Směnka se může hodit i v běžném životě

Směnka je obchodovatelný cenný papír, který je využíván buď jako platební nebo zajišťovací nástroj. V tržním hospodářství směnka představuje nejjednodušší a velice pružný způsob, jak získat potřebný úvěr, eventuálně jak zajistit určitou peněžitou pohledávku (více informací najdete v odstavci Jaké jsou výhody a nevýhody směnek?). Směnky jsou běžně využívány podnikateli, bankami i dalšími finančními institucemi, ale mohou dobře posloužit i běžným občanům – nepodnikatelům ke krytí drobných úvěrů. Někdy bývá směnka sepsaná mezi nepodnikateli označována jako směnka "suchá" či "selská".

Směnka jako platební a zajišťovací nástroj

V případě, že je směnka použita jako platební nástroj, je smyslem jejího vystavení, aby při její splatnosti skutečně došlo k zaplacení dlužné peněžní částky. Dlužník se podpisem směnky zaváže zaplatit majiteli směnky (věřiteli), případně třetí osobě, v určitý den na určitém místě dlužnou peněžní částku. Směnka tak věřiteli de facto nahrazuje hotové peníze, protože ji může "prodat" i před datem splatnosti, a získat tak hotovost od třetí osoby (nového majitele směnky) kdykoli, i před splatností směnky. Případně může směnku použít k placení jiných závazků či obchodování. Dlužník je pak povinen peníze zaplatit novému majiteli směnky.

Směnka může sloužit také jako zajištění jiného peněžitého závazku (např. zaplacení kupní ceny) mezi dlužníkem (kupujícím) a věřitelem (prodávajícím). Směnka, která plní funkci zajišťovací, je vlastně dalším peněžním závazkem dlužníka. Zajišťovací funkce směnky je využívána hlavně mezi podnikateli. K uplatnění směnky v tomto dochází zpravidla tehdy, když dlužník ve sjednaném termínu nesplní svoji povinnost z mimosměnečného vztahu (např. kupní smlouvy) vůči věřiteli (a současně majiteli směnky), tzn. např. včas nezaplatí za dodané zboží. Věřitel pak může směnku uplatnit k rychlému uhrazení své pohledávky. Oba vztahy, tzn. mimosměnečný a směnečný vztah existují vedle sebe, mají samostatný a na sobě nezávislý režim.

Často bývají směnky převáděny třetím osobám, které se tímto převodem stávají novými vlastníky směnky a závazek dlužníka na ně přechází. V těchto případech se směnka používá buď jako platební prostředek, kterým původní majitel uhradí svůj finanční závazek vůči novému majiteli směnky, nebo směnku prodá s cílem okamžitě získat finanční prostředky.

Jaké jsou výhody a nevýhody směnek?

Hlavní výhodou směnky je, že vymáhání dluhu soudní cestou je pro věřitele podstatně jednodušší a rychlejší než v jiných případech. Žalobce není povinen prokazovat vznik závazku, na jehož základě byla směnka vystavena, stačí aby soudu předložil originál směnky a legitimoval se jako její oprávněný majitel (což plně postačuje jako důkaz). Naopak dlužník, který by se povinnosti směnku zaplatit bránil, musí své důvody nejen tvrdit, ale i prokázat. Nezaplacené směnky jsou pokládány za vzácnost, protože důsledky nesplacení dluhu (úvěru) bývají pro dotyčný subjekt významné (nabude-li rozsudek právní moci, má věřitel právo vymáhat peníze např. pomocí exekutora).

Na co si ale určitě dát dobrý pozor, je formální stránka směnek. Musí být vystaveny v zákonem předepsané formě se stanoveným obsahem a pokud některá z jejich podstatných náležitostí chybí, je směnka neplatná.

Jaké typy směnek existují?

Směnky je možné rozdělit na tzv. směnky vlastní a směnky cizí. Pokud se osoba, která směnku vystavuje, bezpodmínečně zaváže zaplatit osobě ve směnce uvedené určitou sumu v určitém termínu a na určitém místě, jedná se o směnku vlastní, tedy určitou formu dlužnického prohlášení. Směnku cizí vystavuje také dlužník, nezavazuje se ovšem peníze zaplatit sám, ale provedení platby přikazuje jiné třetí osobě (např. bance, u které má bankovní účet). Výstavce směnky je tedy dlužníkem majitele směnky a současně věřitelem např. u peněžního ústavu, kde má veden účet.

