'Malá násobilka' podílových fondů

Fondy peněžního trhu

Pro nejkratší investiční horizont a nejmenší úroveň rizika jsou určeny fondy peněžního trhu, které investují svůj majetek do tzv. nástrojů peněžního trhu, tj. do státních pokladničních poukázek, dluhopisů se splatností do jednoho roku a bankovních termínových vkladů. Minimální investiční horizont, tedy doba, po kterou by měl investor držet podíl ve fondu, aby jeho investice přinesla alespoň určitý výnos, se u nich pohybuje od šesti měsíců do jednoho roku a riziko je zde minimální. Vývoj výnosů z fondů peněžního trhu se odvíjí především od úrovně úrokových sazeb.

Pro minimální investiční horizont 2-3 roky a nízkou úroveň rizika jsou určeny fondy dluhopisové, které investují převážnou část majetku do bankovních, komunálních, státních a podnikových dluhopisů. Výjimkou jsou mezi nimi fondy vysoce výnosové ("high-yield"), které investují převážnou část portfolia do dluhopisů s úvěrovým ratingem na úrovni Baa (Moody´s) nebo BBB (Standard&Poor´s) a nižší (u nejnižších ratingů se hovoří o "spekulativních" nebo též "prašivých dluhopisech" - "junk bonds"), přičemž investice do těchto dluhopisových fondů jsou podstatně rizikovější. Vývoj výnosů dluhopisových fondů se řídí jak úrokovými sazbami, tak i ostatními makroekonomickými veličinami.

Pro střednědobý investiční horizont (tj. minimálně 3-5 let) a nízkou až střední úroveň rizika jsou určeny fondy zajištěné (též zvané garantované), které investorům zaručují ochranu určitého procenta hodnoty investice (např. 90 % nebo 100 %) před ztrátou. Větší část jejich portfolia tvoří nástroje peněžního trhu a dluhopisy, menší část potom opční kontrakty. Zajištěné fondy mohou být zřizovány na dobu určitou nebo neurčitou. Pokud jsou zřízeny na dobu určitou, pak mohou investorům zaručit vrácení 100 % hodnoty vložené investice ovšem pouze ke konci investičního období, protože větší část portfolia je trvale uložena v dluhopisech, které postupným zhodnocením dosáhnou 100 % hodnoty vložené investice, zatímco zbytek vloženého majetku mezitím "pracuje" v opcích. Existují také zajištěné fondy zřízené na dobu určitou, které investorům garantují vrácení více než 100 % hodnoty vložené investice na konci investičního období, například celkový výnos po 4 letech minimálně 12 %. Pokud jsou fondy zřízeny na dobu neurčitou, tzn. investor může do fondu kdykoliv vstoupit a kdykoliv vystoupit a to bez započtení jakýchkoliv sankčních poplatků, pak mohou investorům garantovat ochranu pouze například 90 % hodnoty vložené investice.

Zvláštním typem zajištěných fondů jsou tzv. "click fondy". Ty rozdělují celkové investiční období (zřizovány jsou tedy na dobu určitou) na několik dílčích období a za každé dílčí období uzavírají ("uzamykají", "zaklikávají") dosažený výnos. Dosažený výnos může být zároveň limitován, a to jak zeshora ("cap") tak i zespoda ("floor") v případě ztráty za dílčí období. Vedle nich existují potom tzv. "kontinuální click fondy", které jsou zřízeny na dobu neurčitou, takže investor může z fondu kdykoliv vystoupit bez uplatnění sankčních poplatků, díky čemuž ale také mohou fondy garantovat ochranu pouze méně než 100 % hodnoty investice. Kontinuální click fondy také provádějí uzamykání výnosu a to kdykoliv, když dosáhnou zisku z opčních kontraktů.

Pro střednědobý investiční horizont a střední až vyšší riziko jsou určeny zastřešovací fondy, též zvané fondy fondů, které investují do podílových listů jiných podílových fondů. Jejich výhodou je další diverzifikace rizika, které je už v rámci portfolia jednoho fondu diverzifikováno. Další výhodou je i to, že manažeři zastřešovacích fondů sami nemusejí podrobně analyzovat vývoj akciového či dluhopisového trhu a namísto toho se soustředí na sledování výkonnosti jednotlivých fondů. To částečně snižuje administrativní výdaje fondu.

Pro střední úroveň rizika a střednědobý až dlouhodobý investiční horizont jsou určeny fondy smíšené. Ty rozdělují své portfolio mezi nástroje peněžního trhu, dluhopisy a akcie. Úroveň rizika a investiční horizont se přitom liší v závislosti na podílu jednotlivých druhů aktiv v portfoliu fondu. Filozofií smíšených fondů je využívat investic do akcií pro případ růstu akciového trhu a v případě poklesu či stagnace naopak využívat rostoucí poptávky po dluhopisech ke tlumení dopadu klesajících cen akcií.

Pro nejdelší investiční horizont a nejvyšší úroveň rizika jsou určeny fondy akciové, které investují převážnou část portfolia do akcií. Úroveň rizika je zde závislá na charakteru společností, do jejichž akcií fondy investují. Za zvláštní případ akciových fondů lze uvést sektorové fondy, které jsou zaměřeny na určité odvětví ekonomiky a jejichž cílem je dosažení vyššího výnosu než činí průměr trhu. Díky tomu jsou však i rizikovější. Mezi akciové fondy se někdy počítají i indexové fondy, které nakupují do svých portfolií akcie zahrnuté ve sledovaném akciovém indexu, a jejichž cílem je kopírovat vývoj těchto indexů nebo jej dokonce překonat.

