Proč se nevyplatí kupovat euro

Podíváme-li se na následující graf, který zobrazuje kurz koruny (profil, názory) k euru (profil, názory) od roku 2000, vidíme jednoznačný posilující trend. Za sledované období posílila koruna o 22,3 % (3,1 % p.a.), v loňském roce pak o 4,6 %.

Ceny rostou. Některé rychle, jiné pomaleji

Toto posilování je zapříčiněné tzv. konvergenčním přibližováním české ekonomiky k té evropské. Cenová hladina v Česku je výrazně nižší než ve "starých" zemích EU a kvůli provázanosti ekonomik mají ceny tendenci se vyrovnávat. Často slýcháme o tzv. Balassa-Samuelson efektu, kde dochází ke zvyšování cenové hladiny v méně vyspělých ekonomikách, a to na základě úpravy směnných relací u obchodovatelného a neobchodovatelného zboží.
Ceny obchodovatelného zboží se vyrovnají poměrně rychle. Ostatní ceny, jako ceny služeb či například i mzdy, rostou poměrně pomalu. Přesto však u nás růst těchto cen pozorujeme.

Dále můžeme ještě rozlišovat mezi konvergencí reálnou a nominální. Nominální konvergence znamená prostý růst cenové hladiny, zatímco reálná konvergence vypovídá o růstu reálných směnných relací. Pokud tedy česká ekonomika roste rychleji než ekonomika eurozóny, měl by se tento proces projevit i ve směnných relacích. Jinak řečeno, měli bychom bohatnout.
Reálné směnné relace se mohou přizpůsobit novému stavu dvěma způsoby: přes inflaci nebo přes nominální měnový kurz. Oba tyto mechanizmy jsou navzájem provázané a nelze mezi nimi hledat kauzální souvislost.

Můžeme však říci, že rozdílný růst reálného HDP se ve směnných relacích musí projevit buď vyšší inflací, nebo posilováním nominálního měnového kurzu. Empiricky je možné pozorovat téměř přímou úměru mezi posilováním reálného měnového kurzu a rozdílem růstu HDP (tedy 1% rozdíl růstů implikuje 1% posílení reálného měnového kurzu).

Reálný měnový kurz je v podstatě porovnání směnné relace dvou identických reprezentativních košů zboží a služeb zakoupených v obou ekonomikách. Pokud si za jednotku našeho koše můžeme koupit o 10 % více zahraničního zboží než před rokem, jsme reálně o 10 % bohatší.

Investice v cizí měně: můžeme odhadnout vývoj měnového kurzu

Co však ve skutečnosti sledujeme, je nominální měnový kurz. Nominální kurz je ale možné rozdělit na dvě části: na reálný měnový kurz a na změnu cenové hladiny. Pokud by byla inflace v obou ekonomikách stejná, projevila by se změna reálného kurzu kompletně ve změně kurzu nominálního. Známe- li tedy míry růstu HDP v Česku a eurozóně a vezmeme-li v úvahu míry inflace v obou ekonomikách, můžeme si udělat představu o vývoji nominálního měnového kurzu.

Utvoříme-li si předpoklady o základních makroekonomických datech, můžeme odhadnout i vývoj měnového kurzu (ten se však nakonec bude vyvíjet v závislosti na tržních podmínkách). Za rok 2006 se očekává¹ v Česku roční růst inflace 2,8 % a roční růst HDP 6,2 %, v eurozóně pak 2,4 % respektive 2,1 %.
Z výše uvedeného vypočteme růstový diferenciál 4,1 %, který pak "očistíme" o rozdíl růstu cenové hladiny 0,4 %. Dojdeme tak k růstu nominálního měnového kurzu o 3,7 %. Pokud tedy v dohledné době nepředpokládáme výraznou akceleraci domácí inflace či snížení ekonomického růstu, můžeme očekávat i nadále postupné posilování koruny vůči euru.

Při plánování investice v cizí měně, tedy v euru, musíme vzít výše uvedené v potaz. Musíme si uvědomit že se výnos z takové investice skládá z výnosu v cizí měně a ze změny měnového kurzu. Základním pravidlem by tedy mohlo být investovat tam, kde nám očekávaný výnos očištěný o změnu kurzu převýší očekávaný výnos z domácích aktiv.

Akciové fondy ano, ostatní ne

Pro jednoduchost se zaměříme na investice do podílových fondů. Ty můžeme zjednodušeně rozdělit do tří kategorií: na fondy akciové, dluhopisové a fondy peněžního trhu. V odhadu budoucího výnosu můžeme například použít dlouhodobá data z amerických finančních trhů. Zde byly v letech 1926 - 1998 pozorovány roční výnosy 11,2 % u akcií, 5,3 % u vládních dluhopisů a 3,8 % u peněžního trhu². Vezmeme-li v úvahu posílení koruny o 3 % až 4 % (viz výše), výnos z eurové investice nám v české koruně pravděpodobně nepřevýší očekávanou inflaci ani u dluhopisů ani u instrumentů peněžního trhu. V případě konzervativního investora je tedy rozumné se soustředit na korunové dluhopisové a peněžní fondy.

Odlišná je situace u akcií, kde bychom se již přes hranici inflace dostali a realizovali kladný výnos. U akcií je také nezanedbatelná možnost diverzifikace, a tedy i snížení rizika investiční ztráty vstupem na zahraniční trhy. V tomto případě lze tedy investici v cizí měně doporučit.
Dalším faktem je, že ani akciové fondy denominované v CZK investující na zahraničních trzích nás měnového rizika zcela nezbaví. Nakupují totiž zahraniční akcie v lokálních měnách a korunová hodnota podílu ve fondu je pak pouhý přepočet podle aktuálního kurzu CZK.

Další otázkou jsou eurové bankovní účty u českých bank. Vzhledem k minimálnímu úročení na běžném účtu lze říci, že kvůli posilování koruny ztrácí prostředky každým rokem na hodnotě. Po vstupu do eurozóny budou všechny bankovní účty konvertovány do eura. Pokud tedy v současné době takový účet nepotřebujeme, již se jej pravděpodobně nevyplatí otevírat.

Poznámky:
¹ Ekonomické výhledy – 3 čtvrtletí 2006. vydává Komerční Banka., Praha: Komerční Banka, 20. 7. 2006.
² Reilly, Frank K. and Brown, Keith C.. Investment Analysis and Portfolio Management. 6th edition. Jefferson City: Thomson Learning, 2000. s. 56.

Máte účet vedený v euru? Investujete do podílových fondů denominovaných v cizí měně, nebo v korunách? Jak velký růst nominálního kurzu české koruny očekáváte?