Jak byste popsal situaci na investičním trhu, do čeho teď lidé nejčastěji investují?
Na trzích se nyní dějí hodně zajímavé věci. Sledujeme velké poklesy na amerických akciových trzích a je otázkou, jestli z toho nevzejde nějaký dlouhodobější trend. Zatím se ale nedá říct, že by Češi letos investovali jinak než za posledních, řekněme, pět let. Během té doby začaly být populární například investice do nemovitostních fondů a zájem o ně stále trvá. Nezaznamenáváme ale výraznou změnu, snad na jednu výjimku. To se ale týká spíš investorů s větším objemem peněz a těch, co investují do takzvaných fondů kvalifikovaných investorů. Vzniká teď velké množství fondů typu private equity, jejichž prostřednictvím lidé investují do neveřejně obchodovaných společností. To je na českém trhu novinka, která nabývá na popularitě.
A jak do toho zapadá DIP?
U DIPu panuje pořád jakési nepochopení, které možná souvisí s pojmenováním produktu. Říkáme tomu dlouhodobý investiční produkt, ale přitom o žádný produkt nejde. Pokud už investujete, můžete investovat úplně stejně dál, a když se zavážete, že na tu investici dost dlouho nesáhnete, můžete si ty investice odečítat z daní. Jinak se nic nemění, nic nového nepřibývá. V podstatě je cílem pouze přivést ještě víc lidí k investování. Třeba ti, co dnes spoří na penzi přes produkty, jako je doplňkové penzijní spoření nebo životní pojištění, by mohli část peněz přesunout do DIPu. Nebo ty, kteří o zajištění na stáří zatím pouze přemýšlí, by to mohlo k investování motivovat.
Jde o čistě českou záležitost?
Když se díváme po Evropě, tak všechny země řeší vlastně úplně stejný problém: stárnutí populace a to, že do penzijního systému stále méně přitéká, ale stále víc z něj odtéká. Součástí řešení je úprava penzijního systému. Někde se s tím popasovali výrazně lépe – za vzor se často dává Švédsko, kde prošli skutečně hlubokou a dramatickou penzijní reformou. V nějaké míře se každý stát snaží podporovat občany, aby si bez ohledu na sociální pojištění spořili nebo investovali peníze na stáří. Typické jsou v tomto například daňové úlevy nebo jiné typy státních podpor. A sem zapadá i DIP.
Zvyšuje se zájem o DIP?
Asociace pro kapitálový trh k tomu vydala zprávu, ve které spočítala, že za uplynulý rok – tedy od prvního ledna loňského roku, kdy DIP vznikl – do něj vstoupilo přibližně 116 tisíc lidí. Některé novinové články tvrdí, že jde o neúspěch, že sto tisíc lidí není dost. My se na to díváme spíš pozitivně a srovnáváme třeba s tím, jaký byl start doplňkového penzijního spoření. To bylo součástí penzijní reformy před dvanácti lety.
Náběh počtu účastníků doplňkového penzijního spoření v roce 2013 byl nižší, než je teď v prvním roce DIPu. Bereme to jako signál, že je DIP úspěšný. Navíc jsme přesvědčeni, že nárůst zájmu bude výrazně zrychlovat, třeba tím, jak se o DIPu budou lidé dozvídat z rozhovorů a článků. Pořád je to novinka, kterou je potřeba představovat a popularizovat.
DIPu navíc hraje do karet, že se dá nabízet jako zaměstnanecký benefit. Zaměstnavatelé tedy svým lidem můžou na DIP posílat příspěvky stejně jako na penzijní spoření nebo životní pojištění. Jak samotní investoři, účastníci DIPu, tak i zaměstnavatelé se tuhle novinku vlastně teprve učí. Ptají se nás i jiných poskytovatelů DIPů, jak to vlastně funguje.
Jak to vypadá konkrétně u Consequ, vidíte růst zájmu o DIP i na svých číslech?
Ano, sledujeme to průběžně. Pro nás je nejlepší metrika počet sjednaných smluv v režimu DIP každý měsíc. Teď máme kolem dvou a půl tisíce takových nových smluv měsíčně a vidíme mírně rostoucí trend, takže zájem opravdu roste.
Conseq má jednu z nejširších investičních platforem. Nabízíme přes tisíc retailových fondů, do kterých lze investovat, a byli jsme jedni z prvních, kteří loni DIP spustili. Díky naší rychlosti i popularitě Consequ jsme loni měli největší podíl DIPu na trhu, konkrétně se zhruba třiceti tisíci smluv. Čekali jsme, že naší největší konkurencí budou banky, že umí takové produkty nabídnout klientům na přepážkách a lidé u nás bankám hodně věří. Banky ale nejspíš nejsou natolik pružné, aby na takové novinky reagovaly dost rychle.
Liší se nějak to, do čeho lidé investují v režimu DIP, od toho, do čeho investují nebo investovali bez něj?
Konkrétně u nás lidé investují velmi podobně s DIPem i bez něj. Tedy abychom mohli srovnávat, musíme se bavit o dlouhodobém investování, protože DIP se zakládá minimálně na deset let. Investuje se spíš dynamicky a výrazná většina investic, přes devadesát procent, míří do akciových fondů. A protože za sebou máme dlouhou dobu, kdy velice dobře dodávaly zisk například americké akcie, tak je to vidět i v žebříčku popularity nejčastěji sjednávaných fondů. Na prvním místě je fond Amundi US Pioneer Fund, tedy fond zaměřený na americké akcie.
Je nějaký důvod, proč se zapojením do DIPu váhat? A naopak, co je motivací pro to ho využít?
Motivace by měla být jednoduchá. Nově zde existuje produkt, který slouží k tvorbě soukromého penzijního pilíře, a je podporovaný státem v podobě daňových úlev. Pokud jde o obavy, tak vnímám dvě hlavní. Ta výrazně větší je obava ze samotného investování. Důvodů může být mnoho, ale tím největším je prostě neznalost, strach z neznámého. Lidé se bojí toho, čemu nerozumějí a co neznají. Druhá může být obava z DIPu. Domnívám se ale, že to je spíš okrajový problém. Lidé mají například strach, že by mohlo dojít k tomu, co se stalo s druhým pilířem. Tehdy se po změně vlády, když se z opozice stala vládnoucí strana, druhý pilíř zrušil. Taková obava má jistě své opodstatnění, ale když se podíváme na to, jak současná opozice mluví o DIPu, nevidíme žádná radikálně rozhodná vyjádření, jako měla před lety před nástupem do vlády sociální demokracie.
Anna Kubešková
Vystudovala mezinárodní vztahy a po škole se stala redaktorkou České televize. Dlouhodobě se zabývá PR, sociálními sítěmi a střihem. Ve své redaktorské a editorské činnosti se zaměřuje především na ekonomiku a sport. Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem