Psychika a logika investora

Od psychologů se dovídáme, že jsme vlastně velmi "křehká stvoření" (např. v článku Jak vnímáme riziko), která vnímají a pociťují riziko jako Damoklův meč a případnou ztrátu jako soudný den. Je k mání nějaká rada nad zlato? Zkusíme ji najít.

Je známo, že jen málo lékařů léčí vlastní děti (nemluvíme o acylpyrinu, pochopitelně). Nejde o schopnosti, schopní by samozřejmě byli (vždyť léčí stovky jiných), nejde většinou ani o odvahu, ale… koneckonců: specialista je přece jen specialista. A každý doktor ví, jakou roli hraje zkušenost. Ani kriminalisté nesmějí vyšetřovat případy, v nichž jsou angažováni jejich blízcí. Nejde přitom jen o konflikt zájmů, ale o to, že zkrátka jakákoli citová vazba zamlžuje realitu, potlačuje soudnost a objektivitu.

To je ostatně jen jeden z důvodů, proč se doporučuje využít služeb nezávislého finančního poradce. Ten vidí situaci z nadhledu, má také o investičním prostředí přehled, zejména však má znalosti, které laik či amatér získává jen zkusmo a náhodně. Ostatně, když jej bolí zub, také jde obvykle k zubaři. 
Má i to, co je v celé branži také hrozně důležité – zkušenost. Jednoduše řečeno: dokud neproděláte vlastní peníze, nevíte o riziku nic, ani když znáte teorii pravděpodobnosti jako když bičem mrská. Právě zkušenost chyběla "mladým chlapcům", kteří pilně spolupracovali na nafukování akciové bubliny v druhé polovině 90. let. A snad nevtipněji to formuloval legendární investor a spekulant André Kostolany: "Starý burzián může přijít o všechno, jenom ne o své zkušenosti".

To chce klid

Snad neznámější Švejkova rada se vztahuje i na investice. S co nejchladnější hlavou si rozmyslet, jaké kolísání vydržím ještě s klidným spaním. Zejména když víme, že lidé mají sklon svou odolnost vůči riziku přeceňovat. Dále by si měl každý být vědom, že největším nepřítelem investora je jeho vlastní chamtivost – touha po rychlém zbohatnutí umí zcela zatemnit mysl. Můžeme se sice odhodlat i ke značně riskantní investici, ale musíme být předem dobře připraveni na citelnou ztrátu. Což umí jen ten, kdo už takovou zažil a ještě ani to není dostatečná "průprava", protože čas se mění a my s ním. Měli bychom se tedy snažit s co nejchladnější hlavou vyhodnocovat svou situaci včetně naší vlastní subjektivity, zejména toho, jakou máme averzi k riziku ztráty.

Trend = růst

Kdo dodrží základní pravidla rozložení portfolia, nemá se prakticky čeho bát. Jde samozřejmě především o rozložení investice mezi dluhopisy a akcie, kde navíc obvykle funguje určitý substituční efekt: když akcie klesají, dluhopisy zpravidla vynášejí víc.
Proti čemu však obrany není, je tzv. systematické riziko, tedy když klesá celý trh. Jediným univerzálním lékem v investorské branži je totiž čas. Ten zatím vždy v historii zacelil všechny ztráty. Protože trhy sice kolísají, ale dlouhodobě rostou (příklad nejznámějšího indexu Dow Jones) a tento obrázek bychom klidně mohli nazvat "Proč se na burze vydělává":

Další šanci nám čas poskytuje v možnosti pravidelného investování. Nejenže tak můžeme postupně vytvořit určitou sumu (málokdo ji má "do začátku"), ale přínos je skryt ve fungování tzv. efektu průměrování nákladů. Ten dále zpravidla zvyšuje výnosnost, ovšem zejména nám umožňuje vyhnout se další pasti na naivního investora: časování trhu. Problém totiž tkví v tom, že krátkodobě burzy kolísají a nikdo neví, jaký pohyb nastane v blízké budoucnosti. A jak se často chová takový naivní investor, vidíme na jiném obrázku:

1. I v Blesku se píše, jak všichni na burze vydělávají, já tam taky dám aspoň půlku svých úspor.
2. No, to pěkně vydělávám, už mám 10 %.
3. Trochu to klesá, že jsem tam lezl, já moula.
4. V televizi říkají, že to klesá, ale ještě počkám, jestli nekecají.
5. Všechno prodám, i když šíleně prodělám.
6. Přece se našli troubové, kteří se dali nachytat.
7. Mmmm.
8. I v Blesku se píše, jak všichni na burze vydělávají, já tam taky….
A cyklus se opakuje, buď se stejnými nebo i novými aktéry.

Zdánlivě hodnoty na burze rostou "z ničeho", ale jde jen o promítání růstu ekonomiky a oborů hospodářství. Skladba hospodářství se pochopitelně mění, podobně jako před sto lety se zemědělství podílelo na HDP více než 50 procenty, nyní má již jen 2-3 % a více než polovinou se podílejí služby. A protože nové obory stále vznikají, ty staré musí svou roli snižovat. Nové obory (např. technologie) jsou však mnohem méně "jisté", tedy mnohem rizikovější. A chcete-li krásně poetické vyjádření, zacitujme opět legendárního investora a spekulata André Kostolanyho: "Čert vymyslel burzu, aby člověka potrestal za to, že bůh mohl stvořit něco z ničeho."
A když už jsme u citátů, zkusme jeden z nejmoudřejších – zkušený a slavný investor Al Valíd investování přirovnává k plavbě na moři: "Musíte se dívat na obzor, ne na vlny kolem, jinak se vám udělá špatně." 

Na závěr opět prosíme o vyplnění alternativy v naší anketě (podobně jako v úvodním článku) - k celkovému vyhodnocení odpovědí se vrátíme příště.

Myslíte, že lze averzi k riziku vyhodnotit s "chladnou hlavou"? Nebo naopak pocitově? Podělte se s ostatními o své názory!

Zajímavé informace najdete také v naší Univerzitě.