Na rostoucí ceny ropy, které se ještě v únoru 2016 pohybovaly v okolí 30 dolarů za barel a aktuálně oscilují kolem hranice 50 dolarů, můžou žehrat snad všichni kromě producentů. Politiky trápí geopolitická stránka věci – země, které svou ekonomiku staví téměř výlučně na vývozu černého zlata, stojí proti zbytku světa, který ropu pro své základní potřeby kupuje. A obyčejný spotřebitel? Naskáčou mu vrásky na čele, jakmile se přiblíží k čerpací stanici. To je ovšem jen to, co je vidět na první pohled. Už na ten druhý vidíme, že důvodů pro spotřebitelský smutek je mnohem, mnohem víc. Ropa je surovina, bez které se dnes neobejde téměř žádný průmysl. Obchodníkům, kteří využívají ropné produkty ve výrobě, se zvyšuje cena primárních vstupních surovin – a kdo ten nárůst bude platit?
Zdroj: Peníze.cz
Ropu považuje řada lidí za zajímavý investiční nástroj, ovšem sotva lze drobnému investorovi doporučit k obchodování přímo komoditu samotnou. Do ropných společností lze investovat například prostřednictvím fondu Contribute Partners ČSOB Energie a ropa 1, který odvozuje svůj výnos od vývoje evropského akciového indexu STOXX® Europe 600 Oil & Gas. Index se skládá z různých akcií dvaceti firem působících aktivně v odvětví ropy a zemního plynu, například společností Royal Dutch Shell, BP, OMV, Repsol.
Slovo ropa se v naučných slovnících nevyskytovalo ještě před druhou světovou válkou, čeština ho v nové podobě převzala z polštiny (v polštině je primární význam slova hnis; ropa je ropa naftowa). Fosilní hořlavinu organického původu tak čeština nejprve pojmenovávala slovem petrolej, které se v lékařství v našich zemích používala už v první polovině 15. století. Dnes pod heslem petrolej, které pochází z řeckého petros (skála) a latinského oleum (olej), ve slovnících nalezneme definici popisující rafinovaný ropný destilát. Ani Číňané, kteří jako vůbec první na světě provedli ropný vrt před rokem 340 před naším letopočtem, se v pojmenování této cenné tekutiny neliší – v překladu zní 石油 (ši jo), tedy skalní olej.
Lidé ropu nacházeli nejprve na místech, kde si sama prorazila cestu na zemský povrch. Již staří Babyloňané zpevňovali asfaltem, častým průvodcem ropy, smíchaným s hlínou a slámou namísto malty svá obydlí, natírali jím také svá plavidla, aby do nich nezatékalo. Na takzvané procesní třídě ve městě Babylon v jižním Iráku se dodnes můžete na vlastní oči přesvědčit (ovšem cesty do Iráku se zrovna teď příliš nedoporučují), že už v osmém století našeho letopočtu byly ulice dlážděny vypalovanými cihlami a vylévány asfaltem.
Když se lidé v polovině 19. století rozhodli ropu průmyslově těžit, doly se jim často sesouvaly kvůli průsaku vody. Edwina Drakea tehdy napadlo, že by ropu mohl získávat podobným způsobem, jakým se ze země těží solanka (solný roztok). V roce 1859 v Penyslvánii u Oil Creek, ramene řeky Alleghene, poprvé použil vrták v železném potrubí. Po dlouhém období neúspěchu, kdy už se od něj odvracel i jeho zaměstnavatel Seneca Oil, se provrtal skrz vrstvu štěrku a skály dvacet metrů hluboko a vytěžil první vanu surové ropy. Brzy nato dokázal zvýšit výtěžnost ropy na 25 barelů denně. Drake ale na svém vynálezu nezbohatnul – nedal si ho patentovat a zemřel v chudobě.
Po Drakeově prvním úspěšném vrtu zasáhla Ameriku podobná horečka jako zhruba o půlstoletí dříve americké zlatokopy. Ropní prospektoři (wildcatters) pátrali po této komoditě na vlastní pěst v nehostinných končinách. Slangovým výrazem divoké kočky (wild cats) se v USA nejprve říkalo jakémukoliv druhu riskantního podniku, po roce 1859 se názvem začaly označovat ropné vrty nepodložené geologickým průzkumem. Epidemii „černé horečky“ mezi hledači ropy posílila i cena této komodity, která tehdy překonala hranici osmi dolarů za barel.
