Český nebo zahraniční fond?

Fondy peněžního trhu v posledních letech těží z výrazného poklesu úrokových sazeb. Ten se projevuje zejména přílivem nových klientů, jimž jsou fondy schopny zhodnotit úspory lépe než termínové či spořící vklady, a to při minimálním riziku. Značnou pozornost v této souvislosti přitahují korunové fondy registrované v zahraničí, které Komise pro cenné papíry klasifikuje jako "zahraniční fondy". Jde o fondy ING INTL (II) Český fond peněžního trhu (profil, ) a ABN AMRO Interest Growth Fund CZK (profil, názory) registrované v Lucembursku a dále fond KBC MULTI CASH CSOB CZK (profil, ) s domicilem v Belgii. Tyto fondy mají oproti fondům registrovaným v České republice, jako například IKS Peněžní trh (profil, názory) nebo ISČS Sporoinvest (profil, názory), výhodu v nižším zdanění, jež se v Belgii a v Lucembursku u investičních společností uplatňuje. Při srovnání obou skupin fondů však vychází najevo, že doma registrované fondy dosahují v současnosti na peněžním trhu lepších výsledků, a to vedle vyššího zdanění i navzdory vyšším  správním poplatkům, které výkonnost fondů rovněž snižují. 

Jedním z důvodů rozdílných výnosů obou skupin fondů v posledním roce mohou být rozdílné průměrné splatnosti portfolií, tzv. "durace". Čím delší duraci portfolia fond má, tím více vydělá na případném poklesu úrokových sazeb a tím vyšší je jeho výnosový potenciál. Durace je ale současně mírou úrokového rizika, takže fondy s delší durací podstupují vyšší riziko růstu úrokových sazeb. Cestou nižšího úrokového rizika se v minulosti vydaly fondy ING, ABN AMRO a ISČS, vyšší duraci zase udržovaly fondy KBC a IKS.

Druhou příčinou stojící za rozdílnými výnosy fondů peněžního trhu může být rozdílná schopnost portfolio manažerů podstupovat a řídit kreditní riziko. To spočívá ve výběru podnikových (korporátních) eurodluhopisů, u nichž investoři požadují vyšší prémii za riziko vlivem nižšího úvěrového hodnocení. Kreditní riziko se projevuje výší takzvaného "kreditního spreadu", což je rozdíl výnosu mezi sledovaným korporátním eurodluhopisem a státním dluhopisem se stejnou dobou splatnosti. Portfolio manažer potom vydělává na snižujícím se kreditním spreadu, k němuž dochází například vlivem ekonomického oživení nebo vlivem lepšího hospodaření jednotlivých emitentů.  Pro investora pak platí, že fondy, které výrazně investují do korporátních eurodluhopisů, nabízejí vyšší výnosový potenciál.

I velikost rozhoduje

Kromě durace a kreditního rizika může být rozdílná výkonnost fondů peněžního trhu ovlivněna i dostupností a využíváním specifických investičních postupů jakými jsou primární emise dluhopisů. Ty umožňují nákup většího balíku cenných papírů přímo od emitenta za cenu výhodnější než jsou ceny na sekundárních trzích. Primární emise si však mohou dovolit pouze fondy s vlastním jměním v řádech miliard korun, neboť objemy emisí se pohybují zpravidla od 300-500 mil. Kč, zatímco statuty podílových fondů nedovolují vystavit více jak 10 % portfolia českých a 15 % portfolia zahraničních fondů jednomu emitentovi. Fondy s nižším vlastním jměním pak mohou na těchto emisích pouze participovat, což se ale může odrazit v horším emisním kurzu. Pro investora je nicméně důležité, že primární emise jsou dalším způsobem, jak fond peněžního trhu může dosahovat výnosu, přičemž je lepší vybrat si fond s vyšším vlastním jměním.

Vedle jednotlivých způsobů, jakými fondy dosahují výnosů na peněžním trhu, je pro investora také rozhodující, jaké poplatky ze své investice fondu zaplatí. Prvním poplatkem, který se přímo promítá do vykazované výkonnosti fondu, je roční poplatek za správu. Tento poplatek je obecně nižší u zahraničních fondů, ale ani u domácích správců není nastaven nepřiměřeně vysoko. Mnohem větší rozdíly panují u druhého typu poplatku, kterým je poplatek prodejní (vstupní). Ten je strháván z vložených peněz při nákupu podílových listů. Zatímco u českých fondů je tento poplatek nulový, u zahraničních fondů investor zaplatí od 0,5 do 2 procent podle toho, u jakého distributora podílové listy kupuje (s výjimkou KBC Multi Cash, kde vstupní poplatek činí 0,1 procenta). Nejvýhodnější je samozřejmě nákup u samotného správce nebo u spřízněné banky.

Jaký je ideální fond peněžního trhu?

Pakliže se investor rozhoduje o vstupu do některého z fondů peněžního trhu, měl by se především zaměřit na schopnost portfolio manažerů řídit úrokové a kreditní riziko, dále na solidní historii systematicky dobrých výsledků fondu a nakonec posoudit i vstupní poplatky. Jako ideální se potom jeví fond registrovaný v zahraničí (dosahuje daňové úspory), jemuž statuty dovolují lépe pracovat s úrokovým rizikem (povolená durace jeden rok), který více investuje do podnikových dluhopisů (umožňujících podstupovat kreditní riziko), který má vlastní jmění v řádech miliard korun dovolující upisovat primární emise, který investuje do dluhopisů v zahraniční měně a tím může vydělávat na případných kurzových změnách, a který má pokud možno co nejnižší poplatky, nejlépe nulový vstupní poplatek. Takový fond sice neexistuje, ale řada existujících má k němu velmi blízko.  

Tabulka: Srovnání zahraničních a českých korunových podílových fondů peněžního trhu

Jak hodnotíte současnou výkonnost českých a zahraničních fondů peněžního trhu? Co napovídá o schopnostech jednotlivých portfolio manažerů? O své názory se můžete podělit zde.

HSBC Zajištěné fondy