomuto experimentu zdražila ropa, počítače, vrtačky, auta, dovolené, … Že by se vyšší ceny vrátily na platech, to už statistika neřekla.
Když bylo konečně po intervencích – Jiří Rusnok se stal guvernérem ČNB v průběhu intervencí a bohužel musel dodržet co slibovali bankovní radní předtím –, centrální bankéři se plácali po ramenou, jak se jim je podařilo ukončit hladce a klidně. Pozitivní bylo ale jen to, že intervence skončily, jinak bylo tohle plácání výsměchem reálné situaci.
Udržet korunu na 27 korunách za euro znamenalo kupovat eura o závod. Teď koruna posiluje a zásoby eur táhnou ČNB do ztráty. Je to opravdu jen ztráta účetní, bez negativních efektů, jak ČNB tvrdí?
Všem bylo jasné, že intervence skončí okamžitě, jak „vyprší platnost“ předchozích slibů, tedy na začátku dubna 2017. Investoři rychle a „levně“ nakupovali a přikupovali koruny a centrální banka byla najednou naložena po střechu eury, o kterých věděla, že po skončení intervencí ztratí hodnotu.
Do konce roku koruna svižně posílila pod 26 korun za euro, což při giganticky narostlých devizových rezervách znamenalo ztrátu 250 miliard korun, to je pět procent českého HDP. Tyhle peníze si rozdělili investoři. Českou národní banku ovšem ztráta netrápila, protože jejím cílem není zisk, „je to jen účetní položka“; navíc udržela (s odřenýma ušima) inflaci těsně nad nulou. Je divné, že na účetní položce někdo vydělal 250 miliard korun a státní rozpočet může na mnoho desetiletí ze strany ČNB počítat jen se ztrátou.
À propos kolik asi v současnosti vydělávají devizové rezervy, když takřka všechny evropské státní dluhopisy mají záporný výnos?
Ještě v dubnu 2017 ČNB používala agresivní intervenční politiku pro zvýšení inflace, ale už v srpnu téhož roku došlo na zvedání základních úrokových sazeb, aby se inflace začala tlumit. Navzdory tomu se inflace o rok a půl později vyšvihla na tři procenta, což jasně dokazuje, že ČNB svými předchozími intervencemi přestřelila a měla se chovat úplně jinak.
Není se ale čemu divit. Prognózy inflace nebo kurzu koruny, které Česká národní banka používá při rozhodování o měnové politice, jsou totiž dlouhodobě naprosto mimo reálný vývoj. Často ani 90procentní interval spolehlivosti v grafech nestačí. Z hlediska prognózování naprostý propadák. Věštění z křišťálové koule by přineslo lepší výsledky.
Nejenže centrální bance utekla inflace, ale těch 2,5 bilionu korun, které najednou byly na trhu navíc, předražilo a de facto zlikvidovalo dluhopisový trh, který je nyní z poloviny v rukou zahraničních investorů, a tedy velice náchylný na výkyvy tržních nálad. Bohužel státní dluhopisy s tragickým výnosem jsou povinnou složkou portfolia penzijních fondů. Povinnost penzijních společností nakupovat mizerná aktiva připravuje potenciální výnosy lidem, kteří si u nich odkládají peníze na důchod – jsou nás čtyři miliony.
A to nemluvím o konzervativních investorech, kteří dřív spoléhali na ne sice veliký, ale jistý výnos státních dluhopisů, a po jejich znehodnocení se začali ohlížet po dluhopisech podnikových. Často nakoupili prašivé cenné papíry, jak ukazují miliardové ztráty v sektoru (Zoot, Triload, EMTC, …).
Dluhopisy bývají často prezentovány jako bezpečná investice. Případ společnosti Zoot, která se dostala do platební neschopnosti, slouží jako názorná ukázka, že to tak mnohdy není. Některé dluhopisy jsou zkrátka pořádně rizikové. Víme, jak je poznat.
Jiní investoři emigrující od dluhopisů dávali peníze do nemovitostí. Bublina u cen nemovitostí jde tedy také částečně na vrub ČNB. Ovšem naše centrální banka už proti ní bojuje novými intervencemi: aby lidé náhodou drahé nemovitosti nekupovali, šup, zpřísníme několikrát podmínky pro poskytování hypoték.
