Když chce člověk začít s pravidelným investováním, má si nejdřív načíst odbornou literaturu a všechno si podrobně nastudovat, nebo to může dělat až za pochodu a do investiční společnosti přijít jako nepopsaný list?
Na to není úplně jednoduchá odpověď. Myslím si, že v dnešní době se lidé hodně specializují a nemůžou zvládat všechno. Když budu řešit nějaký složitý právní problém, tak kvůli tomu nebudu načítat všechny zákony, ale radši půjdu za advokátem. Jestliže si nebudu vědět rady s daněmi, tak se zase obrátím na daňového poradce. S investováním je to stejné. Aby mohl člověk začít investovat, nemusí dlouhé měsíce načítat veškerou literaturu a perfektně se orientovat v investičním prostředí. Musí ale najít profesionály, kteří mu dokážou poradit a spravovat portfolio.
Na druhou stranu je ale třeba říct, že v Česku není moc dobrá finanční gramotnost a lidé často neznají ani úplné základy. V takovém případě je určitě lepší přečíst si nějakou dobrou knížku, která přehledně popisuje, jak všechno vlastně funguje.
Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické. Na počátku posledního roku studií byl v roce 2001 přijat do společnosti Conseq Investment Management na pozici portfolio administrátor. Měl na starost administraci fondů Conseq Invest a související komunikaci s irskými poskytovateli služeb (depozitář, audit atd.) a oceňování portfolií individuálních klientů, analýzu výkonnosti těchto portfolií a přípravu reportingu. Po dvou letech přestoupil ve společnosti na pozici manažera prodeje zodpovědného zejména za školení investičních poradců a servis obchodním partnerům a klientům. Na počátku roku 2006 byl jmenován do pozice ředitele pro prodej investičních produktů prostřednictvím externích distribučních sítí a na podzim téhož roku zvolen členem představenstva.
A jakou konkrétní knihu byste začátečníkům doporučil?
Velmi dobrá knížka je třeba Peníze, výnosy a rizika od Pavla Kohouta. Začátečník díky ní rychle pochopí, jak investování vlastně funguje. Je to rozumně napsané a přitom perfektně čtivé. Čtenář se dozví, jaké základní investiční instrumenty máme a jak se chovají finanční trhy. Podobných knížek je samozřejmě mnohem víc. Můžete ale taky narazit na spoustu rádoby odborných knih o investování, které ve skutečnosti jen nabádají ke gamblingu na forexu a s komoditami. To je cesta do pekel. Je to v podstatě stejné, jako kdybyste se vypravili do kasina. Na začátku bych tedy doporučil zajít do investiční společnosti nebo se sejít s finančním poradcem. Možností, jak a do čeho investovat, je skutečně hodně, takže bez problémů dostanete diverzifikované portfolio přesně na míru. Vždycky platí, že čím víc si vyslechnete názorů, tím lépe. Někde si to totiž hodně zjednodušují a všem prodávají třeba stejné dva fondy bez ohledu na to, o jakého klienta jde.
Jaké chyby nejčastěji dělají začínající investoři?
V zásadě jde o dvě věci. Na jedné straně to, že lidé vůbec ničemu nevěří. Nechtějí dlouhodobě investovat, protože mají pocit, že o peníze přijdou. Třicetiletého horizontu se často bojí jako čert kříže. Tímhle šíleným přístupem se ale připravují o to, aby se svými penězi mohli nějak rozumně nakládat. Pak mají všechno uložené v lepším případě na spořicím účtu, většinou ale spíš na běžném účtu nebo dokonce doma v šuplíku mezi spodním prádlem. Chápu, že tahle nedůvěra má své kořeny v kuponové privatizaci a investičních fondech z devadesátých let. S dnešním kolektivním investováním to ale nemá vůbec nic společného. Lidem se to však velmi těžko vysvětluje.
Druhou častou chybou, kterou začínající investoři dělají, je pak to, že se nechají zlákat vidinou úžasných výnosů. Někdo jim třeba namluví, že zlato nebo diamanty vždy vydělávají, tak je dobré do nich investovat balík peněz. Nakonec to ale může dopadnout hodně špatně.
Před rokem a půl jste v našem rozhovoru upozorňoval na to, že víc než polovina Čechů žije od výplaty k výplatě a neodkládá si žádné peníze stranou. Změnilo se od té doby něco?
Myslím si, že se na tom nic moc nezměnilo. Lidé mají stále minimální rezervy a to, co si odkládají, je strašně málo. Chápu, že většina nedosáhne ani na průměrný plat, takže pro ně může být těžké vůbec vyjít, natož něco ušetřit. Přesto si ale říkám, že rezervu na tři až šest měsíců by si pro případ, že by se něco stalo, měl udělat úplně každý.
