Jak vydělat, když máte pár set tisíc navíc. Experti radí, kam investovat

Dostali jste od rodičů 300 nebo 400 tisíc korun nebo jste vybrali stavební spoření? Možná teď řešíte, kam s nimi, aby neztratily na hodnotě. Experti v takovém případě radí jasně: investovat.

Ještě před pár lety byl zájem o investování minimální, poslední roky ale rychle roste. Potvrzuje to i řada průzkumů. 

„Za investory se považuje už 41 procent Čechů a roste i počet těch, kteří jsou odhodlaní s investováním začít, odpovědělo tak 29 procent respondentů. Loni to bylo jen 23 procent. Výrazně také ubylo těch, kdo investování zcela odmítají,“ uvádí letošní průzkum Asociace pro kapitálový trh ČR. K růstu zájmu o investice podle něj přispěly i klesající úroky na spořicích účtech a omezení podpory stavebního spoření.

Snadno se to řekne. Otázkou ale je, jak nejlépe to udělat. Zeptali jsem se proto šesti expertů, kteří se dlouhodobě pohybují na investičním trhu, jak konkrétně s volnými prostředky naložit a na co si dát pozor. 

---

Jan Macek

manažer Conseq Investment Management

V první řadě bych zhodnotil, v jakém stavu a jestli vůbec existuje moje osobní či rodinná likvidní rezerva. Ta by měla být alespoň ve výši dvou měsíčních platů. Pokud neexistuje, nebo je nižší, jako první bych použil část těchto peněz právě na tvorbu respektive navýšení této části majetku. Nejčastěji jsou tyto peníze umísťovány na bankovní spořicí účty či konzervativní fondy peněžního trhu.

Zbylá část peněz může být využita pro dlouhodobější zhodnocování, tedy k investování. Zde pak bude klíčový zejména investiční horizont, jinými slovy doba, po kterou mohu peníze postrádat a mohou se zhodnocovat. Nejsnazším a nejdostupnějším způsobem je peníze zhodnocovat prostřednictvím investičních (podílových) fondů. V závislosti na zmiňovaném horizontu bychom měli volit odpovídající typy fondů, přičemž čím delší horizont, tím vyšší investiční riziko je vhodné podstupovat. Jako méně rizikové můžeme vnímat fondy dluhopisové či nemovitostní, jako více rizikové pak akciové.

Jedno z nejdůležitějších investičních pravidel je diversifikace. Tím je myšleno pravidlo rozdělování peněz mezi více různých investičních nástrojů, v tomto případě fondů. Představme si, že náš investiční horizont bude kolem pěti let, což odpovídá střední míře investičního rizika. Investiční portfolio by pak mohlo být sestaveno následovně:

• 60 % akciové fondy s globálním zaměřením
• 25 % dluhopisové fondy (kombinace státních a podnikových dluhopisů)
• 15 % nemovitostní fondy

---

Eva Hlavsová

ekonomka a spoluzakladatelka investiční platformy Fondee

Běžnému člověku, který nemá čas nebo náladu pravidelně sledovat dění na finančních trzích, bych doporučila peníze, které nebude v dohledné době potřebovat, investovat do nízkonákladových ETF fondů a na řadu let tam na ně zapomenout. Nebo ještě lépe, pravidelně peníze přidávat nehledě na to, jestli zrovna jdou trhy nahoru nebo dolů. V dlouhodobém časovém horizontu se riziko minimalizuje a složené úročení nabývá na obrátkách. Hodnota známého akciového indexu S&P 500 se za posledních 10 let téměř ztrojnásobila a průměrný roční výnos činí přibližně 11,5 %.

Spousta lidí si láme hlavu s tím, co je v daný okamžik nejlepší investiční tip: jestli akcie konkrétní firmy, dluhopisy nebo dokonce kryptoměny – spekulováním se ale podaří zbohatnout jen opravdu málokomu. I já se věnovala vlastnímu investičnímu portfoliu složenému hlavně z akcií – stejně jako mnohým jiným investorům se mi ale překonat index dařilo jen výjimečně. A tak jsem došla k závěru, že investování do ETF je mnohem bezpečnější a pohodlnější způsob investování peněz i času.

