Daň z nemovitosti: plaťme víc a s úsměvem

Shodneme-li se na tom, že je nutné, aby obec byla spravována, vyplyne z toho, že na to jsou potřeba nějaké peníze. V ČR má obec jednak vlastní příjmy, jednak podíl z daní. Zákon o rozpočtovém určení daní stanoví procento daňových výnosů, které obcím náleží. Zjednodušeně jde o podíl z vybraných daní z příjmu a DPH (přepočítává se koeficientem podle velikosti obce), část daní z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti a daň z nemovitostí (zákon o dani z nemovitosti najdete zde).

Daň z nemovitostí je typicky obecní daní, přičemž ve většině států hraje v rozpočtu obcí mnohem větší roli než u nás. Placena bývá buď podle plochy nebo podle ceny nemovitosti, (někdy i podle počtu bydlících). Druhý způsob je ošidný - složitý administrativně, náročný finančně a navíc korupcetvorný (znalecké posudky).  

Česká daň z nemovitostí má dvě části: daň z pozemků a daň ze staveb. V obou případech se vychází z velikosti plochy. To je ale kombinováno s určitým zprůměrovaným odhadem ceny. U staveb tím, že se základní daň násobí koeficientem podle velikosti obce. U zemědělské půdy a zahrad koeficientem podle průměrné bonity v katastrálním území. (Pouze u lesů a rybníků se vychází z ceny.) U obojího je samozřejmě možné, že to někoho zvýhodní, někoho naopak, ale ve většině případů to s hodnotou nemovitosti koreluje. Obce mají možnost u daně ze staveb (a některých pozemků) pro určité části obce koeficient zvýšit nebo snížit. Mohou tedy zohlednit místní rozdíly dané atraktivitou polohy a dalšími faktory.

Co pro obec znamená?

Daň z nemovitosti je přímým příjmem obce, tedy samosprávného celku nejnižšího stupně rozhodování, jehož činnost, a tím také využití vybraných peněz, mají občané největší možnost ovlivnit. To je ve shodě i s jednou "zvláštností", která se týká jednání obecního zastupitelstva: jednání o rozpočtu obce se mohou nejen zúčastnit, ale i přímo do něj vstupovat, všichni občané.

Obec přitom vydává peníze na věci, které jsou v drtivé většině službou vlastním obyvatelům, ať už trvalým či občasným. V dani ze staveb si tedy občané tyto služby platí přímo. Platba za zastavěnou plochu plus 75 % této částky za každé další nadzemní podlaží přitom zohledňuje de facto počet osob, které nemovitost užívají. Jistě ne zcela, opět zprůměrovaně, nicméně je zřejmé, že v činžovním několikapodlažním domě žije více lidí než v malém rodinném domku. Do jisté míry je zohledněna i výše příjmu. Velkou plochu na osobu si může dovolit spíš člověk s nadprůměrnými příjmy.

U budov určených pro bydlení jsou odlišné sazby pro trvalé bydlení a pro rekreační (trojnásobek). Z jednoho úhlu pohledu to postrádá logiku, chalupář přece služby obce využívá méně než ten, kdo v obci žije trvale, na druhou stranu ale z něj obec nemá žádný další příjem. Daň z příjmu, je-li chalupář podnikatelem, dostává obec, v níž má trvalé bydliště, a tam se také započítává do počtu obyvatel, podle kterého dostává obec svůj podíl daní od státu.

Správně nastavená daň z pozemku napomáhá i krajinotvorbě

U daně z pozemku je logika trochu odlišná. V první řadě jde o regulační nástroj, který má zajistit, aby pozemek neležel ladem a někdo se o něj staral. Je-li daň správně nastavena, funguje mnohem lépe než příkazy pozemek využívat, kontroly a případné sankce. Výše daně je "správná" v (ideálním) případě tehdy, kdy žádný pozemek neleží ladem a všechny pozemky mají konkrétního vlastníka.

Proč? Pokud bude daň nulová, zvýší se počet pozemků, o které se nikdo nebude starat. Vlastník si je třeba ponechá pro případný prodej v budoucnosti, aniž by měl zájem pozemek využít sám. A pronájem mu třeba nebude stát za námahu. Bude-li naopak daň příliš vysoká, vlastníci se začnou pozemků zbavovat. Udrží si je pouze ti, kteří na to mají. Tedy lidé bohatí pro soukromé využití a lidé, kteří pozemky využívají hospodářsky natolik výnosně, že se jim i při vysokém zdanění vlastnictví pozemku vyplatí. Čím vyšší daň, tím více pozemků "bez vlastníka" (resp. ve vlastnictví státu nebo obce, které jsou od daně osvobozeny).

Moje vlastní místo na slunci

Daň ze stavby platíme až na výjimky (invalidé, novostavby) všichni. Ať už bydlíme ve vlastním nebo v nájmu. Daň z pozemku nikoli, v jejím případě musíme nějaký pozemek skutečně vlastnit. Pro daň z pozemku, užívaného pro osobní potřebu, existuje druhý, spíše filosofický důvod. Platíme za to, že jsme si sami pro sebe zabrali část povrchu zeměkoule. Vlastníme něco, co je vzácným statkem, který jsme sami nevytvořili, a který nemá každý.

Neexistuje žádný vrchní rozdělovač, který by každému novorozeněti přidělil jeho část zemského povrchu. Dokonce i kdyby existoval, nepomohlo by to, protože pozemky mají různou hodnotu a jsou využitelné různým způsobem. Jinou cenu má pozemek na Manhattanu a jinou pozemek v afghánských horách. Jistě, obec pozemek také nestvořila, nicméně má-li se za tuto výsadu někomu platit, je tím nejvhodnějším příjemcem.

Bez otazníků sice není, ale potřebnost je jasná

Lze se dohadovat, jaká má být daň za hospodářsky využívané pozemky, které plní zároveň veřejně prospěšnou funkci. Především jde o lesy. Lze diskutovat o tom, jestli u budov pro podnikání má být sazba daně skutečně pěti až desetinásobkem základní sazby. Je možné, pokud už majitelé nemovitostí platí daň, požadovat, aby příjemci této daně, tedy obce, zajišťovaly služby, které naprosto nesmyslně musejí plnit majitelé nemovitostí - především údržbu chodníků, které jsou veřejným pozemkem. Jejich údržba majitelem přilehlé nemovitosti je de facto jistým druhem nevolnictví. Za úvahu stojí i to, jestli je v pořádku, že od daně jsou osvobozeny stát a kraje. Proč by neměly za budovy a pozemky ve svém vlastnictví platit obci jako všichni ostatní?

Lze se samozřejmě dohadovat o výši daně, nicméně zde není sporu o tom, že české daně z nemovitostí, a to ty ze staveb a s nimi souvisejících pozemků a zahrad, jsou příliš nízké. Z toho také vyplývá, že výběr daně je velmi drahý. Nikoli kvůli složitosti, ale právě pro nízké částky, které jsou vybírány. Daň 375 Kč ročně za luxusní stometrový byt v centru Prahy nebo stejná daň za vilu se zahradou o rozloze dva tisíce metrů čtverečních v malé obci je směšná. V rámci daňové reformy, při které by měly být daně z příjmu snižovány a některé daně rušeny by tato daň jako jediná měla být podstatně zvýšena. A my bychom ji měli rádi platit. Možná trošku i s pocitem vděčnosti, že máme za co.

Jak vysokou daň z nemovitosti platíte? Je nízká, nebo vysoká? Na kolik si ceníte svůj vlastní kousek povrchu zemského?