Conseq Investment Management je ryze česká společnost, která nespadá do skupiny žádné banky ani pojišťovny. Při výběru investic tedy nemusí brát ohled na „příbuzenské vztahy“ v rámci skupiny a může se soustředit jen na kvalitu produktu samotného a služeb s ním spojených. Společnost na českém trhu působí od roku 1995 a důkladně za tu dobu poznala české investory. Díky osobnímu přístupu dokáže vyjít vstříc prakticky každému z nich.
Kolik peněz by si podle vás měl každý měsíc odkládat člověk, který si chce našetřit něco na stáří?
To samozřejmě záleží na investičním horizontu. Když si vezmeme mladšího člověka, který si bude spořit přes dvacet pět let, tak pokud bude pravidelně odkládat deset procent svého čistého platu, je to už celkem slušné přilepšení k důchodu. Problém je ale v tom, že i když si spousta lidí umí dávat peníze stranou, mají třeba stavební spoření a nějaké peníze na spořicím účtu, tak ty peníze nakonec využijí úplně na něco jiného. Nezůstanou jim jako přilepšení na stáří a ve finále je ani nevyužijí na bydlení.
Když už se Češi rozhoupou pro nějaký finanční produkt, je to většinou kvůli státnímu příspěvku. Proč jsou tu lidé při investování tak konzervativní a kromě stavebka a penzijka o další možnosti nejeví velký zájem?
Lidé se tu do dlouhodobého spoření nehrnou. Znamená to totiž odpírat si dnešní spotřebu a to se nikomu nechce. Naopak si všichni chtějí brát půjčky, aby mohli utrácet ještě víc. Úspěch spořicích produktů je pak postaven pouze na státních příspěvcích.
Jak ale tenhle přístup změnit?
Jeden z největších přínosů penzijní reformy vidím právě v tom, že si lidé pomalu začínají uvědomovat, že když si nebudou spořit, tak se budou mít v důchodu špatně. Rozbíhá se tu širší veřejná diskuze o tom, jak pomoci prvnímu pilíři, ale také jak dosáhnout toho, aby na něm nebyl člověk tolik závislý. Než tu ale začneme o spoření a investování přemýšlet jinak, tak neuteče rok ani deset let. Bude to spíš záležitost několika generací.
Zmiňoval jste situaci, kdy si chce na stáří spořit mladý člověk. Jak má ale postupovat ten, komu je pětapadesát a dosud si nic neušetřil?
To už je hodně složitá situace. Takový člověk buď musí doufat, že vyhraje v loterii, nebo se musí kousnout a začít dávat každý měsíc stranou hodně peněz.
Je to vážně tak beznadějné? Vždyť má do důchodu ještě nějakých deset let?
Samozřejmě, že je lepší začít pozdě než nikdy. Za deset let se dá sice našetřit celkem dost, už toho ale v portfoliu příliš nevymyslíte. Když si vezmete třeba program životního cyklu na deset let, tak jde hned od začátku o hodně konzervativní investování a výnosy nebudou příliš velké. Kdybyste se mě navíc zeptal na pětiletý horizont, tak už bych asi vážně nemohl doporučit nic jiného než to stavebko a spořicí účet. Výnosy dluhopisů jsou totiž dnes tak strašně nízko, že spořáky dávají nakonec větší smysl.
Porovnávali jsme parametry důchodového spoření s parametry dalších finančních produktů určených na dlouhodobé spoření či přesněji investování:
Mrkli jsme na to, kdo vlastně v druhém pilíři nabídne vlastní fondy:
Zeptali jsme se profíků, jestli do toho půjdou, případně proč do toho jít:
A podívali jsme se také za humna:
Média se v souvislosti s důchodovou reformou zatím věnují takřka výhradně druhému pilíři, nemrzí vás, že investování v účastnických fondech třetího pilíře stojí poněkud stranou?
Je to pravda. Na druhou stranu nás to ale nijak nepřekvapuje. Věděli jsme, že druhý pilíř bude alfou a omegou startu důchodové reformy a že se bude veškerá pozornost soustředit na něj. Nepociťujeme žádný tlak, všechno si musí sednout a lidé musí pochopit, k jakým změnám ve třetím pilíři vlastně došlo. Když ale voláte do nějaké penzijní společnosti a ptáte se, co je potřeba k tomu, aby mohl klient přejít z transformovaného do účastnického fondu, a oni se vás zeptají, proč by to teď někdo vůbec dělal, tak je to zarážející.
Kdy se tahle situace změní?
Až si lidé uvědomí, že ta obrovská mediální masáž, která tu byla loni v listopadu a která tvrdila, že je poslední šance sjednat penzijko za bezkonkurenčních podmínek, vůbec nereflektovala fakt, že může přijít něco lepšího.
A je tedy dnešní nastavení lepší?
Jistě, vždyť dlouhodobé investování založené na principu, že nesmíte žádný rok skončit v minusu, je nesmysl. Lidé to na jednu stranu chválí a na stranu druhou si stěžují na nízké výnosy. Jestliže chcete zajímavé výnosy, musíte akceptovat určitou kolísavost hodnoty svého účtu. Když pak slyším, jak mi mladí okolo 25 let říkají, že zůstanou v transformovaných fondech kvůli výsluhové penzi a jistotě nezáporného zhodnocení, tak se musím chytat za hlavu.
