Když zero znamená víc než nula

Výrazný vliv na výši úrokové sazby ze spořících a termínovaných vkladů má daň z úroků. Pokud je banka schopna nabídnout klientům řešení, jak se jí vyhnout, určitě ji to pomůže získat zajímavé množství vkladů. Řešení, které zvolilo HVB (profil, názory), je zerobond – dluhopis s nulovým kupónem. Jeho výnos je započítán v ceně, nekupujete jej tedy za nominál, ale za nominál mínus úrok. Tato konstrukce umožňuje za určitých okolností zamezit zdanění úroků. O tom, že tento produkt klienty banky zaujal, svědčí jeho prodej - podle jednoho zaměstnance centrály banky se již podařilo prodat zerobondů za asi 400 milionů korun.

Jak na daně?

Banka nabízí dluhopis s možností vyhnout se dani z úroků. Jak to dělají? Řešení je jednoduché – banka vyemituje dluhopisy a prodá je dalšímu subjektu, teprve ten je prodá klientům (to je důležité pro to, aby klienti nakupovali na sekundárním trhu za jiný než emisní kurz) za aktuální tržní cenu. Pokud klient drží cenný papír déle než půl roku, je výnos z něj osvobozen od daně. Fyzická osoba totiž nemusí vést účetnictví, kde by byla rozlišena úroková a kapitálová část výnosu, z pohledu zákona se tak na investorův výnos pohlíží jako na kapitálový a vztahuje se na něj tedy tzv. šestiměsíční časový test (stejně jako na akcie či podílové listy). Pokud jej klient hodlá držet až do splatnosti, může jej prodat bance 15 dní před jejím datem a vyhnout se dani, kterou by při držbě až do splatnosti zaplatit musel. Prodej dva týdny před splatností, i když bude s diskontem (který však bude velmi malý, pokud by se například udržely současné úrokové sazby, pak za 15 dní se bude tato srážka pohybovat okolo 0,1 procenta z hodnoty dluhopisu) je totiž výhodnější, než čekat na zdanění (u bondu na 3,2 roku by šlo o 1,3 procenta z hodnoty dluhopisu). Říkáte si, to je hezké, ale co na to řekne finanční úřad? Nebojte se, podle vyjádření ministerstva financí je zvolená daňová optimalizace v souladu se současnou legislativou.

Druhou stranou mince je, jak si s daněmi poradí banka. V HVB nám svůj postup nevysvětlili, tudíž se o řešení můžeme jen dohadovat. První možností je emise dluhopisů za nominál. Subjekt, který prodá bondy klientům, by sice realizoval kapitálovou ztrátu (prodává za tržní cenu, která je nižší než nominál), ale základ pro výpočet daně by byl nula (počítá se jako rozdíl mezi nominálem a emisním kurzem). Vzhledem k tomu, že takový postup by mohl být napadnut finančním úřadem (obchod neprobíhá za tržní cenu), bude asi zvoleno další řešení. Emise proběhne za tržní (či o něco horší) cenu a kupující subjekt je rozprodá klientům. Dva týdny před splatností je od nich koupí banka (či jiný subjekt), který sice při splatnosti zaplatí daň, protože však jde o právnickou osobu, může požadovat její vrácení. To je možné z titulu toho, že v účetnictví bude úrokovým výnosem z držby dluhopisu jen výše zmíněná odkupní srážka (cca 0,1 procent z nominální hodnoty) a daň se tedy přepočte jen z této částky.

Kombinujte, ale nepřekombinujte

Dluhopis prodávají všechny přepážky banky, pokud se tam ale špatně zeptáte "já chci těch 2,8% z toho plakátu", pak se vám dostane nabídky kombinovaného produktu. Půlku peněz dáte do zerobondů a polovinu na roční termínovaný vklad s roční úrokovou sazbou 2,8 % (daní se, čistá je tedy 2,38 %). Jak vidíte z následující tabulky, kromě situace, kdy nakupujete krátkodobý zerobond, je vhodné se jakémukoliv kombinování vyhnout. Pouze v situaci, kdy chcete část peněz uložit krátkodobě (na rok) a zbytek dlouhodobě (3 roky a déle), může mít kombinace smysl. Chcete-li ale vše uložit na déle než tři roky, pak nemá kombinace s termínovaným vkladem význam a vede k nižšímu celkovému výnosu.

Důležitým aspektem každé investice (hlavně těch s fixním výnosem) jsou poplatky s ní spojené. Evidence dluhopisů probíhá pouze v HVB. Díky tomu jsou jedinými poplatky spojenými s jeho držbou poplatek ze nákup dluhopisu (100 korun při objemech do sta tisíc, 200 korun při vyšších) a poplatek za vedení účtu na investice do cenných papírů (jednou ročně výpis za osm korun). Důležitým parametrem bude asi pro většinu zájemců i možnost předčasného prodeje dluhopisu. Ten banka sice garantuje, ale odkupní cenu se při nákupu bondu na přepážce nedozvíte (možná záleží jak na které přepážce). Pracovníci treasury banky nám ji ale bez problémů sdělili. Například u dluhopisu HVB 2005 to je 89,12 procenta z tržní hodnoty při objemu nad půl milionu korun (aktuální prodej pro stejný objem je přitom 91,42 procenta). Srážka je tedy vzhledem k výnosu hodně velká (2,3 procenta proti 2,8 procenta výnosu). Dluhopis se tak kvůli ní vyplatí spíše v situaci, kdy jej budete držet těsně do splatnosti (viz výše o daňové optimalizaci).

Koupili byste si zerobond HVB? Považujete využití mezery v daňových zákonech za morální? Podělte se o své názory s ostatními.