Zdroj: Pleska / Midjourney
Čeští a slovenští dolaroví milionáři mají za sebou rekordně úspěšný rok a do budoucna hledí ještě optimističtěji než loni, vyplývá z nového J&T Banka Wealth Reportu. Letos jim poprvé víc vydělaly investice, především akcie, než jejich podnikání či zaměstnání.
Většina z dolarových milionářů, tedy lidí s majetkem v přepočtu přes 20 milionů korun, je v Česku a na Slovensku stále první generací bohatých, kteří získali svůj majetek prací a dlouhodobým podnikáním, nikoli dědictvím. Jejich návyky se postupně mění: od každodenního řízení byznysu, kterého se zbavují, se přesouvají k aktivnímu investování.
Jejich investiční strategie se ale výrazně liší od těch, jaké má běžná populace. Proč?
Podle Romana Koděry, manažera privátního bankovnictví J&T Banky, je to na jednu stranu pochopitelné. „V momentě, kdy máte přebytek finančních prostředků, tak ta řešení hledat musíte. Pokud máte ale k investicím jen část financí, tak neustále pracujete s vysokým rizikem, které vás odrazuje od toho danou investici udělat,“ říká.
Pro milionáře je samozřejmě jednodušší peníze investovat ve chvíli, kdy mají bydlení a rodinu už zajištěné. Ale i pokud vezmeme střední třídu, kde má domácnost podobně zajištěné základní potřeby, stejně se k investování často nerozhoupe.
„Pokud je jim padesát a například prodají dům po rodičích a získají nějaké finanční prostředky, tak je stejně správně nezainvestují, protože těm lidem chybí oněch 10–15 let zkušeností s investicemi a hledají spíše konzervativní cestu. Přitom podle tabulek mají ještě zhruba 15 let do důchodu. A výše výnosu se pak výrazně promítne do zhodnocení těch peněz,“ vysvětluje Koděra.
Podle Jana Schmida, který průzkum milionářů provádí společně s Jaroslavem Círem, je také nutné si uvědomit, kde žijeme, jaká byla naše historie a jakými změnami společnost prošla. „Ten konzervativismus můžeme mít v sobě dost zakořeněný, zatímco v Americe mají více než stoletou nepřetržitou kontinuitu akciového trhu, takže ten postoj k investicím může být také trochu jiný,“ podotýká Schmid.
Všichni tři se také shodnou na tom, že Čechům zatím stále chybí schopnost dívat se do delší budoucnosti a také disciplína. Další nevýhodou běžné populace je, že není zvyklá riskovat a zažívat nezdary a pády, což podnikatelé často jsou.
„To, že se jim nepovede investice, není pro ně fatální. Umí zpětně vyhodnotit, kde se stala chyba, a pouze se ji snaží znovu nezopakovat. Kdežto běžný investor, když se zrovna trefí do období, kdy se nedaří, tak zatáhne roletu a už ji nikdy nevytáhne,“ doplňuje Koděra.
Výzkum, který v některých oblastech dává stejné otázky milionářům i běžné populaci, odhaluje dva největší rozdíly v investičních strategiích. V cílech a v tom, čím se nechávají při rozhodování o investici ovlivnit.
Hlavní zásadou investování a správy majetku, kterou lze najít snad v každé knize o financích, je jasně stanovený cíl. Bez definovaného cíle nemá totiž investování smysl ani měřítko úspěchu. A v tom je podle reportu asi největší rozdíl mezi dolarovými milionáři a běžnou populací. „Bohatí vidí v investicích cestu k zachování a udržování majetku, kdežto obecná populace má představu, že narazí na nějakou zlatou žílu, která jim investované peníze ztrojnásobí nebo zčtyřnásobí,“ popisuje Cír.
S tím souhlasí i jeho kolega Jan Schmid. Upozorňuje ale, že i v běžné populaci už lze pozorovat velké rozdíly. „Máme tady mladé lidi, muže mezi 20 až 30 lety, kteří často vidí v investicích zkratku ke zbohatnutí a mají tendenci se zabývat tradingem, pákou, investovat do bitcoinu a tak dále. Pak máme konzervativní investory, kteří preferují nějaké fondy, a pak, čím jsou lidé bohatší, tak vidíme i investory, kteří se svým investičním chováním už trochu těm dolarovým milionářům podobají,“ uvádí.
