Světový den spoření

V říjnu roku 1924 se v Miláně uskutečnil Mezinárodní kongres spořitelen. Ne Mezinárodní bankovní kongres. V Česku si někdy ten rozdíl dobře neuvědomujeme, protože z České spořitelny se stala přední banka a i kampeličky, jak se u nás klasickým spořitelnám odjakživa říkávalo, dnes v podstatě poskytují bankovní služby, původní důraz na spoření a vzájemnou výpomoc se poněkud z jejich étosu vytratil.

Na kongresu se sešlo několik stovek zástupců spořitelen z několika desítek zemí světa. Řešili složitou otázku: jak po první světové válce přivést lidi ke spoření a k důvěře ve spořitelny. Světová válka samozřejmě znamenala i znehodnocení úspor, devalvaci, inflaci.

Jedním z nástrojů, které měly myšlence spoření marketingově pomoci, bylo také vyhlášení Světového dne spoření nebo Světového dne úspor. Ten první byl vyhlášen hned: připadl na poslední den kongresu, tedy  31. října 1924. 

Světový den spoření si získal velkou popularitu například v německy mluvících zemích, kde byla tradičně silná kultura spořitelních dužstev neboli spořitelních pokladen – Sparkasse. V Rakousku třeba v padesátých letech na tento svátek uvedli postavičku Sparefroha, šťastného spořitele, trpajzlíčka v červené čepici s velkou mincí na hrudi. Sparefroh se stal velmi populární postavičkou a kdoví, možná i inspirací pro pozdějšího Spořínka České (státní) spořitelny.

Dnes svátek spoření propagují nejčastěji banky. Měli bychom ale dokázat nakouknout pod marketingový nátěr: uvidíme tam pořád svěží ideál spořivosti, střádání a rozumného hospodaření jakožto prostředku udržitelného blahobytu.