Pomůže reforma snížit nezaměstnanost?

Poslední dobou se u nás hodně skloňují výrazy jako podnikatelské prostředí, vztah podnikatelé vs. zaměstnanci, výše minimální mzdy, nezaměstnanost, důchodová reforma a podobně. Má to přímou souvislost s předloženou a napůl schválenou reformou veřejných financí. Současná vláda, spíše z donucení, sáhla po úsporném balíčku, který není populární, ale ani systémový. Je to jakési látání děr a přelévání peněz mezi děravými nádobami navzájem. Při jistém přimhouření obou očí lze mluvit o úsporách, ale nazvat to reformou, bych si netroufal. Spíše by se hodil název "nesourodé úsporné balíčky". V podobné situaci byli Irové, kteří začali s reformou již po roce 1987. Na rozdíl od nás na to ale šli systémově a komplexně. Zvolili cestu dohody s odbory o omezení stávek a mzdové zdrženlivosti, současně s příslibem snižování daňové zátěže a to při současném minimálním limitu poskytovaných veřejných služeb. Jinak to ani není možné.

Naše vláda zvolila špatný postup. Rozhodla se pouze pro pozvolné snížení daní z příjmů právnických osob a ponechání daní z příjmů fyzických osob. Přitom musela vědět, že zakopaný pes je právě spojen s vysokými odvody u závislé činnosti, nebo-li právě u daní z příjmů fyzických osob.

Podívejme se na několik zajímavých údajů z kuchyně Českého statistického úřadu. Třeba na čerstvé údaje za 2. čtvrtletí 2003, cituji:

1. Přestože zaměstnanci jsou nadále nejčetnější skupinou osob v zaměstnání (3 891,9 tisíc, tj. 82,1 % všech osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním), klesl jejich počet proti 2. čtvrtletí minulého roku o 88,5 tisíc tj. o 2,2 %. Tento pokles tak potvrzuje dlouhodobý trend snižování jejich počtu, když od roku 1995 se počet zaměstnanců snížil o více než 380 tis. osob.
2. Zcela opačně se vyvíjí podnikatelská sféra, ve které trvale rostou zejména počty pracujících na vlastní účet (podnikatelé bez zaměstnanců). Počet těchto podnikatelů vzrostl proti 2. čtvrtletí minulého roku o 54 tisíc a přiblížil se již hranici 600 tisíc. Relativně rychle rostou i počty pomáhajících rodinných příslušníků (o 6,2 tis. na 34,6 tis. osob). Pokud porovnáme údaje výsledků za poslední čtvrtletí s průměrem roku 1995, vzrostl počet podnikatelů bez zaměstnanců o více než 210 tisíc a počet pomáhajících rodinných příslušníků o třetinu.
3. V podnikatelském sektoru se projevuje především růst počtu pracovních sil na vlastní účet a to téměř ve všech odvětvích. Jejich počet vzrostl ve srovnání se stejným obdobím loňského roku o 54,7 tisíc. Podle ekonomů může být nárůst tohoto segmentu podnikatelů spíše dokladem renesance tzv. Švarc systému, kdy je živnostenský list pouze jinou, pro zaměstnavatele výhodnější, formou pracovního poměru. Samostatní podnikatelé - živnostníci působí často ve firmách, kde plní stejné funkce jako zaměstnanci. Pouze za ně podniky neplatí vysoké odvody za zdravotní a sociální pojištění.

