Kiyosaki: Finanční krize byla cílený plán, aby lidé zchudli

Proč jste přestal pracovat a už ve svých 47 letech, v roce 1994, jste šel do penze?
Prostě už jsem se začal nudit. Taky jsem už nepotřeboval pracovat.

Jaké jsou vaše hlavní principy, aby se člověk stal „svobodným“ a finančně nezávislým na ostatních?
V prvé řadě jde o to získat správné vzdělání. V našich školách ale získáte jen špatné finanční vzdělání. Pokud chcete celý život pracovat jako zaměstnanec, tak to snad nevadí. Ale já jsem nikdy nechtěl být jen zaměstnaný. A můj „bohatý táta“ (Pozn.red.: otec kamaráda z dětství, o kterém autor napsal jeden ze svých bestsellerů) mne systematicky vedl k tomu, jaké vzdělání mám získávat. Už jako dítěti mi umožnil, abych byl při jeho podnikatelských jednáních. A z toho jsem se také učil.

Jaké vzdělání vám „bohatý táta“ doporučil?
Zvyšovat si finanční znalosti. Díky tomu se učíte mechanismy, jak pracovat pro sebe. Od devíti let jsem s „bohatým“ tátou hrál neustále hru Monopoly, abych se naučil základním principům obchodu. A teprve v roce 1973 jsem po návratu z Vietnamu, kde jsem létal jako pilot amerického námořnictva, absolvoval dva první kurzy k obchodní problematice. Chtěl jsem se stát podnikatelem, proto jsem se zaměřil tímto směrem místo studia na univerzitě, kterou mi doporučil můj „chudý“, vlastní táta. Ten chtěl, abych se buď nechal zaměstnat u komerčních aerolinií, nebo si na univerzitě dodělal titul PhD jako on a nabídl své služby státu.

Co by měl podnikatel vědět?
Třeba jak naložit s dluhy. Většina lidí se kvůli dluhům stane chudými, jenže díky dluhům můžete zbohatnout, pokud víte, jak na to. Hlavním důvodem, proč jsem se vydal na školu a později na kurzy o nemovitostech byl můj velký dluh ve výši několika milionů dolarů z podnikání.

Robert T. Kiyosaki – jeho život ve zkratce

Narodil se na Havaji, kde byl také vychován. Patří mezi
japonské Američany čtvrté generace a pochází ze slavné
učitelské rodiny. Jeho otec byl vedoucím odboru školství
státu Havaj.
Po dokončení střední školy Robert studoval v New
Yorku a po získání vysokoškolského diplomu vstoupil
do amerického námořnictva a jako důstojník a pilot
bojového vrtulníku odjel do Vietnamu. Po návratu
z války odstartoval svou obchodní kariéru. V roce 1977
založil prosperující společnost, která na trh uvedla první
nylonové „surfařské“ taštičky na suchý zip, ze kterých se
stal celosvětově známý výrobek. V roce 1985 stál u zrodu
mezinárodní vzdělávací společnosti, která do dnes
působí v sedmi zemích a vyučuje studenty podnikání
a investování. Když ve 47 letech odešel do penze, začal se věnovat pouze investování. Je autorem stolní hry Cashflow a několika bestsellerů jako je série Bohatý táta, která v současné
době čítá 27 knih, byla přeložena do 51 jazyků a prodává
se ve 109 zemích.

Kde jste přišel k takovému dluhu?
Nedařilo se mi v podnikání. Dlouho nám s manželkou trvalo, než jsme se dluhů zbavili. Věděli jsme ale, že si musíme bezpodmínečně vybudovat vlastní business a nebýt závislí na státu.

A co vám přineslo větší jmění, podnikání nebo knižní bestsellery?
Vlastním mnohem víc než jsem vydělal prostřednictvím knih. Ty mi přitom vydělaly minimálně sto milionů dolarů. Nehledě na to, že jsem knihy začal psát, až když jsem šel do penze. Do té doby jsem nic nepsal, zbohatl jsem z podnikání ve vzdělávacím byznysu.

Než jste začal podnikat, byl jste jako pilot i ve Vietnamu. Jaký byl váš nejhorší zážitek z této války?
Třikrát jsem měl havárii. Zřítil jsem se a natřikrát jsem málem zemřel.

