Zdroj: Shutterstock
Dětský spořicí účet, dětský běžný účet nebo stavební spoření – to vše jsou konzervativní produkty, které nejsou schopné ani porazit inflaci. Z bytu, na kterým vám chtěli rodiče usilovně spořit, je tak po dlouhých letech se štěstím vybavení kuchyně.
Při takovém spoření totiž dětem peníze sice nominálně přibývají, za 15 až 20 let si ale za ně mohou koupit daleko méně než ve chvíli, kdy jim rodiče začnou odkládat. Jednoduše řečeno – na co by vám letos stačilo 100 tisíc korun, na to budete v roce 2040 při průměrné tříprocentní inflaci potřebovat 155 797 korun. (Další příklady si můžete spočítat níže pomocí naší inflační kalkulačky.)
Výsledky průzkumu Generali Česká pojišťovny potvrzuje i praxe největší české banky podle počtu klientů, České spořitelny. „Spořicí dětské účty jasně vedou a je jich zhruba dvojnásobné množství než stavebních spoření, které jsou na druhém místě,“ vypočítává Lukáš Míka, který je v bance odpovědný za rozvoj investičních a depozitních řešení.
Dodává však, že už přibývá těch, kteří hledají pro děti produkty s větší investiční složkou, jako je třeba doplňkové penzijní spoření.
Míka se s dalšími experty shoduje, že nejlepší způsob, jak dětem do budoucna něco dát, je dlouhodobé investování. To znamená třeba 20 let investovat každý měsíc kolem tisíce korun. Pro řadu rodičů to ovšem není zanedbatelná částka. A když lidé slyší slovo investice, začnou se bát ztráty. Ať už třeba formou podvodu nebo tak, že na konci období, po které chtějí dítěti spořit, skončí portfolio v minusu.
Podle odborníků se ale dá ledasčemu předejít. „Možnost, že narazím na podvodníka, můžu jednoduše vyřešit tím, že budu investovat jen s důvěryhodným subjektem, který má ideálně licenci a dohled České národní banky. Navíc pro podvodníky nejsou dlouhodobé investice zajímavé, protože než se dostanou k zajímavým částkám, tak by už chtěli být dávno pryč. Takže ti spíše nabízejí rychlé zbohatnutí po vyšším počátečním vkladu,“ vysvětluje Jana Brodani, výkonná ředitelka asociace pro kapitálový trh ČR.
Výkyvy na akciových, dluhopisových a jiných trzích zase řeší právě dlouhodobost a pravidelnost investice. Jednou za částku, kterou pravidelně na investice posíláte, koupíte méně akcií (to když jdou nahoru a jsou drahé). A naopak, když burzy padají, tak nakupujete levněji.
Navíc se v případě investic uplatňuje složené úročení. Jednoduše řečeno, vydělané úroky se na konci každého úrokovacího období přičtou k celkové hodnotě a v dalším období se úročí vyšší částka.
„To znamená, že když začnu hned od narození dítěte a budu mu každý měsíc investovat tisíc korun při průměrném zhodnocení 5 procent, tak bude mít v 18 letech 349 tisíc,“ vypočítává Míka z České spořitelny.
Z toho 216 tisíc jsme našetřili a 133 tisíc bude výdělek. Samozřejmě i tady platí, že část z toho odkrojí inflace. (Další příklady si můžete vypočítat v naší kalkulačce složeného úročení.)
Do určité míry se člověk při výběru portfolia dokáže během dlouhodobého investování vyhnout i krizi na trzích, a zbytečně si tak nesnížit výdělek. „Důležitá je strategie, ať už si ji člověk sestaví sám, nebo mu s ní někdo pomůže. U dětí se dá toto riziko krásně eliminovat, a to pozvolným zkonzervativňováním portfolia. Ze začátku lze investovat dynamičtěji, do akcií a podobně, a třeba pět let před žádoucím výběrem pomalu přesouvat peníze spíše do konzervativnějších složek, jako jsou například dluhopisy,“ vysvětluje Míka.
„Při dlouhodobém investování je proto největším rizikem to, že začnu, nějakou kratší dobu investuji a pak si řeknu, že to roste pomalu. Nebo přijde nějaká krize a budou turbulence na trzích a lidé zpanikaří a peníze vyberou. Jednoduše řečeno, největším rizikem dlouhodobého investování je, že se nedodrží jejich horizont,“ vysvětluje Brodani.
„Neměli bychom o investicích pro děti uvažovat, jako o něčem, co jim spoříme a pak rozbijeme prasátko, prodáme všechny akcie a dítě si může něco koupit. Vždy je dobré nechávat alespoň část portfolia a pokračovat v něm,“ upozorňuje Brodani s tím, že příkladem může být třeba Švédsko.
V této severské zemi investuje do fondů 90 procent dospělých a 70 procent dětí do 18 let. A v osmnácti nejen, že nepoklesne počet těch, co investují, ale naopak ještě stoupne – přidávají se k nim totiž ti, jimž rodiče neinvestovali.
„Neměli bychom předávat dětem, že smyslem života je odkládat si peníze někde bokem a pak si za ně něco velkého koupit,“ pokračuje Brodani. „U investic jde spíše o to, že člověk získá svobodu, finanční polštář. A ta je například v tom, že nemusí zůstávat v práci, ve které nechce, protože ví, že má polštář, než si najde jinou. Nebo třeba ženy pak nejsou tolik odkázané na manžela, protože na něm nejsou finančně závislé. Cílem je mít psychickou, vlastně i fyzickou pohodu, svobodu a volnost,“ dodává expertka.
