Kolik vydělají peníze

"Počítá, co mu to… počítá, co mu to… počítá, co mu to vynese", zpívá ve slavné árii bytostně česká postava Kecala. Nepočítáme však jen tady v Česku, počítá celý západní svět. Na úroku je vlastně postavena naše civilizace (na rozdíl třeba od islámu, který úrok zakazuje). Je to taková tržní hra a tak to na světě chodí: někdo peníze má a půjčí je, jiný nemá a půjčí si. Mezi nimi leží odpověď na otázku: za kolik procent?

Peněz jako šlupek

I u nás mají lidé jen v bankách (počítáme-li v to i stavební spořitelny) 900 miliard Kč a včetně úspor uložených tak či onak v dluhopisech jde již o 1,25 bilionu. Trh je tedy doslova "napumpován" volnými penězi. Pro někoho možná paradoxně, ale je tomu tak na celém světě. Navíc jsou často spořivějšími ti střídmější – v národním i mezinárodním měřítku (například chudá Čína bohaté, leč marnotratné Americe již půjčila téměř 300 miliard dolarů). Jenomže ti půjčující z toho také chtějí něco mít. A to začíná být při výrazné nerovnováze problém: nabízející musí s požadavky dolů.
Jeden loňský výzkum společnosti TNS Factum zjistil, že kromě nevyhraněné středové většiny je u nás 23 % obyvatel, kteří chtějí šetřit a investovat a naopak jen 12 % z nás potřebuje peníze půjčit.

Nízká inflace - také špatně

Když je inflace vysoká, většinou úspory znehodnocuje. Když je ale příliš nízká, jako například u nás nyní, klesají nominální hodnoty natolik, že to psychologicky od spoření odrazuje. Čím dál většímu počtu lidí to zkrátka nestojí za řeč, a tím pádem pak volí jen mezi slamníkem a běžným účtem. Jen málokdo si přitom uvědomí, že 5 i 6 % při 7% inflaci byla jen reálná ztráta, kdežto dnes jsou 2 % velmi solidní a reálný výnos.
O dluhopisech a dluhopisových fondech jsme psali nedávno: lidé si "zvykli" na 8 až 10% výnosy a teď jsou šokováni letním absolutním poklesem. Vyhlídky jsou zkrátka přímo úměrné očekávané inflaci. Té se evidentně nechce růst, a jedinou "šanci" tak analytici vidí ve skokovém zvýšení daní po novém roce. Co udělají ceny potravin po vstupu do EU, zůstává stále záhadou. Zatím se zdá, že některé sice stoupnou, ale jiné zase klesnou. Po vyčerpání novoročního zdražovacího efektu se inflace zřejmě opět zklidní.

Tumlovat se TÚM

Toto starobylé sloveso příliš známé není, znamená jíst (hodně), cpát se, zkrátka "futrovat se". Zkratka TÚM je neméně záhadná. Jde o technickou úrokovou míru, což je pojišťovnami garantované zhodnocení tzv. technických rezerv, tedy spořících částí kapitálového životního pojištění. Ty byly ještě nedávno zhodnocovány minimálně 8 % ročně, ještě dnes se občas objeví (obvykle starší) tabulky či kalkulátory, které takovou sazbu používají. Jsou to však už jen vzpomínky na "zlaté časy".
Kdeže je technické úrokové míra dnes? Klesla na 3 % a od nového roku se předpokládá její další pokles na 2,5 až 2,25 % nebo dokonce ještě níže. Znamená to, že pojišťovny budou moci zaručovat zhodnocení peněz klientů maximálně o tuto sazbu. Technickou úrokovou míru totiž určuje ministerstvo financí jako "strop", aby se pojišťovny nemohly v nabídkách předhánět a přetahovat. Pro soulad s novou právní úpravou by měla být stanovena i lhůta její platnosti (současným zákonem je nastavena dvouletá).

Nevztahuje se zpětně

Garance TÚM platí po celou dobu trvání pojistné smlouvy a z toho vyplývá, že není pojistka jako pojistka. Prakticky to znamená, že ten, kdo uzavře kapitálové životní pojištění dnes, má ve smlouvě garanci výnosu 3 %, kdo příští rok, bude mít jen něco pod 2,5 %. Kdo však nelenil a uzavřel si pojistku před třemi čtyřmi lety (před pěti lety byla inflace přes 13 %!), má ve smlouvě i víc než 8 %. Jestliže se tedy skutečně ocitneme v dlouhodobě nízkoinflačním světě, mohou si "staří pojištěnci" mnout ruce, protože smlouva platí celou dobu trvání s TÚM stejnou, jako při sjednání. Jednoduše lze tedy říci: jakou si kdo TÚM podepsal, takovou ji má a mít bude.

Myslíte, že až stoupne inflace, zvýší banky úročení vkladů? A že se lidé vrátí k termínovaným vkladům až přestane vládnout stavební spoření? Anebo se vrhnou na investování? Podělte se s námi o své názory!