Ani dnes není naše centrální banka zrovna prorokem. Centrální banky největších ekonomik na světa se dívají do budoucna a vidí zpomalení větší než malé. Zahajují proto nové kolo měnového uvolňování. Jen Na Příkopě si nikdo nevšiml, že ekonomiky v okolí zpomalují o sto šest. Prognózy dokonce ukazují potenciál pro další zvýšení sazeb! Metodika výpočtu předpovědí se sice změnila, ale je nový model lepší než starý, nebo bude úplně stejně mimo realitu?
Z vyspělých zemí je Česká republika se svými dvěma procenty na základní úrokové sazbě těsně za USA, tam se ale pravděpodobně brzy bude snižovat. Evropská centrální banka má depozitní sazbu pro banky dokonce v minusu! Vyšší sazby už mají jen takoví frajeři jako Turecko (20 %), Rusko (7 %), Brazílie (6 %) nebo Argentina (86 %).
V naší centrální bance zapomínají, nejen na to, že jsme plně otevřená ekonomika, a jsme tedy silně závislí na vlivech zvenčí, ale také na základní poučku anonymního klasika: Statistika je přesný součet nepřesných čísel. Centrální bankéři by se měli dívat dopředu a do reality, ne na model, který pokaždé zklamal.
Zpomalení v zahraničí je fakt a naše malá otevřená, na světě závislá ekonomika se mu jen těžko nějak vyhne. Dvouprocentní sazba je dneska naprosto zbytečná, navíc na ní opět vydělávají ti, kterým ještě zbyly levné koruny z intervencí. ČNB jim ráda platí úrok dvě procenta, což nikde jinde neseženou. Další zbytečné náklady centrální banky, ze kterých mají obyčejní lidé opravdu jen málo užitku.
Zatímco Evropská centrální banka formou záporných úroků trestá banky za to, když si u ní uloží peníze, Česká národní banka je úročí dvěma procenty. Toho ve velké míře využívají mateřské společnosti tuzemských bank.
Že je teď inflace na třech procentech ukazuje na minulé chyby. Dobrá, chyby se staly, ale to přece neznamená, že by sazby měly zůstat na úrovni, která ekonomiku dusí. Akce centrální banky by měly šanci ovlivnit to, kde bude inflace za rok či rok a půl – ale to už se nám bude o třech procentech jen zdát.
Dluhopisové trhy naši centrální banku už dlouhodobě ignorují a v horizontu jednoho roku očekávají (na rozdíl od samotné ČNB) několikeré snížení základní sazby. Podobně dlouhodobé výnosy dluhopisů už přes rok klesají a ignorují snahy centrální banky řídit měnové podmínky pomocí zvedání základní sazby (v krátké době se v pěti krocích zvedla z 0,75 procenta na dvě procenta).
Naši centrální bankéři bohužel dlouhodobě podceňují vztahy na finančních trzích a jejich chování a věří především svým modelům. Bez finančních trhů ale nefunguje transmisní mechanismus měnové politiky. Lidsky řečeno: Česká národní banka si se sazbami může dělat co chce, ale zcela se to míjí účinkem. S měnou a trhy to nic nedělá.
Příčinou je nulová zkušenost centrálních bankéřů s finančními trhy. Bankovní rada se skládá ze schopných manažerů, ředitelů bank a pojišťoven a z analytiků, ale bohužel nikdo z nich ani vzdáleně neviděl reálné fungování finančních trhů, neprošel praxí na dluhopisových trzích a podobně. Rozhodování české centrální bankéřů je dnes tedy jen jakýsi formální cirkus. Šou s minimálním vlivem na ekonomiku České republiky, ale velkými náklady, které platí její obyvatelé.
Martin Mašát
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 9. 2019 1:19, Antony
Kdo konkrétně rozhodl o prodeji zlatých rezerv!!? To by zajímalo mnoho lidí !!!!
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
13. 9. 2019 20:50, Hujerr
Plně podporuji moudré a prozíravé rozhodnutí oborníků ČNB s intervencemi atd. Mají rozhled a vědí, že tím pomůžou investorům, kteří v potu tváře pomáhají budovat naši prosperitu a jen a jen díky nim jsme už téměř dohnali i německo. Už k nám jezdí za prací i němci, američané, takže je jasné že už jsme díky moudrým krokům odborníků z ČNB předehnaly některé státy Západu. Bravo ČNB !
V diskuzi je celkem (48 komentářů) příspěvků.