Ve fondu Presto Tech Horizons slučujete zdánlivě neslučitelné. Něco hmatatelného, pevného a stabilního, jako je vojenská technika, se světem investic do startupů, což je z principu nejistá oblast. Proč jste se vydali právě touto cestou?
Klíčovou roli sehrálo seznámení kolegů z Presto Ventures s lidmi z průmyslově technologické skupiny CSG (Czechoslovak Group, pozn. red.), kteří mají zájem investovat do nových technologií a inovací. Všichni vidíme, že v geopolitice se mění rovnováha. Vnímáme také to, že se změnil způsob vedení válek. Uvědomujeme si proto, že vojenská technika bude hrát stále větší roli.
V čem konkrétně?
Velmi prakticky se to ukázalo na Ukrajině. Vede se tam sice klasická zákopová válka, ale na rozdíl od takového způsobu boje před pár dekádami je díky dronům a satelitům vidět každý pohyb na frontě. A kvůli tomu se obrana neobejde bez inovací a nových technologií. Především díky startupům pak vznikají zajímavé technologie, které ale potřebují ze začátku podpořit. Skupina CSG má expertizu v obranném sektoru, my ji zase máme v investování do mladých technologických firem.
O jakých technologiích se vlastně bavíme?
Jsou spojeny s oblastí komunikace. Mám na mysli využití dat, která mohou nasbírat satelity, nástroje kybernetické bezpečnosti, kvantové počítače, zapojování umělé inteligence, způsoby výroby nových superodolných materiálů, autonomii v robotice, drony, energie a jejich skladování, ochranu infrastruktury – nejen té armádní, ale i veřejné.
Partnerka fondu Presto Tech Horizons. Má víc než deset let zkušeností se stavěním a řízením technologických firem. V různých rolích pomohla rozvinout Kiwi.com z deseti na dva tisíce zaměstnanců a z nuly na obrat jedné miliardy eur ročně. Později se podílela na transformaci NASDAQ firmy Groupon. Má hluboké znalosti v oblasti financí, provozu a škálování byznysu. Zaměřuje se na podporu inovativních technologických startupů a scale-upů.
Tedy skoro všechno kromě útočných zbraní?
Samozřejmě, že každou věc lze využít různými způsoby. Například jeden a tentýž dron můžeme použít jako útočnou zbraň, ale také jako prostředek k doručení zásilky. V koncepci našeho fondu je, že se nevyhýbáme ani čistě vojenskému využití technologií.
S jakým výnosem mohou počítat kvalifikovaní investoři ve vašem fondu?
Investoři u nás nevkládají peníze jen do jedné firmy, takže nemají takříkajíc všechna vajíčka v jednom košíku, těch firem bude zhruba třicet. Fond má přitom životnost osm až deset let. Nejzajímavější startupy nabírají další kapitál s novými investory, následně dochází k takzvaným exitům, jak se v naší branži říká, tedy k tomu, že je koupí nějaký partner nebo třeba vstupují na burzu a podobně.
Jaká je ale jistota, že zainvestované startupy přežijí?
Víme, že z těch třiceti firem se všechny nepromění v jednorožce (firma s hodnotou přes jednu miliardu dolarů, pozn. red.). Některé z nich nebudou fungovat, největší část z nich bude mít střední zhodnocení, pak jich tam bude asi pár úspěšných, které budou táhnout celý fond.
A výnos?
Nějaké projekce máme, ale veřejně je nesmíme z legislativních důvodů sdílet. Na individuální bázi se moc rádi sejdeme a strategii fondu s potenciálními investory projdeme.
Nedávno jste navštívila Izrael, zemi startupům zaslíbenou a zároveň velmi progresivní ve využívání vojenské techniky. V čem bychom se mohli v Česku inspirovat?
Izrael je v řadě ohledů mnohem dál než Česko. Pokud jde o ekosystém startupů, tak tam skvěle funguje přenos technologií mezi komerčním sektorem, startupy a armádou. U nás, když se někdo z armády začne bavit se soukromým sektorem, nedejbože ve zbrojním průmyslu, tak je za to téměř perzekuován. A to je škoda. Armáda a lidé v ní jsou pak demotivovaní. Nedívají se ven na nové technologie, které by mohli adoptovat.
Za tím bude pravděpodobně nějaké armádní protikorupční opatření. To v Izraeli nemají?
Izraelská vláda naopak prosazuje spolupráci armády se startupy. Tento proces je ale transparentní, každý mu rozumí. Mají Izraelskou vládní agenturu pro inovace, která poskytuje granty startupům, jež se soustředí na nejnovější top odvětví: třeba kyberbezpečnost nebo umělou inteligenci. Teď třeba podporují oblast molekulární simulace pomocí AI. Další izraelská agentura se jmenuje MAFAT. Ta je pod ministerstvem obrany a spojuje vojenské jednotky se startupy.
Jak to vypadá v praxi?
Dám vám konkrétní příklad. Zástupci vojenských jednotek přišli za vývojáři s tím, že potřebují vyřešit bezkontaktní nabíjení. Vojáci jsou dnes doslova ověšeni spoustou nositelných technologií, třeba telefony, vysílačkami, brýlemi a podobně. A to vše potřebují dobíjet. Takže vznikla bezdrátová a bezkontaktní nabíječka zabudovaná v sedačce auta. Když vojáci přejíždějí, tak se jim vybavení jednoduše automaticky dobíjí.
Proč tohle nefunguje v Česku nebo v jiných evropských zemích?
Inovace v obraně nemají obecně v Evropě velkou tradici. Musíme si uvědomit jeden důležitý aspekt. V Izraeli je povinná vojenská služba pro všechny, ženy odslouží 24 měsíců, muži pak 36. Takže každý izraelský občan velmi dobře rozumí fungování armády a velmi dobře chápe potřeby, jaké armáda má. To je samo o sobě obrovským zdrojem inovací v obraně. U nás se setkávám s tím, že výzkumníci ve vysokoškolských laboratořích vyvinou často skvělou technologii, ale nedívají se už na její praktické využití.
Je něco z toho, co v Izraeli funguje, přenositelné do Česka?
Armáda a ministerstvo obrany mohou vytvořit zjednodušený způsob práce se startupy, tak aby to zároveň nepředstavovalo ohrožení pro velké hráče. I velcí dodavatelé pro armádu se musí naučit adoptovat nové technologie, které nejsou schopni sami vyvinout. Armáda dnes umí nakupovat speciální vybavení na míru. Ví, jak nakoupit tank, vrtulník nebo letadlo. Pokud ale jde o malé drony, AI nebo robotiku, tak se většinou stane, že než tyto technologie vůbec projdou schvalovacím procesem, zestárnou.
Není ten důraz na využívání AI nafouklou bublinou?
Umělá inteligence má dnes využití už ve všech odvětvích. Je pravda, že pro větší firmy je to o něco náročnější, jsou zvyklé nějak fungovat a mají zodpovědnost vůči stávajícím zákazníkům. To je obecně úskalí AI, že to je něco jako černá krabička, do které hodíte kuličku a nevíte jistě, kde a kdy vám vypadne.
Co umělá inteligence naopak zvládnout nemůže?
Největší výzva do budoucnosti bude zapojovat technologie v mezilidských „softových“ záležitostech. Mnohem lépe dokáže doplnit třeba doktora, který dělá rutinně analýzy faktorů pro diagnózu a medikaci než třeba zdravotní sestru, která musí umět vyměnit obvaz nebo odebrat krev.
Peníze BrandInsight: Partnerem článku je Presto Tech Horizons
Hynek Just
Sdílejte článek, než ho smažem