Jít cestou pasivního investování do akciových a dluhopisových ETF fondů je tedy za mě dobré rozhodnutí. Zejména, pokud se člověku podaří dostat náklady na minimum. K tomu lze využít stále relativně nový institut takzvaného dlouhodobého investičního produktu (DIP), díky kterému si lze do určité výše investované peníze odečítat z daní. O založení DIPu bych v dnešní době uvažovala v kterémkoliv věku, pokud vám stejně jako mně nepřijde rozumné spoléhat se s důchodem na stát nebo na nevalné zhodnocení penzijních fondů. 

Mladým s vlastní rodinou v nedohlednu bych poradila investovat do rozvoje sebe a svých dovedností, pokud to pomůže získat lepší práci. Pokud děti mám nebo brzy mít budu, tak bych investovala do ETF fondů, aby v investování v dospělosti pokračovali nebo aby bylo z čeho zaplatit kvalitní vzdělání, které jim zajistí živobytí.

---

Markéta Jelínková

portfolio manažerka Amundi Czech Republic

Pokud se člověk dostane k větší částce, kterou chce investovat, měl by si nejprve ujasnit, k jakému účelu ji plánuje využít a jak dlouho ji může nechat investovanou. Časový horizont je totiž jedním z hlavních faktorů, podle kterého se nastavuje investiční strategie. Jinak bude vypadat investování pro někoho, kdo chce peníze odložit na několik desetiletí, jinak pro toho, kdo je plánuje využít za pár let (například na pořízení bydlení) a jinak pro investora, který už část majetku investovanou má a hledá vhodné doplnění svého portfolia.

Pokud jde o dlouhodobou investici, například na stáří, dává smysl dynamičtější přístup s vyšším zastoupením akcií. Přestože jejich hodnota může v čase kolísat, historicky přinášejí nejvyšší výnosový potenciál. Naopak u kratšího investičního horizontu, kdy víte, že peníze budete brzy potřebovat, je vhodnější vyvážená strategie. Tedy kombinace akcií s konzervativnějšími nástroji, jako jsou dluhopisy nebo spořicí produkty.

Investoři ve středním a vyšším věku nebo ti s kratším investičním horizontem by měli volit opatrnější přístup, aby se vyhnuli riziku nuceného prodeje aktiv v nevhodné fázi trhu. To ale neznamená, že by se měli akciím zcela vyhýbat – akciová složka má své místo i v konzervativnějším portfoliu, jen v menší míře.

Klíčem je najít správnou rovnováhu mezi výnosem a rizikem. Důležitým faktorem při investování je i aktuální situace na trzích. V současnosti jsme v prostředí klesajících úrokových sazeb, což znamená, že výnosy na spořicích účtech postupně klesají. Naopak se otevírají zajímavé příležitosti v oblasti dluhopisů, zejména českých státních, které nabízejí atraktivní výnosy bez rizika. Akciové trhy sice často čelí diskusím o vysokém ocenění, stále však nabízejí zajímavé příležitosti, například v sektorech spojených s megatrendy – stárnutí populace, AI, zdravotnictví či obnova Evropy.

Pro konzervativní investory a investory ve vyšším věku může být vhodnější vyšší podíl instrumentů peněžního trhu a krátkodobých dluhopisů. Dobrou volbou jsou i specializované fondy osvědčených správců, které umožňují spravovat likviditní rezervu bez zbytečného rizika. Bez ohledu na investiční profil platí, že nejlepší strategií je investovat postupně a diverzifikovat – tedy rozložit investice mezi různé třídy aktiv. To pomáhá minimalizovat riziko a zároveň využít tržní příležitosti. A protože správné nastavení investiční strategie není vždy jednoduché, vyplatí se konzultovat možnosti s odborníkem, který pomůže najít optimální řešení odpovídající individuálním plánům a aktuálním podmínkám na trhu.

---

Lukáš Nádvorník

investor a vysokoškolský pedagog, Univerzita Karlova

Dávat paušální odpovědi je v investicích vždycky velmi složité, proto odpovím trochu šalamounsky: větší balík peněz by investor měl investovat tam, kam už nyní dlouhodobě spokojeně investuje – maximálně se může poohlédnout po nějaké levnější formě s menšími poplatky. Investování vyžaduje pořádný dlouhodobý plán, a pokud jej investor má a je s ním spokojený, není co řešit a má v něm pokračovat.