Proč podle vás do druhého pilíře nikdo nevstupuje?
Ani vláda, ani penzijní společnosti nedokázaly rozjet dostatečnou informační kampaň. Všichni tak trochu spoléhali, že to za ně udělá někdo jiný. Nikdo navíc nedokázal reagovat na negativní články, které se ve velké míře objevují v médiích. Stačilo přitom se stejným úsilím vysvětlovat, proč nemají kritici pravdu a jaké výhody penzijní reforma přináší. Záleží ale taky hodně na finančních poradcích. Ti mají u produktů penzijní reformy velmi nízké provize, proto se do jejich sjednávání příliš neženou. Já jim ale vždycky říkám, že aby svému klientovi udělali dobré portfolio, které nikdo jen tak neshodí, neměl by v něm některý z těchto produktů chybět.
A jak jste se rozhodl vy? Už jste do druhého pilíře vstoupil?
Zatím jsem nevstoupil, ale jen kvůli tomu, že jsem si na to ještě nenašel dostatek času. Naštěstí mě nelimituje nutnost rozhodnout se do poloviny roku jako ty, kterým už bylo 35 let. To, že můžu ulevit prvnímu pilíři, ale beru skoro za občanskou povinnost. Když tady navíc mluvím o produktech penzijní reformy velmi pozitivně, bylo by hloupé, kdybych si je sám nesjednal. Zároveň mě ale nikdo nemůže ohlednědruhého pilíře obvinit z podjatosti, naše společnost ho totiž nenabízí.
Pojďme k třetímu pilíři a produktům společnosti Conseq. Co všechno vlastně nabízíte?
V nabídce máme pět účastnických fondů, z nichž čtyři jsou dluhopisové a jeden akciový. Dva dluhopisové fondy jsou navíc speciální fondy s cílovým datem, takže nebudou nijak aktivní a jen budou nakupovat dluhopisy s určitým datem splatnosti. Ty budeme využívat k investičnímu programu s garancí. Ze všech účastnických fondů totiž skládáme programy životního cyklu, které odpovídají investičnímu horizontu a rizikovému profilu jednotlivých klientů, ale navíc nabízíme klientům i možnost zvolit si program s garancí vložených prostředků.
Jak konkrétně taková garance funguje?
Jde o naši alternativu k transformovaným fondům penzijního připojištění. Rádi bychom přesvědčili klienty, aby se radši rozhodli pro tuto variantu. Budou mít totiž jistotu, že na konci dostanou vše, co do fondů vložili, včetně státních příspěvků a příspěvků zaměstnavatele. Ovšem garance není krátkodobá pro každý jednotlivý rok, ale dlouhodobá – na celý penzijní program. Jak už jsem řekl, každoroční garance není dobrá, protože kvůli ní musíte investovat ultrakonzervativně a výnosy jsou pak nízké. Když ale budete investovat v garantovaném programu při dvaceti až třicetiletém horizontu, tak můžete být mnohem dynamičtější, což se projeví i na výnosech.
Jak v tuhle chvíli vlastně probíhá přestup z transformovaného fondu do účastnického fondu jiné společnosti?
Nejdříve musíte podat výpověď z transformovaného fondu a podepsat smlouvu o doplňkovém penzijním spoření se svou stávající penzijní společnosti. Až začne tato smlouva platit, tak vypovíte i ji a zároveň si sjednáte doplňkové penzijní spoření u nové penzijní společnosti, ke které chcete přejít. Je to trochu komplikované a celý proces může kvůli výpovědním lhůtám trvat až čtyři měsíce. I to je důvod, proč zatím do účastnických fondů nevstupuje moc lidí.
Dalším doplňkem, který u účastnických fondů nabízíte, je pojištění zproštění od placení pojistného. Co to přesně znamená?
Je to podobné, jako když si sjednáte pojistku u úvěru. V případě, že dojde k určité pojistné události, bude za vás další splátky platit pojišťovna. Za poměrně nízké pojistné tak máte jistotu, že pokud by se vám něco stalo, tak váš penzijní program dokončíte a budete mít stejné peníze včetně státního příspěvku, jako kdybyste s placením nikdy nepřestali.
Kolik klientů byste rádi do třetího pilíře nakonec získali?
Takovýto projekt můžeme hodnotit zhruba až za pět let. Abychom ale mohli říct, že je úspěšný, tak bude potřeba získat přibližně sto tisíc klientů. To sice není málo, na druhou stranu si říkáme, že penzijní připojištění má sjednané pět a půl milionu lidí, takže v pětiletém období cílíme na dvě procenta trhu. Je to ale běh na dlouhou trať a tak k tomu musíme také přistupovat.
Z portfolia fondů nabízených společností Conseq doporučujeme k bližšímu prozkoumání:
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
