Zdroj: Koláž Peníze.cz
Chybami se člověk učí a investice do vzdělání se dlouhodobě vyplatí - na tom se shodly takřka všechny finanční expertky, které jsme oslovili v naší anketě. Každá ale jako svoji nejlepší či nejhorší investici vidí něco jiného. Neopakujte chyby druhých a inspirujte se od žen, které to ve finančním světě dotáhly vysoko. Vědí totiž, o čem mluví.
členka představenstva České spořitelny
Pro mě jsou nejlepší investice ty, kde se výnos neměří jen finančně, ale které mi přinášejí radost ze života, možnost být pohromadě s rodinou a přáteli nebo čas na sebe. Naopak nejhorší investice jsou ty, kde je vložené úsilí vyšší než okamžitý výnos. Takže v tomto smyslu bych mezi nejlepší i nejhorší investice mohla v různých částech mého života zařadit naše děti. Samozřejmě při vědomí toho, že s dětmi se to má jako s každou skutečně dlouhodobou investicí: je potřeba si zkrátka počkat a užívat si magii složeného úročení.
Souhlasíte s názorem?
viceguvernerka ČNB
Nejlepší investicí mého života byly patrně soukromé hodiny angličtiny na konci 70. let. Měla jsem ráda anglickou a americkou literaturu i hudbu a školní výuka (od páté třídy) k porozumění originálům nestačila. V 18 letech jsem si proto začala platit lekce – hodina stála 100 korun. Rozpočet byl omezený, zhruba polovinu jsem hradila z brigád. Za stovku jste tehdy mohli mít deset lístků do kina nebo večeři v dobré restauraci. Tahle „srdcová“ investice se mi ale vyplatila. Po revoluci mi znalost jazyka otevřela cestu k dalšímu pracovnímu rozvoji a v roce 1990 vyšel můj první odborný článek v angličtině, což bylo tehdy výjimečné. Situace dnešních teenagerů v oblasti jazykových znalostí je naštěstí jiná, ale poselství zůstává: investice do vzdělání se vyplácí.
Souhlasíte s názorem?
šéfredaktorka Investičního webu
Mám na kontě vlastně jak to nejlepší, tak to nejhorší.
Mým nejlepším rozhodnutím bylo, když jsem ve svých 27 letech dlouho zvažovala, jestli platit 11 000 korun za nájem (z dnešního pohledu úsměvné), nebo se zadlužit na třicet let. Nemusím říkat, kolik mi je, ale prozradím, že to byl rok 2013. Nemovitosti tehdy byly „za hubičku“ (malý byt v Praze za méně než dva miliony korun) a úroky kolem tří procent. Rozhodla jsem se koupit. Dnes mám nemovitost, jejíž hodnota je více než dvojnásobná.
Udělala jsem ale i pár chyb. Třeba když jsem se zařadila mezi množství lidí, kteří si nechali vnutit životní investiční pojištění v domnění, že spoří. Na pokutách za zrušení a nevýhodných podmínkách jsem tehdy hodně prodělala. Chybami se ale člověk učí. Dnes už investuji dlouhodobě a rezervy si nechávám jinde.
Souhlasíte s názorem?
realitní makléřka, Buy Dubai
Nejlepší finanční rozhodnutí, které jsem v životě udělala, bylo přestěhovat se do Dubaje. Na začátku to pro mě byl velký krok do neznáma a také značná finanční investice, na kterou jsem si musela půjčit, protože jsem tehdy ještě studovala vysokou školu. Zpětně ale vidím, že to byla ta nejlepší cesta, kterou jsem si mohla vybrat.
Dubaj mi dává spoustu skvělých příležitostí a taky obrovskou inspiraci. Každý den se setkávám s klienty a lidmi, kteří mají za sebou neuvěřitelné životní příběhy a kteří dokázali vybudovat obrovské hodnoty. Od nich čerpám inspiraci i know-how, které bych jinde jen těžko získávala. Dubaj je místem, kde se potkávají lidé s odvahou, vizí a chutí měnit sny ve skutečnost, a to se přenáší i na mě.
Když jsem začala sama investovat do nemovitostí v Dubaji, potvrdilo se mi, že to je jeden z nejstabilnějších a nejvýnosnějších kroků, které jsem mohla podniknout. Samozřejmě jde především o „čísla“, ale důležitý je pro mě i pocit, že jsem součástí dynamického prostředí, které se neustále rozvíjí a které nabízí obrovský potenciál hlavně do budoucna.
Za svoje nejhorší finanční rozhodnutí prozatím považuji to, že jsem k investicím přišla až díky Dubaji. Kdybych začala dřív, měla bych dnes větší náskok. Tehdy jsem si myslela, že investování je něco složitého a vzdáleného, ale přitom i malé kroky mají velký smysl, když je člověk udělá včas. Dnes vím, že čekat na ideální okamžij je zbytečné, protože ten nikdy nepřijde. Čím déle to člověk odkládá, tím bývají podmínky horší a náklady vyšší. Proto je lepší začít hned, i kdyby jen menším krokem.