Zlevnění našeho investování pak lze udělat tak, že z něj odstraníme služby, které již nepotřebujeme nebo jsme nikdy nepoužívali – například přechodem od distribuovaných bankovních fondů s vysokými poplatky k nízkonákladovým fondům typu ETF nebo na nich postaveným platformám.

Pokud bychom měli přesto zmínit dvě konkrétní zajímavé možnosti, pak tou první je a vždy také byl dostatečně diverzifikovaný koš globálních akcií. Taková investice bývá vhodná pro dlouhodobé budování majetku po dobu několika desítek let a hodí se tedy pro mladší lidi. Tuto investici lze realizovat například koupí levného ETF na indexu MSCI World nebo MSCI ACWI, kterou pro klienty rádi zrealizují pracovníci větších českých bank, bude-li klient jenom trošku neústupný. Takto dynamické investice nesou výměnou za vyšší kolísání ceny také poměrně vysoké výnosy. Po třiceti letech máme vysokou pravděpodobnost, že náš průměrný roční výnos bude až 8%, a nemělo by nás překvapit, že naši počáteční investici za tuto dobu zdesetinásobíme.

Druhou zajímavou možností podle mě zůstává nákup českých státních dluhopisů. Pokud je bude investor držet do splatnosti, pak za současných cen získá výnos na úrovni 4,3 % ročně u desetiletého dluhopisu. Jelikož jsou výnosy u novějších šarží státních dluhopisů osvobozené od daně, odpovídal by tento čistý výnos hrubému úroku 5,1% ročně u daněných produktů, jako jsou třeba termínované vklady.

S ohledem na prakticky zanedbatelné riziko státního bankrotu jde o konzervativní volbu, která těžko hledá konkurenci. Ze své povahy se bude hodit lépe pro investory, kteří investují „jen“ na deset let a nechtějí podstupovat riziko tržního kolísání, jako v prvním (výnosnějším) případě. Nákup lze snadno realizovat opět u větších bank.

---

Pavel Peterka

hlavní ekonom XTB

Než začnete přemýšlet o investování, tak je třeba vyřešit finanční rezervu, která by měla pokrýt alespoň tři měsíce běžných výdajů. V případě nepravidelných příjmů může tato rezerva činit až šest měsíců. Rezerva by měla být v likvidních nástrojích, příkladem mohou být populární spořicí účty. Dejte pozor na úroky na takových účtech, protože se v rámci jednotlivých nabídek liší a pohybují se od 2 do 4 %. Na první pohled se rozdíl v jednotkách procentních bodů může zdát jako malý, ale z dlouhodobého hlediska je tento rozdíl zásadní i díky efektu složeného úročení.

Další možnost, která připadá v úvahu, je splacení existujících dluhů nebo alespoň jejich části. To běžně vede k poklesu výše měsíčních splátek či jejich úplnému odpadnutí, což vytvoří prostor v rodinném rozpočtu. Tyto nově vzniklé přebytky lze pak pravidelně investovat.

Dále je možné využít nabídky krátkodobých státních dluhopisů. Odvážnější investor může mít část rezervy ve stabilních dividendových akciích, jejichž hodnota příliš nekolísá. Takové akcie lze u spolehlivého brokera převést do hotovosti v řádu dní. Mohou tak plnit formu rezervy.

V momentě, kdy je vyřešena rezerva a případně i splacení nepříjemných dluhů, je vhodné vstoupit do světa investic. Investor by se měl držet minimálně těchto obecných zásad:

• Investujte pravidelně a dlouhodobě. Trh prochází cykly, ale dlouhodobě lze pozorovat růst.
• Držte se nastavené strategie a nedělejte zbrklá, na emocích založená, rozhodnutí. Během vašeho investování dojde ke spoustě poklesů. Je to nepříjemné, ale normální.
• Diverzifikujte a nesázejte vše na jednu kartu. Rozdělte investice mezi různé sektory, regiony i instrumenty.
• Sledujte poplatky, jejichž výše bude mít zásadní vliv na dlouhodobý výkon vašeho portfolia. ETF jsou často podstatně levnější než drahé aktivně řízené fondy.
• Vzdělávejte se nejen v oblasti investic.