Výše uvedená čísla si můžeme vysvětlovat různě. Pro vládu to může být bráno jako pozitivní signál v tom, že při stejném objemu HDP klesá počet zaměstnanců, a roste tak produktivita práce. Zvyšující se počet podnikatelů může vláda demonstrovat jako výsledek podpůrných programů pro malý a střední stav a dobré podnikatelské prostředí. Je tomu ale skutečně tak? Vysvětlit pozadí této statistiky lze totiž i jinak:

Počet zaměstnanců klesá z mnoha důvodů i jinde v Evropě. Ale u nás se jedna z příčin opakuje stále, je to vysoká cena práce (mzdy jsou zatížený vysokými odvody na sociální a zdravotní pojištění a daní). Důsledkem je pak snaha většiny zaměstnavatelů (fyzické i právnické osoby) hledat různé cesty, jak tyto náklady ušetřit. Využívají různé způsoby daňové optimalizace a přitom dost často balancují na hraně ale i "za hranou" zákona.
Vzrůstající počet podnikatelů na vlastní účet je jistě z velké části dalším důsledkem vysoké ceny práce. Jedná se ve velké míře právě o nové adepty tzv. Švarc systému. To, že vzrůstá počet spolupracujících osob, je opět důsledkem vysoké ceny práce. Tito rodinní příslušníci, ve velké míře, nahrazují bývalé "drahé" zaměstnance.
Český statistický úřad elegantně popsal skutečný stav a dopady vysoké ceny práce ne pracovní trh. Větší nápovědu politici už asi jinde nenajdou.

Co obnáší cena práce v ČR?

Použijme konkrétní příklad, pro zjednodušení bez DPH a jiných nákladů než je cena práce. Majitel firmy (zaměstnavatel) získal roční zakázku s dohodnutým měsíční objemem práce 200 hodin s hodinovou sazbu 150 Kč. Podle smlouvy tedy může fakturovat 150 x 200 = 30 000 Kč/měsíc. Sám na zakázce pracovat nebude, potřebuje tedy někoho, kdo práci odvede. Požadavek na měsíční plat všech "uchazečů o tuto práci" je minimálně 15 000 Kč v čisté mzdě, pro zaměstnavatele je zakázka zajímavá jen pokud mu zůstane alespoň 10 000 měsíčně. Co mu český trh práce nabízí? Na výběr má několik legálních, pololegálních a nelegálních variant, které se u nás praktikují:

Na ČP 15 000 Kč zaměstnavatel potřebuje HP 19 892 Kč a z důvodu daní a odvodů musí počítat s NP ve výši 26 854 Kč. Tato varianta obnáší 11 854 Kč ODS, což je 44 % z NPC.
Ekonomika této varianty: 30 000 – 26 854 = 3 146 Kč. Pokud tomuto zaměstnanci bude majitel firmy platit dovolenou (1/12 z 26 854 = 2 238 Kč), cestovné, stravné, pojištění, pracovní ochranné prostředky, tak se dostane do ztráty. Jaké jsou tedy další možnosti:

Na čistý příjem zaměstnance 15 000 Kč majitel použije co nejnižší HP, tedy 6 200 (minimální mzda), NP se pak rovná 8 370, ČP 5 080 a ODS 3 290 Kč. K ČP 5 080 pak přidá majitel zaměstnanci 9 920 Kč ze zisku (po zdanění 15% daní). Zaměstnanec v tuto chvíli stojí 8 370 + 9 920 + 1 670 = 19 960 Kč. Oproti minulé variantě majitel ušetřil 6 894 Kč a stát si přišel "jen" na 4 960 Kč a vzhledem k nízkému oficiálnímu příjmu musí stát tomuto zaměstnanci vyplácet sociální dávky (pro zaměstnance tato varianta ale není výhodnější, má nízký oficiální ČP, což má vliv na nemocenskou, dovolenou, důchod a nízkou bonitu v případě úvěrů). Odvodové zatížení majitele se zlepšilo na 24,8 % z NPC.
Ekonomika zakázky se také zlepšila: 30 000 – 19 960 = 10 040 Kč, což znamená, že majitel dosáhl požadovaných 10 000 Kč.