Jednoduše řečeno, směnka cizí vyjadřuje určitý závazek zaplatit druhé osobě jistou částku (dlužník toto přikazuje třetí osobě), naopak směnka vlastní představuje vlastní slib dlužníka zaplatit.

Jak správně  napsat směnku

Jak již bylo zmíněno, směnka stojí a padá se svou formální stránkou. Musí být písemná, tedy ne ústní. Konkrétní podobu směnky však zákon nenařizuje, omezuje se pouze na výčet údajů, které má směnka obsahovat, aby byla platná. Pokud směnka naplní požadavky zákona, je platná, ať už je napsána na pivním tácku, kameni, dřevě, skle či jakémkoli jiném materiálu, který trvale zachycuje písmo. Text může být napsán na stroji, na počítači, ručně apod.

V praxi se směnka píše na celém světě podle ustálených a všeobecně respektovaných zvyklostí. Podle nich je vhodné použít směnečné formuláře o rozměrech 29 x 10 cm, na kterých jsou předtištěny předepsané údaje. Použitím předtištěných formulářů se předchází eventuálním nejasnostem či sporům. Směnečný formulář lze vyplnit jak ručně, tak na stroji. Je-li vyplňován ručně, tak vždy perem. Podpisy musí být vždy perem, nelze je nahradit razítkem. Není nutné, aby podpis osoby, která směnku vystavuje (tzv. výstavce směnky), byl notářsky ověřen, ale musí být vždy napsán vlastní rukou a umístěn pod textem směnky.

Vlastní směnka neobsahuje údaj o tom, kdo má platit, protože je to vždy osoba výstavce, ostatní náležitosti vlastní i cizí směnky jsou shodné. Označení slovem "směnka" v textu má zabránit tomu, aby toto slovo nemohlo být na směnku dopsáno dodatečně. Zaplacení částky musí být "bezpodmínečné", tzn. nesmí být vázáno na žádnou podmínku.

Částka, na kterou se směnka vystavuje, se do ní vypisuje jak číslicemi, tak slovy (aby se zamezilo připsáním nuly zvýšit částku např. z 10 000 Kč na 100 000 Kč). Dluh je splatný v kterékoli konvertibilní měně, v kurzu platném v den splatnosti. Délka splatnosti směnky není zákonem omezena. Majitel směnky není povinen přijmout platbu před splatností a současně ani nemůže proplacení směnky před datem splatnosti požadovat. Podle data splatnosti existují čtyři typy směnky:

• fixní (nebo denní) směnka (splatnost je označena přesným kalendářním datem, např. k 31. 12. 2006),
• datosměnka (splatnost je vyjádřena určitou lhůtou, např. se splatností za 3 měsíce od data vystavení),
• vistasměnka (splatnost  "na viděnou", tzn. kdykoli při předložení),
• lhůtní vistasměnka (doba splatnosti je stanovena na určitý den po viděné, např. se splatností 3 týdny po viděné).

Pokud směnka neobsahuje údaj splatnosti, je splatná na viděnou. Je-li splatnost určena jiným způsobem než stanoví zákon, je směnka neplatná. Tak by například byla neplatná směnka se splatností "třicet dnů po obdržení zboží".

Vlastnoruční podpis výstavce musí být umístěn v pravém dolním rohu směnky. Na rozdíl od směnky cizí, která může být vystavena ve více (bezpečnostních) duplikátech, směnka vlastní smí být vždy pouze jedna, což je na ní vyjádřeno slovy "zaplatím za tuto jedinou směnku". Dlužníkovi (případně směnečníkovi, tzn. třetí osobě, např. bance) musí být při požadavku na proplacení směnky předložen její originál, oproti jejímu zaplacení má dlužník právo požadovat vrácení tohoto originálu. V případě, že dlužník závazek splní a nemá doklad o zaplacení nebo směnku, může se dostat do problémů (viz odstavec Jaké jsou výhody a nevýhody směnek?).

Máte nějakou osobní zkušenost se směnkou? Nebo v rámci rodiny a přátel věříte na "čestné slovo" dlužníka? Vyplatilo se vám půjčku zajistit tímto způsobem?