Johnu Davidsonu Rockefellerovi splnila ropa jeho „americký sen“ – narodil se do chudé rodiny, proto už v sedmnácti letech začal podnikat. Klíč ke štěstí našel původně spolumajitel knihkupectví a později obchodník se zemědělskými plodinami až v petrochemickém průmyslu. Z podílníka nevelké clevelandské rafinerie se vypracoval na ropného magnáta, který vlastnil trust Standard Oil. Ještě než musel své ropné impérium kvůli nařčení z monopolizace odvětví rozdělit, ovládal celkem čtyřicet společností, mezi něž patřily i dnes známé značky jako Exxon nebo Mobile. Zajímavé je, že v jeho době se ropný destilát jménem benzin vyléval coby vedlejší produkt výroby petroleje do řek, své uplatnění našel až s rozvojem automobilového průmyslu.
Průmyslová revoluce v 19. století způsobila nebývalou poptávku po velrybím oleji a tuku, jimiž se v Evropě masově promazávaly výrobní stroje. Díky svým dobrým vlastnostem – hořel pomalu a nezapáchal – se velrybí olej používal i v pouličním osvětlení, vyráběly se z něj svíčky, mýdla a další drogistické zboží. Zejména díky destilaci petroleje z ropy, který v průmyslu do značné míry původem živočišný olej nahradil, se masový lov velryb zastavil.
Právě rychlý konec velrybářského průmyslu si vybral Martin Tománek za příklad toho, proč se ani v investicích do komodit nevyplácí sázet všecko na jednu kartu.
Ropa se obvykle nachází až osm kilometrů hluboko pod nepropustnými vrstvami zemského povrchu. Největší zásoby této hořlaviny, odhadem víc než deset bilionů kubických metrů, se vyskytují v západní Kanadě. Tam se ropa koncentruje v ropných píscích, ze kterých se získává relativně nákladně; při současných cenách ropy se těžba spíš nevyplácí.
Také Česká republika má několik ropných ložisek, převážně na Jižní Moravě, největší dodávky ropy ale čerpá z Ruské federace.
Proč u nás nezlevňuje benzin a nafta tolik, jako zlevňuje ropa na trzích?
Daně tedy tvoří kolem šedesáti procent ceny, ropa necelou čtvrtinu. Zbytek připadne na úpravu ropy, distribuci, skladování a prodej.
Počítejte s námi:
Do České republiky ropa přitéká ze dvou směrů: z východu ji k nám od roku 1965 přivádí více než pět tisíc kilometrů dlouhý ropovod Družba, ze západu ropovod IKL (Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov; paradoxně ovšem ropovod nevede ani z Ingolstadtu, ani do Kralup, ani do Litvínova). Jeho prostřednictvím se k nám od roku 1995 ropa dostává z italského Terstu. Takzvané centrální tankoviště ropy, kde se mimo jiné skladují i státní strategické nouzové zásoby ropy, najdeme v blízkosti rodiště Antonína Dvořáka, u středočeské Nelahozevsi.
Ani se nechce věřit, že převážná většina průmyslových odvětví se dnes na ropu a její deriváty spoléhá. Potravinářství, doprava, zemědělství, farmacie a kosmetika, to je jen malý výčet odvětví, která ropu a ropné produkty až z 95 procent využívají. Věděli jste například, že kyselina acetylsalicylová, která pod obchodními názvy Aspirin či Acylpyrin, potlačuje horečku a záněty, se průmyslově vyrábí z ropy? Ropné deriváty najdete i v dalších běžných lécích proti bolesti nebo v uměle vyráběných vitaminech A, D, E a K.
Za největší ropnou katastrofu v dějinách nemůže počasí ani chyba techniky. Možná máte v paměti katastrofy tankerů, jako byl Exxon Waldez, který ztroskotal roku 1989 u pobřeží Aljašky. To ovšem nebyla ani největší katastrofa spojená s lodní dopravou ropy, jen mediálně nejznámější. Do moře tenkrát vyteklo podle nejčernějších odhadů na devět set tisíc barelů ropy. Horší jsou katastrofy spojené s těžbou, při té poslední veliké, kterou byla havárie plošiny Deepwater Horizon, uniklo do moře až 4,9 milionu barelů. Všechny tyto katastrofy ale blednou ve srovnání s pohromou, která byla způsobená zcela úmyslně. Za války v Perském zálivu irácká armáda zapalovala ropné vrty a ropná jezera v Kuvajtu, vypouštěla ropu do moře, aby ztížila americkému námořnictvu manévrování a přistání.
Autorka je manažerka marketingu a komunikace ČSOB Asset Management
Kolik ušetříte s fotovoltaikou?
Zjistěte své roční úspory zdarma a do 2 minut. S Řešímto.cz porovnáte nabídky od ověřených dodavatelů ve vašem okolí.
Sdílejte článek, než ho smažem
