Drží stavební spořitelny své klienty pod krkem?

Náš redakční e-mail přináší pravidelně povzdechy čtenářů nad faktem, že stavební spořitelny neustále zvyšují poplatky za vedení účtů svým klientům. Faktem je, že se tak děje pravidelně a čím více roste počet klientů stavebních spořitelen, tím vyšší jsou i poplatky za vedení jejich účtů. O rostoucích poplatcích jste již jistě slyšeli i vy.

Míníte-li, že jste uzavřeli smlouvu a podmínky se vám již nemohou změnit, máte pravdu. Ale… Výše poplatku za vedení účtu, případně zavedení dalších poplatků není předmětem smlouvy o stavebním spoření, ale je upraveno sazebníkem příslušné spořitelny. Sazebník pak nepodléhá dohodě s klientem. Proto výše poplatků závisí na spořitelně a klient poplatky buď akceptuje, nebo může smlouvu vypovědět. Vypovězení smlouvy dříve než po 6 letech (u smluv uzavřených před rokem 2004 je to 5 let) však doprovází krom určitých poplatků také ztráta nároku na státní podporu za celé období spoření. Z toho všeho plyne jediné. Klient prakticky nemůže ze systému pryč a musí platit tolik, kolik si spořitelna zrovna usmyslí.

Podnikavost stavebních spořitelen jde však do dalších detailů (česky se tomu říká "drzost nezná mezí"). Všechny, kromě Wüstenrot, zavedly novinku, která diskriminuje klienty v minulosti zlákané na vábení úrokového zvýhodnění nebo spořící "jaksi příliš dlouho". Výše těchto poplatků sice není závratná, ale diskriminační je rozhodně. Představte si, že přijdete do banky a tam vám řeknou: "Sjednaný úrok na tomto termínovaném vkladu je příliš vysoký. Zavedli jsme tam další poplatek, abychom na tom nebyli tak bití," bude se vám to zdát normální? Stavebním spořitelnám se to tak jeví. Co hůř? Týká se to především klientů věrných několik let Je to snad zhmotnění onoho "velmi si Vaší dlouhodobé důvěry vážíme"? Přehled diskriminačních poplatků naleznete v tabulce.

Proč hovořím o diskriminaci? Co je jiného, když někdo platí za tutéž službu jinou cenu? Jaký je rozdíl mezi náklady na správu účtu klienta Buřinky z roku 2002 a klienta z roku 2003? Žádný, proto diskriminace. Rozdíl je možná v nákladech na klienta, ale ne v nákladech na správu jeho účtu. Že spořitelna nabízela jiný úrok je její problém a ne problém klientů.

Stejná situace nastává u klientů Hypo stavební spořitelny. Jiné spořitelny na to jdou jako mazané Lišky, neboť jejich hra v režii Specialisty připomíná dokonale promyšlenou Pyramidu. Rozdíl je jen v tom, že věrní klienti zde zaplatí více, než nováčci. Celou situaci má za následek poplatek za správu úrokového zvýhodnění (ČMSS, Raiffeisen, VSS KB). To si pak spořitelna účtuje poměrně hodně za to, že při vypovězení smlouvy a nevyužití práva na úvěr vynásobí klientovu částku úroků číslem 1,5. Fakt, že toto nabízela při lákání klientů na uzavření smlouvy bez poplatku je opomíjen. Podivné a nemorální, leč zákonné. Proto se může stát, že se jednou každý klient dočká toho, že rok nebo dva po sepsání smlouvy zjistí, že mu byl zaveden "nový a nutný" poplatek, aby se mohla spořitelna o něco obohatit.

Jak je tohle všechno možné?

Zda je v pozadí silný tlak stavebních spořitelen nebo spíše "konkurenční" prostředí, které postupuje stylem "monitorujme, co si dovolí ostatní a hned si to dovolme taky", to si musí každý rozhodnout sám. Bylo by nefér, nepředložit také argument z druhé strany. Spořitelny nabízely ve svých počátcích úrokové zvýhodnění. V posledních 2 letech však úroky na trhu klesly na minimum  a starší, dříve zvýhodnění klienti, jsou ztrátoví. Proto se spořitelny snaží tlumit ztrátovost alespoň dalšími poplatky.

Jako klient nejmenované spořitelny však mohu pouze konstatovat, že  spolu s dramatickým zvyšováním poplatku (o více jak 100 %) jsem nezaznamenal žádné dramatické zvýšení komfortu při správě účtu. Když už spořitelna má touhu zavádět poplatky, kterým se nelze vyhnout, má to dělat férově. Tedy až v době, kdy klient může smlouvu vypovědět bez ztráty státní podpory, tedy po uplynutí vázací lhůty.

Je třeba zvyšovat poplatky?

Odpovědět na otázku, zda je třeba poplatky zvyšovat, není jednoduchá a vůbec jednoznačná. Souhrnným kritériem může být ekonomická situace spořitelen. V případě poklesu ročního zisku nebo dokonce vzniku ztráty je jednou, nikoliv však jedinou, cestou zvýšení klientských poplatků. Jelikož zisky všech spořitelen klesaly v letech 1998 – 2000, bylo zvyšování poplatků poměrně logickým, a možná nutným, krokem. Zisky však začaly růst a zvyšovací taktika spořitelnám evidentně zachutnala… Zavrženíhodné ale je, že se uchylují k maskovací taktice opsané od svých hypotečních kolegyň. V pozadí úrokových zvýhodnění nebo nízkých úvěrových úroků, kterými lze trumfovat v propagačních materiálech, jsou rostoucí poplatky za vedení účtů nebo poplatky nové. Podívejme se tedy, jak rostly poplatky za vedení účtů a byl-li tento růst doprovázen růstem/poklesem zisku. Nezbývá také než podotknout, že pokles zisku může mít zrovna tak na svědomí nekvalitní hospodaření jednotlivých spořitelen. Avšak peníze klientů jsou pro další rok vázány a tudíž stále a snadno k dispozici. Sáhnout po nich je proto ten nejlacinější krok, jakého se spořitelny mohou dopustit, a také se ho opakovaně dopouštějí.

(Chybějící údaje se nepodařilo do uzávěrky článku získat. Může-li někdo z čtenářů přispět svou informací, budeme mu my i ostatní čtenáři velmi vděčni a údaje doplníme.)

Dlužím-li odpověď na otázku z titulku tohoto článku, pak říkám Stavební spořitelny své klienty pod krkem nedrží, mají je pouze v hrsti. Nebo máte jiný názor?