U investování je důležité zodpovědět zásadní otázky:

Jaká je moje tolerance k riziku? V případě nízké tolerance bude investor hledat konzervativní investice v podobě státních dluhopisů, ETF na státní dluhopisy, zlato a další drahé kovy, nemovitosti. Výnosy budou spíše nižší, ale hodnota portfolia nebude kolísat. U střední tolerance k riziku bude investor hledat více vyvážené portfolio a zařadí až 60 % rizikovějších aktiv v podobě ETF na americké, evropské a globální akciové indexy. V takových ETF je riziko rozloženo díky zahrnutí stovek až tisíců firem v různých sektorech a regionech. Krach jedné firmy tak běžně nebude mít zásadní dopad na hodnotu portfolia.

U velmi vysoké tolerance k riziku, která je spíše raritou, lze dále zvýšit podíl akcií v portfoliu. Investoři mohou zvážit takzvaný stock picking, tedy investice do jednotlivých akcií firem. Další možností jsou pak kryptoměny a pákové produkty. Tyto kroky výrazně zvyšují volatilitu a rizikovost portfolia s cílem dosáhnout vyšších potenciálních výnosů.

Jak dlouho budu investovat? V případě krátkodobého horizontu je vhodné vybírat aktiva s vysokou likviditou a nízkou mírou rizika. Příkladem můžou být krátkodobé státní dluhopisy stabilních zemí. V případě, že peníze budete potřebovat až za deset let, tak je možné investovat agresivněji s vyšší mírou rizika. Lze do portfolia zařadit vyšší podíl akcií a dalších rizikovějších aktiv, které nabízí vyšší potenciální výnosy. Zároveň dlouhý horizont pomůže portfoliu vyrovnat případné negativní výkyvy. 

V případě mladých investorů do 40 let je vzhledem k dlouhodobému horizontu zařadit vyšší podíl rizikovějších aktiv, jako jsou růstové či dividendové akcie popřípadě ETF na akciové indexy v rozmezí 60 až 80 % portfolia. Zbytek je podle tolerance k riziku. Bezpečnější varianta je zařazení zlata, drahých kovů a bezpečných státních dluhopisů. V případě zájmu o vyšší dynamiku lze zařadit jednotky procent spekulativních aktiv v podobě kryptoměn či přímo zařazení pákových instrumentů.

Pro investory ve středním věku, tedy nad 40 let, bývá investiční horizont kratší. Podíl rizikovějších aktiv, jako jsou akcie a akciové ETF, tak bude nižší v rozmezí 40 až 60 %. Vyšší podíl bude u státních dluhopisů popřípadě dluhopisových ETF, drahých kovů, realit. V průběhu stárnutí je dobré rizikovost portfolia snižovat – snižovat podíl akcií a zvyšovat podíl bezpečných aktiv. Vyhnete se tak situaci, kdy korekce na trhu pár let před penzí ukrojí část z vašeho portfolia.

Pro všechny investory pak platí: najděte si spolehlivého partnera ve světě investic, investujte pravidelně a dlouhodobě, držte se plánu a nepodléhejte emocím, diverzifikujte a sledujte výši poplatků u vašich investic.

---

Tomáš Pfeiler

portfolio manažer Cyrrus

Držel bych se likvidních aktiv, takže bych portfolio rozložil mezi akcie a dluhopisy s nízkým kreditním rizikem – tedy takové, které jsou vydané bezpečnými státy či velkými stabilními korporacemi. Co se samotné alokace týče, držel bych se osvědčeného pravidla, že by celková proporce akcií rovna vzorečku 100 minus věk klienta. Tedy u čtyřicetiletého klienta by do akcií mělo směřovat 60 % portfolia a zbytek by měl být vložen do dluhopisových instrumentů.

Stále favorizuji americký region, na kterém firmy dlouhodobě generují vyšší růst zisků. Zbytek bych směřoval do Evropy. Rozvíjejícím se trhům bych se v případě drobného investora spíše vyhnul. Nyní se trhy nachází ve fázi korekce, což je ideální čas na nákup. Nicméně bylo by dobré nákup více časovat – ideálně rozložit do dvou až tří kroků, aby se investorovi podařilo vyhnout extrémům.

Z konkrétních sektorů vnímám jako zajímavé některé americké technologie, americké zbrojaře nebo ropné firmy. Z Evropy bych se zaměřoval například na výrobce luxusu, což je jedno z mála odvětví, ve kterém má Evropa oproti světu konkurenční výhodu.

Sdílejte článek, než ho smažem