Druhým největším rozdílem v investičních strategiích je to, kam dolaroví milionáři investují a podle čeho se rozhodují. Běžná populace se dá velmi jednoduše nalákat hezkou marketingovou kampaní nebo investuje zrovna do toho, o čem se píše v médiích a na sociálních sítích. Bohatí lidé o investicích daleko více přemýšlejí.
„Tím, že hledáte ty složitější věci, se odlišujete od běžné populace, a proto jste úspěšnější. Nepodlehnete informaci, kterou si přečtete někde v médiích, ale musíte jít do hloubky,“ vysvětluje Koděra a dává jednoduchý příklad technologických firem jako Nvidia, Amazon, Google. Ty jsou teď na výsluní, ale zasvěcený člověk jde dál a řeší, na čem tyto společnosti fungují, že někdo musí například dodávat agregáty do obrovských datacenter, a v tom vidí příležitost.
Koděra podle svých slov chápe, že běžní lidé často nemají tolik času se investicím věnovat a často jim nemusí ani rozumět. V tu chvíli by se ale měli obrátit na odborníka, který by jim kontext i detaily vysvětlil.
S rozhodovacím procesem souvisí i to, že podle výzkumu nejsou bohatí lidé téměř vůbec na sociálních sítích. Je to pro ně ztráta času. Stejně jako v případě AI. Zatímco podle průzkumu agentury Ipsos a Broker Consulting důvěřuje až 40 % mladých ve věku 18–30 let umělé inteligenci ohledně financí a možností investování, bohatí by se na ni rozhodně nespolehli.
Očekávání nejzajímavějších zhodnocení:
A v čem tedy vidí dolaroví milionáři potenciál ke zbohatnutí? Naprosto odlišně od běžné populace v investicích do private equity neboli do firem neobchodovaných na burze. Nejzajímavější zhodnocení od nich očekává celá polovina z dotázaných milionářů, zatímco pouze 6 % lidí v běžné populaci.
Jako druhou nejatraktivnější investici pak vidí akcie. Obecná populace naopak, celkem v souladu s tím, o čem se píše a mluví v médiích a na sociálních sítích, vidí největší potenciál ve zlatu, stavebních pozemcích a kryptoměnách. Právě kryptoměny a zlato jako výnosné ale bohatí lidé příliš nevidí.
„Pro milionáře jde o racionální reakci na změnu trhu. Počet firem na burzách dlouhodobě klesá a stále více z nich získává kapitál soukromě. Private equity tak dává přístup k rostoucím firmám a zároveň méně podléhá krátkodobým výkyvům, což je důvod proč mu věnují stále větší pozornost,“ komentuje trend Roman Koděra.
Podle něj běžné investory odrazuje private equity nejen vyšším vstupním kapitálem, ale i tím, že Češi tradičně více střádají a méně přijímají riziko, jak už jsme psali.
Private equity totiž patří svou povahou a charakterem některých transakcí mezi rizikovější typy investic. Fondy, které do tohoto segmentu investují, spadají do kategorie fondů kvalifikovaných investorů (FKI), kde je minimální investice jeden milion korun a investor musí splnit i další regulatorní požadavky týkající se znalostí a celkového investičního majetku.
Možnost, jak do private equity investovat, už mohou nově nabízet ale také například alternativní penzijní fondy, které tuto oblast přibližují i běžným investorům.
1. díl: Co to je FKI? Investice pro vyvolené, nebo pro každého
2. díl: Kdo je kvalifikovaný investor. Co musím umět, mít nebo předstírat?
3. díl: Slíbené výnosy, tvrdá realita. Jak si FKI opravdu vedou a jak funguje jejich naceňování
4. díl: Nesnižujte si výnos. Jaké jsou nejčastější poplatky u FKI?: Co platíte a proč
5. díl: Jak (ne)snadné je dostat peníze z FKI: Výstup, likvidita, daňové finty
6. díl: Všechny FKI nejsou stejné. Jak poznat slušný fond od průšvihu a nenaletět
Silvie Housková
Sdílejte článek, než ho smažem
