Recenze služby Zapomenuté Miliardy

Finanční poradkyně Jana Rosprýmová, která pracuje pro společnost Fincentrum, provedla celým procesem svého klienta pana Martina a následně popsala svoji zkušenost:

Některým svým klientům jsem doporučila, aby si ověřili, zda nezapomněli na některé své akcie z kuponové privatizace. Mezi těmito klienty byl i pan Martin.

Asi týden poté, co jsme spolu s panem Martinem prošli jednoduchou úvodní registrací, obdržel výzvu k nahrání občanského průkazu do systému nebo doručení dokumentu s ověřeným podpisem. Pan Martin takový požadavek zpočátku považoval za poněkud zvláštní, proto jsme společně ověřili důvod, proč služba takové podklady vyžaduje. Na internetových stránkách jsme se dozvěděli, že jde skutečně o standardní postup, tato informace nám však nestačila. Proto jsme se ještě rozhodli doptat a zavolali na telefonickou podporu služby. Tam nám bylo sděleno, že u klientů, u nichž je hledání akcií a pohledávek úspěšné, musí ještě před sdělením konkrétních výsledků dojít k ověření totožnosti, aby došlo ke splnění zákonných podmínek. Vzhledem k tomu, že původně k ověření totožnosti nedošlo, a vzhledem k zákonné povinnosti, na kterou společnost v e-mailu upozornila i s odkazem na příslušné zákonné ustanovení, které odpovídá dané situaci, jsem proto klientovi doporučila ověření totožnosti uskutečnit jednou ze dvou nabízených variant.

Po dalších deseti dnech klient obdržel výpis a zároveň nabídku na odkoupení nalezených akcií. S klientem jsem tedy nalezené akcie vyhodnotila a posoudila jsem i nabízenou cenu. Na nezařazeném majetkovém účtu měl pan Martin několik akcií společnosti O2 a kromě nich také akcie společnosti Hasičská vzájemná pojišťovna a.s. za celkem přibližně 44 tisíc korun.

U akcií společnosti O2 klientovi služba Zapomenuté miliardy nabídla odkup za cenu dle aktuálního obchodování na pražské burze s odchylkou do 1 %, což jsem vyhodnotila jako dobrou nabídku, protože ceny na burze se v rámci denního obchodování běžně mění i o více než 1 %. Klient nakonec obdržel hodnotu, která odpovídala 99,5 % ceny obchodované v daném dni na burze. Klient se rozhodl nabídku přijmout a akcie prodat.

U akcií společnosti Hasičská vzájemná pojišťovna, která se veřejně neobchoduje, byla situace podstatně složitější. Klient na výpisu viděl nominální hodnotu 102 Kč na akcii, na což jsem mu hned řekla, že to určitě není způsob, jak stanovit cenu akcie. Nominální cena firem z kuponové privatizace se totiž stanovovala před 30 lety, a proto velmi záleží na tom, jak se firmě od té doby dařilo. Některé akcie mají vyšší hodnotu, než je nominální, většinou je však dle mých zkušeností hodnota nižší než nominál. U této firmy však nabídka takřka odpovídala nominální ceně.  Rozhodli jsme se však pro jistotu zavolat přímo do Hasičské vzájemné pojišťovny, jestli firma nebo její akcionáři akcie sami nevykupují. Chtěli jsme si ověřit, zda bychom napřímo nemohli dostat lepší cenovou nabídku. Dostalo se nám však odpovědi, že nemají zájem. Ani na internetu jsme nenašli žádnou aktivní nabídku na odkup těchto akcií, a tak bylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že klient akcie nechtěl držet a nikdo jiný vyšší nabídku nenabízel, respektive akcie nevykupoval, se klient rozhodl nabídku přijmout a prodat i tyto akcie. Na základě veřejně dostupných informací nebylo možné stanovit úplně přesnou odpovídající cenu, ale nabízená částka byla vzhledem k finančním výkazům společnosti dle mého názoru férová.

Nalezení a odkup akcií byly spojeny s jednorázovým poplatkem, který odpovídal přibližně 15 % z hodnoty kupní ceny za uvedené akcie, což není málo. Vzhledem k tomu, že klient objevil relativně snadno majetek, se kterým doposud nepočítal, a vzhledem k tomu, jak jednoduše mohl akcie prodat, protože služba Zapomenuté miliardy chtěla jen dva ověřené podpisy k dokončení odkupu, se mi však tento poplatek jeví jako přijatelný. Klient prodal akcie, které by jinak prodával jen těžko, jak jsme si ostatně sami ověřili. Nemusel ani cestovat do banky nebo k obchodníkovi s cennými papíry a nemusel projít procesem otevření majetkového účtu, který by jinak musel absolvovat. Ten přitom dle mé vlastní zkušenosti není pro běžného klienta snadný. To ale nechť každý posoudí sám za sebe.

Součástí výpisu byly i pohledávky související s nevyplacenými dividendami u akcií společnosti O2 za posledních několik let, které služba Zapomenuté miliardy rovněž vyčíslila a dle uzavřené smlouvy vyzvala klienta k podpisu pověření k inkasu této pohledávky. Zde jsem nemohla klientovi dát jiné doporučení než pověření podepsat. Za vymožení této pohledávky si Zapomenuté miliardy účtují 10 %. Zajímavé je, že po prostudování informací o službě jsem zjistila, že Zapomenuté miliardy hledají pohledávky až deset let zpětně. Jde přitom o nároky, jež nesouvisí jen s dividendami, ale mohou se týkat i vytěsnění menšinových akcionářů nebo například dražeb a podobně. V těchto případech už je takřka nemožné, aby proces zvládl běžný klient zvládl sám. Konkrétně pan Martin však žádné takové pohledávky nad rámec dividend neměl.

Klient tedy odsouhlasil nabídku a rozhodl se prodat všechny nalezené akcie.

K mému příjemnému překvapení klient obdržel 50% zálohu z kupní ceny na svůj bankovní účet jen několik dní po odsouhlasení nabídky e-mailem, a to ještě před podpisem jakékoli smlouvy. Pro mě šlo o jasnou známku toho, že odkup myslí Zapomenuté miliardy skutečně vážně. Navíc ještě vzrostla moje důvěra v tuto relativně novou službu na trhu. A jak je známo, důvěra je zejména u finančních služeb klíčová.

Klient o dalších několik dní později obdržel dokumentaci na e-mail, dokumenty podepsal, ověřil dva podpisy a vše odeslal zpět. Po týdnu pak obdržel na účet i zbytek kupní ceny. Od kupní ceny byly odečteny i poplatky za nalezení akcií a jejich odkup. Klient tedy dopředu nic neplatil.

Po 14 dnech pak ještě klientovi přišlo na účet několik tisíc korun z dividend, které pro klientova služba Zapomenuté miliardy rovněž zajistila.

Moje výsledné hodnocení je tedy takové, že klient získal peníze, se kterými nepočítal a to relativně snadno. V konečném důsledku stačily dva ověřené podpisy. Za prodané akcie obdržel férovou cenu a zaplatil poplatek, který dle mého názoru koresponduje s tím, že se našel někdo, kdo mu po 30 letech zpeněžil investici z kuponové privatizace a bez složité administrace poslal peníze za nalezené akcie na jeho účet. Kvalifikovaný investor/akcionář sice nejspíše může celý proces zvládnout levněji, ale většina lidí jsou drobní investoři, pro které by vyřizování bylo zdlouhavé a náročné.

Sdílejte článek, než ho smažem