Hledáte cestovní pojištění na míru? Poradíme!
Najděte cestovní pojištění podle svých představ, ať na pracovní cestu nebo dovolenou. Sjednáte i v den odjezdu sobě i ostatním.
Podle ní je ale základem pro investování dětem hlavně jejich vzdělávání ohledně peněz – nikoli poučkami a vysvětlováním, ale hlavně vlastním příkladem v rodině.
S tím souhlasí Maria Šimůnková, spoluzakladatelka aplikace Nekrachni, která otevírá důležitá finanční témata pro generaci současných středoškoláků a mladých dospělých. „Myslím si, že častější investování dětem by mohlo pomoct ve dvou rovinách. Zaprvé jsou jako nástroj výnosnější, než mít peníze někde na spořicím účtu. A zadruhé, což je podle mě stejně důležité, pokud by rodiče s dítětem o investování v rodině mluvili, rovnou by ho to i učili,“ doplňuje.
Ze slov expertů i výsledků průzkumů jasně vyplývá, že nejdůležitější část finanční gramotnosti pochází z návyků rodiny. Jak otevřeně rodina o penězích mluví, jak se o nich baví s dětmi a podobně. „Vidím obrovské rozdíly. Když jdu na seminář na soukromou školu, je znát, že rodiče s dětmi finance více řeší a bavíme se se studenty o pokročilých tématech. Pak ale přijdeme na učňák, například ke kadeřnicím, a začínáme u základů osobního rozpočtu,“ pokračuje Šimůnková.
Co nám může v souvislosti s finančním startem našich dětí podle zkušeností organizace Nekrachni unikat, je právě to, že děti neučíme s penězi pracovat. Mít od rodičů finanční polštář je podle Šimůnkové skvělé, ještě důležitější ale je, aby rodiče naučili děti zvládat situace, kdy bude peněz méně, nebo naopak více. To jsou totiž chvíle, které jim navozují úzkosti.
„V Česku máme k penězům zvláštní vztah, buď je to stresový faktor nebo odmítání. Je důležité, aby peníze nebyly tabu, a to přispěje k tomu, že se mladí lidé budou cítit lépe. Když budou mít své finance pod kontrolou budou více v klidu,“ dodává Šimůnková.
S dětmi se o penězích přitom podle průzkumu Asociace pro kapitálové trhy ČR nebaví až 41 procent rodičů. Situace se ale za poslední roky výrazně posouvá kupředu.
Rodiče ovšem svým dětem často příkladem nejdou. Je to podobné jako v humorných videích na sociální siti Instagram, kde děti spořádaně jedí mrkvičku, zatímco maminka chodí potají do kuchyně na čokoládu.
Stejné je to i s investicemi – rodiče se často snaží odkládat pro děti, ale sami neinvestují. „To je nejtypičtěji ženská věc. Právě pro ženy jsou dělány všechny ty návody, že musí v letadle nejdříve nasadit kyslíkovou masku sobě a pak až dítěti,“ říká ředitelka AKAT ČR Brodani. A připomíná, že než lidé začnou přemýšlet o tom, že budou odkládat dětem, nejprve by měli vyřešit vlastní zajištění na důchod a třeba i pojištění pro případ výpadku příjmu.
„Někdy slyším rodiče říkat: Já si ty své děti vychovám a oni se pak o mě postarají. Ale je to to, co chci své dceři udělat? Chci pokračovat v tom pomalu generačním traumatu, kdy se mileniálky a starší ženy starají na jedné straně o stárnoucí rodiče a na druhé straně o vlastní děti. A ony jsou ty poslední, na koho zbývá?“ ptá se Brodani s tím, že by sama nechtěla být babičkou, která řeší nejlevnější maso, ale takovou, která klidně vezme svá vnoučata na dovolenou.
„Vím, že jsou v tom strašně silné emoce a chceme pomoct dítěti, ale bohužel to vídáme i při pojištění. Rodiče raději pojistí dítě než sebe. To je ale strašně iracionální. Když se rodiči něco stane a je ve 3. stupni invalidního důchodu, tak té rodině opravdu výrazně klesnou příjmy. Ale dítě mají pro případ zlomené ruky pojištěné,” potvrzuje příkladem z praxe Míka z České spořitelny a dodává, že postarat se o sebe a zajistit příjem a důchod je základ. A až peníze navíc mohou rodiče investovat do dětí.
Jestli a kolik peněz navíc rodina má, lze jednoduše ověřit v základním investičním dotazníku. Ten povinně vyplňuje zájemce vždy při zakládání investičního účtu u banky, poradce nebo online platformy. „Vím z vlastní zkušenosti, že investice každý právě kvůli dotazníku odkládá, protože na něj nemá čas. Ale je moc dobře, že tam je,“ dodává Brodani.
Dotazník provede člověka přesně těmi otázkami, které by si měl položit než začne s jakoukoliv investicí. „Jaké má příjmy, výdaje, kolik mu zbývá peněz. Je to, co chce investovat, 100 procent nebo 5 procent z úspor. A podle toho může být ve své strategii odvážnější nebo konzervativnější,“ říká expertka Brodani a doplňuje, že když si lidé nejsou jistí, už jen tento administrativní krok jim pomůže utřídit si myšlenky i finance.
Silvie Housková
Sdílejte článek, než ho smažem
