Říká se, že chybami se člověk učí. A také se říká, že opakování je matka moudrosti. Je však bohužel pravda, že současná společnost tuto výukovou metodu příliš nepodporuje, právě naopak. Chyby jsou penalizovány a ten kdo je dělá, prohlášen za hlupáka. Jako bychom zapomněli, jak jsme se všichni učili chodit nebo jezdit na kole.
Proč to však všechno říkám – dnes bych rád tento prostor věnoval hlavním chybám, které se podle mého názoru na akciových trzích opakují odjakživa. Jejich výskyt rozhodně není omezený na komunitu retailových investorů, ale jejich četnost je v tomto prostředí objektivně vyšší. Rozhodně nepůjde o seznam vyčerpávající a jako vždy máte v diskusní sekci prostor pro doplnění dalších, na které jsem zapoměl. Pořadí je výsostně náhodné:
- Bezmezná víra v analytiky. Tím nijak nehodnotím kvalitu jejich práce. Spíše chci říci, že analýza „někoho jiného“ by měla být pouze jedním ze zdrojů, které investor pro své rozhodování používá. Rozhodně ne tím jediným a o to méně tím hlavním. Velmi často se setkáváme s tím, že i analýzy od „renomovaných“ bank obsahují formální kopance a nejednou má člověk pocit, že dotyčný analytik pracoval metodou ATV – „aby to vyšlo“. Stačí se podívat na aktuální rozptyl cílových cen u akcií takové Erste Bank. A hlavně – nikdy neobchodujte na základě „nadpisu“, že banka XY mění cílovou cenu akcie AB na hladinu CD. Taková reakce je bez vyjímky pozdní.
- Absence strategie. Může se to zdát paradoxní, ale investování a spekulování je výsostně systematická záležitost. I navzdory všemu tomu chaosu, který na trzích panuje, si investor musí uchovat chladnou hlavu a odstup. A musí vědět, proč nějaké aktivum kupuje a proč ho kupuje za tu kterou cenu. Pokud tomu tak není, podobá se muškařícímu rybáři, který nahazuje udici do proudu a čeká, co zabere.
- Nervy na pochodu. Dívat se, jak cena vámi nakoupené akcie klesá a vy přicházíte o peníze je jenom pro otrlé, to přiznávám. I proto beze zbytku platí to, co v reakci na minulý text napsal jeden čtenář – trh jako takový neexistuje, trh jsme my, jeho účastníci. A ti disponují rozdílnou mírou emoční odolnosti, vytrvalosti a chladnokrevnosti. Jakmile se do výsostně systematického a pragmatického rozhodování o nákupu a prodeji finančních aktiv začnou míchat emoce, nejistota, nedůvěra ve vlastní úsudek a obavy, je zle. V takovém okamžiku je lepší vypnout monitor a jít na vzduch…
- Když to spadne, přikoupím. Klasická situace, která se děje dnes a denně. Velmi často ji lze také definovat veselou poučkou „z krátkodobé spekulace se mi stala dlouhodobá investice“. Je samozřejmě příjemné, když námi držené aktivum zlevní a my máme možnost koupit něco víc, o něco levněji. Vždy by však mělo být nejprve předmětem zkoumání, proč k této situaci došlo. Není sleva jako sleva a některé jsou předzvěstí „zavírání krámu“. Znal jsem člověka, který se bezmezně radoval z toho, jak se akcie Enron Corp. zlevňují a on si jich může koupit čím dál tím víc. Netřeba dodávat, že na trhu již nějaký ten pátek nepůsobí.
- Řízení rizika a stop-lossy. I tento bod je velmi těsně navázán na bod druhý, tj. na samotnou investiční strategii. Musím vědět, co od dané investice čekám a zařídit se podle toho. Nelze se spolehnout na to, že „trefím“ ten správný okamžik tak nějak citem a vystoupím ze své pozice právě včas. I proto existují pokyny typu „stop-loss“ či inteligentní pokyny, které z vás odejmou tíhu subjektivního rozhodování a pokud se situace vyvine nepříznivě, učiní rozhodnutí za vás. Jakmile je totiž zle, nastupuje situace bodu 3) a výrazně roste šance, že emoce převládnou nad rozumem. Důsledky takového jednání jsou známé a mnohokrát prověřené…prostě průšvih.
Hezký týden přeji, příště se podíváme na některé z výše uvedených podrobněji.
Další sloupky autora naleznete na stránkách patria.cz
Sdílejte článek, než ho smažem