Co vám Vietnam dal do podnikatelské dráhy?
Vietnam byl extrémně silný zážitek. Člověk si z takových míst do businessu přinese zkušenost „kill or die“ (to lze volně přeložit: zabij nebo zemřeš). A to je mentalita, kterou musí mít i podnikatel, chce-li být úspěšný.

Byl byste stejný, kdybyste neměl takovou zkušenost?
Ne. Patrně bych vedl zcela jiný život. Nejspíš bych byl spokojeným surfařem na březích oceánu podobně jako mnozí moji spolužáci a vrstevníci. Surfovat umím docela dobře, jako ostatně řada lidí, kteří vyrůstali na Havaji. Miloval jsem i motorky. Byl to krásný život vzít motorku a zajet na pobřeží a surfovat ve vlnách.

Změnil jste názory a své principy po poslední finanční krizi?
Ne, vůbec ne. Naopak naše principy platí o to více. Dokonce jsme v době krize vydělali mnohem více než kdykoliv předtím. Tato krize navíc není náhoda. Myslím, že to je určitý cílený plán učinit lidi chudými.

Jak to myslíte?
Kupříkladu v USA se dramaticky zvětšil počet chudých lidí. Je to asi konec střední třídy. Ta, která do té doby svou spotřebou významně přispívala k růstu ekonomiky, téměř zmizela. Představitelů střední třídy bude jen minimum. Nyní se USA bohužel pohybují vývojově směrem zpět, od kapitalismu. Místo původních třech společenských tříd zde podle mého očekávání postupně budou existovat jen dvě třídy – bohatí a chudí. A to bude zásadní změna. Velká část světa je závislá na spotřebě americké střední třídy, která se řídila neustálou potřebou kupovat, kupovat, kupovat. Navíc počínaje příštím rokem, 78 milionů Američanů mé generace poválečného babyboomu půjde do penze. A to jsou lidé, z nichž velká část není vůbec finančně zajištěná. Velká část z nich navíc ještě přišla v důsledku finanční a hypoteční krize o úspory.

Jaká doporučení máte pro takové lidi, kteří přišli najednou o práci i o majetek?
Takové ztráty jsou enormní. I tito lidé mohou zkusit něco se sebou dělat. Vzdělávat se, myslím finančně. Potíž ovšem je samotná změna. Zkuste zásadně změnit svůj život, když se vám blíží sedmdesátka. Ne každý takovou změnu z mladších lidí dokáže, a když se dostanete do mého věku, je těžké sebe a vše ostatní změnit. Takže pokud jste chudí v šedesáti, pravděpodobně budete chudí i v sedmdesáti. Přál bych si takovým lidem umět pomoci. Ale viděl jsem stejný příběh u vlastního „chudého“ táty, který přišel o práci v padesáti a nedokázal s tím posléze nic dělat.

Takže pomoc neexistuje?
Důležité je, aby se člověk od začátku snažil postarat sám o sebe bez toho, aby se spoléhal na někoho, například na stát, že mu pomůže. Máme dnes přátele, kteří mají skvělé vzdělání. Jsou to skvělí lidé, kteří celý život tvrdě pracovali a nyní ztratili prakticky vše a jsou na mizině. To je tragédie a těžko se jim radí. Vím přitom, jak se cítí, protože i já jsem kdysi ztratil vše a ještě měl obrovský milionový dluh.

Jak vidíte dnešní Česko?
Česká republika je v tomto ohledu na tom lépe. Lidé si tu stále pamatují, jaké to bylo za komunismu a jdou tedy opačným směrem ke kapitalismu než nyní USA. Musí ale dokázat najít v sobě energii, která je nutná pro zahájení vlastního podnikání.

Pocházíte ze čtvrté generace Japonců žijících na Havaji. Inspirovala vás někdy ve vašich obchodech také japonská kultura?
Ne, myslím, že vůbec ne. Nebylo to nic etnického. Obchodní principy jsou univerzální a platí kdekoliv na světě.

Co jste si vzali z Kiyosakiho knih vy? Pomohly vám k tomu rozjet vlastní podnikání?

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem