Kuličky, čára, mariáš a dokonce i oko, plátýnko nebo poker v hospodě – to jsou hry s nulovým součtem: co jeden prohraje, jiný vyhraje. I v nich lze prodělat kalhoty, leč je to alespoň fér hra. Kurzové sázky jsou kapitolou samy o sobě, ale budiž. Pak jsou ovšem hry přímo vymyšlené na oškubávání hráčů, takzvaných hejlů. Tam je totiž teorie pravděpodobnosti přímo využita proti nim. Asi ne náhodou zavedl loterie s výhrami peněz právě římský císař Nero.
Náš průmysl hazardu loni rostl hravě pětkrát rychleji než náš HDP, když tempo růstu loterijního trhu meziročně vykázalo "pěkných" 10,78 %. Prosázíme 10 000 korun ročně na dospělého obyvatele, a protože podle průzkumů pravidelně něco sází skoro polovina našich obyvatel, "protočí" každý z této části populace na oltáři své hravosti přes 20 000 Kč ročně. V průměru jde tedy měsíčně o víc než 1 500 korun, z nichž vlastně 400 korun zaplatí jako "vstupné do hráčského světa" a teprve se zbylými 1 100 korunami prohrává či vyhrává. Tak to alespoň vyplývá z průměrné "návratnosti" našeho loterijního trhu. To znamená, že pravděpodobnost výhry není 0,5 jako u férových her, ale jen 0,375.
Když se štěstí unaví…
Vezměme tzv. číselné loterie, kterým dominuje Sazka: podle průzkumu jejím svodům pravidelně podléhá 31 % našich obyvatel, tedy skoro polovina dospělé populace. Pravděpodobnost výhry první ceny ve Sportce je 1 : 14 000 000, to ale není podstatné. Problém tkví v tom, že jen něco málo přes polovinu vsazených peněz se rozděluje na výhry. Na tuto výhru se tedy musí "složit" nejen 14 milionů, ale přes 25 milionů sázejících – každý z nich ovšem při sázení doufá, že právě on tentokrát nebude hejlem, ale tím "vyvoleným".
Poněkud méně odírají své příznivce hrací automaty. Tyto zločinné stroje také zkonzumují nejvíc: naházíme do nich 41 miliard a zpět nám vypadne jen něco přes 30 miliard. Výhry jsou však časté, přestože malé stroje jsou seřízeny tak, aby hráče oškubávaly jen o 25 % (zákon nedovoluje na konkrétním přístroji nastavení výherního podílu nižšího než je právě 75 %); to systém loterií je nastaven hůř ("koeficient oškubání" je cca 45 %).
Přes 10 miliard korun jsme nechali v legální lumpárně hracích automatů a 3 miliardy v Sazce. Zajímavý je nárůst zájmu o kurzové sázky, kde jsme dokonce prodělali jen 1,25 miliardy a je zde také daleko nejvyšší návratnost. Jedině v tomto "oboru" mohou hráči nad sázkovou kanceláří dokonce vyhrát, jde vlastně o souboj bookmakerů s tipujícími.
Loterijní trh ČR (v mld. Kč, návratnost v %) |
|
2001 |
2002 |
návratnost v % |
návratnost v mld. Kč |
Hrací stroje |
38,3 |
41,2 |
75 % |
30,90 |
Kasina |
10,6 |
10,1 |
75 % |
7,57 |
Kurzové sázky |
8,1 |
9,5 |
87 % |
8,26 |
Loterie |
6,1 |
6,7 |
55 % |
3,68 |
Ostatní (audiotex aj) |
0,0 |
2,3 |
75 % |
1,59 |
Celkem |
63,1 |
69,9 |
74,4 % |
52,00 |
|
Hazard, hra, investice
Štěstí nebo pravděpodobnost? Hranice je samozřejmě v matematice. Vlastně i s pojišťovnou uzavíráme sázku, zda určitá škoda vznikne nebo ne. Dojde k pojistné události a vznikne tato škoda, nebo ne? Kdo prohraje, platí. Buď klient pojistné pojišťovně, nebo ona pojistné plnění klientovi.
Racionální lidé pro své "hry" vyžadují pravděpodobnost výhry 1/2. A kupodivu ještě racionálnější hrou jsou investice, protože investorům "fandí" pravděpodobností dokonce ještě vyšší. A tomu se budeme věnovat příště.
Co si myslíte o hazardu a tomto druhu zábavy? Nejsou podle vás kapitálové trhy také jen hazard? Podělte se o své názory!