Někdo by mohl namítnout, proč uvažovat s tzv. odměnou ze zisku, když mohu použít i jiné peníze. Dejme tomu takové, které už proběhly účetnictvím a zastavily se v "černé pokladně". Tak zkusíme, co to udělá s naší kalkulací:

Tato varianta je stejná jako ta předchozí, jen s tím rozdílem, že 9 920 Kč dostane zaměstnanec z tzv. "černého fondu". NP = 8 370 Kč, ODS 3 290 Kč a zatížení kleslo na 17,5 % NPC.
Ekonomika zakázky se lepší: 30 000 – 18 775 = 11 225 Kč, což je víc, než majitel požadoval. Stát opět přijde zkrátka, dostane jen 3 290 Kč. Zaměstnanec má sice své jisté, ale s nedostatky jako ve variantě minulé.

Další možností je (podle Ústavního soudu ČR nezákonná) "česká ulička" v daňové džungli spočívá ve vyslání svého pracovníka pro Živnostenský list:

Aby majitel firmy svého nového "kolegu – podnikatele" odškodnil za nezbytné "běhání po úřadech" sjedná s ním dohodu, že mu za jeho práci (subdodávku) zaplatí, místo požadovaných 15 000 Kč, 20 000 Kč. Majiteli firmy zůstane 10 000 Kč a zároveň mu odpadnou starosti se zaměstnancem - cestovné, stravné, dovolená, nemocenská, pojištění, pomůcky, školení, odbory, statistika, mzdové účetnictví, odbytné a s tím vším spojené kontroly.
Stát v tomto případě opět moc nevydělá. Pokud majitel navíc donutí svého "kolegu-podnikatele" (tzv. íčaře) k registraci DPH, tak si vylepší cashflow o dalších necelých 1 000 Kč. V tomto případě je příjem státu takřka nulový. "Íčař" použije do daňových nákladů osobní auto a paušál, případně stravné a po všech odpočtech nezaplatí na dani skoro nic.
I zde se ale pro "donuceného živnostníka" skrývají úskalí: většinou si platí minimální pojistné, což se mu nemusí v budoucnu vyplatit. Má možnost zvolit, třeba ve spolupráci se svým "zaměstnavatelem" (generálním dodavatelem), různé formy pojištění a penzijního připojištění. Tím může nahradit chybějící nemocenské pojištění a zároveň si spořit na důchod. Problém je ovšem v nedostatečné bonitě v případě různých úvěrů.
Nevýhody přináší Švarc systém i pro majitele firmy, možné totiž je, že "íčaře" přeplatí někdo jiný. Práci ale někdo udělat musí.

Jak z toho ven? Což takhle snížit odvody státu a tím zlevnit cenu práce?

Snižme mzdové náklady na 20 % (stejná výše odvodů pro zaměstnance 10 % a zaměstnavatele za zaměstnance také 10 %). Zaměstnanec získá svých 15 000 Kč čistého. (HP = 16 667 Kč a NP 18 519 Kč.) Majiteli zůstane 11 481 Kč a stát dostane 3 519 Kč. Navíc je zde prostor pro růst mzdy zaměstnance (sloupek 2), neboť zaměstnavatel vydělal více, než požadoval.

Pro snazší porovnání uvádíme v příloze tabulku srovnávající všechny uvedené varianty!

Stát by asi v prvních letech snížení odvodů na 20 % vybral na daních z příjmů méně, což by muselo být kompenzováno nižšími výdaji v sociální sféře a v politice zaměstnanosti. Po zkušenostech z Irska, ale i jiných států, by se ale do pěti let zvýšil příjem z nepřímých daní. Patrně by také klesla nezaměstnanost někam na hranici 5 až 6 % a naopak by vzrostla dostupnost bydlení a úvěrů. (Pokud to lze ovšem považovat za pozitivum.) Současně by stoupla spotřeba, a tím i příjem z těchto daní, a navíc by se vyčistilo podnikatelské prostředí. Při pochopení těchto souvislostí je výše státního deficitu nepodstatná, neboť skutečný problém je jinde. Proč toto pochopili v Irsku, ale třeba i na Slovensku, a u nás ne?