 Exchange Traded Funds 

Vedle indexových podílových fondů existuje ještě jeden typ fondů, které sledují vývoj akciových či dluhopisových indexů, přičemž kombinuje výhody otevřených podílových fondů a akcií. Jde o indexové fondy obchodované na burze, tzv. "Exchange Traded Funds" ("ETFs" nebo "XTFs"). Portfolia těchto fondů jsou košem akcií či dluhopisů, které se snaží přesně odrážet složení a vývoj vybraných akciových nebo dluhopisových indexů.

Výhodou burzovně obchodovaných indexových fondů je možnost vytvářet nové podíly tak jako v otevřeném podílovém fondu (to je ale umožněno pouze institucionálním investorům - tzv. "autorizovaným účastníkům" - kteří nakupují velké balíky zvané "creation units", které potom distribuují prostřednictvím burzy drobným investorům) a dále obchodovatelnost na burze, která dovoluje průběžné stanovení ceny a průběžnou likviditu, tedy možnost kdykoliv během obchodního dne cenný papír ETF nakoupit či prodat za aktuální cenu.

S cennými papíry ETF je také možné provádět jakékoliv transakce jako s akciemi, tedy krátké (prázdné) prodeje, obchody na úvěr, opční obchody nebo limitní příkazy. Jajich další výhodou je pasivní správa - manažeři fondů zajišťují pouze správný poměr akcií či dluhopisů v portfoliu fondu tak, aby přesně odpovídal složení sledovaných indexů aniž by sami prováděli analytický výzkum; důsledkem je nižší nákladovost a tím i nižší roční poplatky za správu. Jelikož drobný investor může ETF nakoupit pouze prostřednictvím makléře, musí na druhé straně počítat s nákupními (komisními) poplatky. Výhodou řady fondů ETF je i to, že poskytují pravidelné dividendy nebo úrokové (kupónové) platby. Lze je také nakoupit v množství jednoho kusu.

S akciemi ETF, kterých je v současnosti více než 100, přičemž další vznikají, se obchoduje od roku 1993 na burze American Stock Exchange (AMEX), kde mnohdy tvoří i 50 % celkového denního objemu obchodů. Aktuální cena indexových certifikátů se řídí nabídkou a poptávkou ze strany investorů a pohybuje se kolem aktuální hodnoty sledovaného indexu. Případné rozdíly vyrovnává arbitráž ze strany institucionálních investorů.

Mezi nejznámější indexové certifikáty patří SPDRs (Standard and Poor s Depository Receipts, též zvané "Spiders", symbol "SPY") sledující vývoj indexu S&P 500, dále QQQ též zvané "QUBEs" (nebo "Cubes", symbol "QQQ"), které sledují vývoj indexu Nasdaq 100, a nebo DIAMONDs (Diamonds Trust Series I, symbol "DIA"), které sledují vývoj indexu Dow Jones Industrial Average. Mezi další patří například HOLDRs (Holding company depository receipts), VIPERs (Vanguard Index Participation Receipts) nebo WEBs (World Equity Benchmark Shares).

Hedgové fondy

Hedgové fondy jsou investiční společnosti, které různými technikami buďto spekulují na budoucí vývoj akciového či dluhopisového trhu, zajišťují kapitál investorů proti znehodnocení nebo provádějí cenovou arbitráž, která přináší prakticky bezrizikové výnosy. Celosvětově existuje asi 7000 hedgových fondů, které mají ve správě kolem 600 miliard dolarů. Oproti podílovým fondům jsou méně regulovány, protože se předpokládá, že investoři, kteří prostřednictvím nich investují, jsou sofistikovaní a disponují odpovídajícím majetkem. Hedgové fondy používají různé techniky, které jsou podílovým fondům buďto odepřeny nebo limitovány, jako krátké (prázdné) prodeje, obchody na úvěr či derivátové obchody (s opcemi, futures a swapy). Hedgové fondy mají díky možnosti uplatnit tyto techniky v průměru vyšší výnosy než jsou výnosy podílových fondů a současně díky možnosti zajistit se těmito technikami vykazují v průměru nižší kolísavost (volatilitu) výnosu a tedy i nižší riziko. Na klesajícím akciovém či dluhopisovém trhu proto poskytují lepší ochranu proti znehodnocení než podílové fondy.

Hedgové fondy se mezi sebou liší v investičních strategiích a v sektorech, na něž se specializují. Můžeme tak rozlišit hedgové fondy agresivní růstové, které investují do akcií, u nichž se očekává rychlý růst zisku na akcii; fondy problematických akcií, které investují do akcií společností v konkurzu či akcií nově restrukturalizovaných společností; globální makro fondy, které investují do akcií a dluhopisů na základě změn v klíčových makroekonomických ukazatelích; nebo fondy zaměřené na zvláštní události, které investují do akcií firem, u nichž se očekává například rozdělení nebo fúze. Fondy se také mohou specializovat na jednotlivé sektory jako jsou zejména technologie, biotechnologie, farmacie a finanční sektor.

Nevýhodou hedgových fondů jsou vysoké minimální investice, které se pohybují v průměru kolem 250 000 USD. Jelikož jde o společnosti založené na principu partnerství, mají sami manažeři v těchto fondech zpravidla významný podíl. Přitom si účtují pouze tzv. "motivační poplatek" ("incentive fee"), což je poplatek odvozený od případných kladných výnosů fondu. Hedgové fondy jsou často zřizovány v daňových rájích ("off-shore hedge funds"), kde nepodléhají některým omezením jako je maximální počet podílníků a kde zároveň mohou využívat výhod daňově výhodnějšího prostředí.

Jak jste zběhlí ve fondové problematice? Investujete do podílových fondů, nebo je to pro vás příliš riskantní?