Souhlasíte s názorem?
generální ředitelka Modré pyramidy
Od mládí jsem toužila po vlastním bydlení. Už při studiích na vysoké škole jsem odkládala většinu příjmů na spoření a díky kombinaci úspor, podpory rodičů a později i hypotéky jsem si pořídila svůj první byt. Bylo to jedno z mých nejlepších finančních rozhodnutí – ceny nemovitostí stabilně rostly a já měla v poměrně mladém věku vlastní zázemí. Nebylo to ale bez obětí. Nemohla jsem tolik cestovat ani si užívat studentských let tak, jako někteří moji spolužáci.
Na druhou stranu moje poslední investice do akcií se příliš nevydařila. Koupila jsem akcie jedné velké evropské společnosti, jejichž hodnota se v minulosti pohybovala až kolem 80 eur. V době nákupu stály 5 eur a já byla přesvědčená, že už nemohou dál klesat, naopak že se postupně vrátí k vyšším hodnotám. Opak byl ale pravdou. Jen týden po koupi spadly k hranici 3,5 eura za akcii – v krátkém horizontu tedy výrazná ztráta. Dlouhodobý výsledek ale může být jiný, tak uvidíme.
Souhlasíte s názorem?
ředitelka a spoluzakladatelka aplikace Nekrachni
Moje nejlepší finanční rozhodnutí? Určitě založení Nekrachni, neziskovky pro finanční vzdělávání. Mohla jsem si vybrat tradiční cestu, moji spolužáci pracující v oboru vydělávají více... Místo toho jsem začala budovat neziskovku, kde sice vydělávám méně, ale získávám neuvěřitelně cenné zkušenosti. Učím se nejen podnikání, ale vzdělávám sebe i více než deset tisíc mladých ve financích. To nám zaručí, že těch špatných finančních rozhodnutí snad nebude mnoho. Uvědomuju si, že investice do vlastních kompetencí a smysluplné práce se mi dlouhodobě vyplatí víc než krátkodobé vysoké příjmy.
Souhlasíte s názorem?
provozní ředitelka penzijní společnosti Rentea
Když se ohlédnu zpět na období studia a brigád, musím přiznat, že moje finanční. myšlení bylo velmi omezené. Byla jsem přesvědčená, že si nemohu dovolit investovat. A už vůbec ne koupit byt. Bála jsem se, že hypotéku neutáhnu, ale přitom jsem platila nájem ve sdíleném bytě. Nyní to považuji za své pochybení. Kdybych měla odvahu zainvestovat, dnes bych vlastnila nemovitost, která má úplně jinou hodnotu a zároveň by byla velká část splacena.
Beru to však jako cennou lekci. Každé rozhodnutí, ať dobré, či špatné, má svou hodnotu. Naučí vás se podobným chybám vyvarovat nebo vás posune vpřed a dodá sebejistotu při dalším plánování. Nejhorší je nedělat nic a čekat, že to nějak dopadne. Pasivita a strach z chyb mohou stát člověka daleko víc než samotné omyly při investování.
Lidé si také často myslí, že když peníze začnou odkládat pozdě nebo po malých částkách, nemá to smysl. Opak je pravdou, vše se totiž v dlouhodobém horizontu násobí. A jestli si nevíte rady, tak doporučuji oslovit nezávislého finančního poradce, který pomůže jak se stanovením finančních cílů, tak výběrem produktů a vhodnou skladbou portfolia. I já s ním spolupracuji.
Z mého pohledu pak nesmí ve finančním portfoliu chybět investice na stáří. Pro dlouhodobé investování je ideální penzijní spoření se státní podporou. Vedle akciových fondů je v něm nově možné investovat do alternativních účastnických fondů. Příspěvky lze mezi jednotlivé fondy v penzijku rozdělit, a tak je diverzifikovat.
Alternativní investice se na finančních trzích chovají jinak než tradiční akcie či dluhopisy a v dlouhodobém investičním horizontu mohou překonat jejich výnosnost, třebaže za cenu vyššího rizika. Tyto fondy každopádně otevírají dveře investičním příležitostem, které byly dosud dostupné pouze pro nejbohatší investory.
Souhlasíte s názorem?
podnikatelka a bývalá europoslankyně
Moje nejlepší investice v životě byla do studia v Itálii. V osmnácti letech jsem odešla studovat do země, která pro mě znamenala obrovskou příležitost, ale i velkou finanční zátěž. Česká republika tehdy nebyla v EU, stipendium jsem jako „mimoevropská“ nedostala a život v zahraničí byl drahý – školné, učebnice, každodenní výdaje i pravidelné cesty zpět kvůli vízu. Náklady by snadno zatížily rodinný rozpočet, proto jsme s rodiči uzavřeli jasnou dohodu: půjčí mi na začátek na šest měsíců a pokud se neuživím, vrátím se domů. Nestalo se. Dluh jsem splatila do pár měsíců. Už při škole jsem založila firmu a začala podnikat, takže jsem financovala školné i život sama. Byla to tvrdá zkouška, ale i investice, která se mi nesčetněkrát vrátila – naučila mě finanční samostatnosti a postavila na vlastní nohy.
Souhlasíte s názorem?
Silvie Housková
Sdílejte článek, než ho smažem
