Umění zatím u nás není příliš často zařazováno mezi investice. Důvod je jednoduchý: zatímco obchodování na burze je pochopitelné, můžete si o něm přečíst v novinách a jít se poradit s makléřem, s uměním to tak snadné není. K úspěchu v investování do umění je nutné mít dobrou orientaci na trhu. Vynaložené úsilí se však určitě vrátí, výnosy totiž mohou dosahovat až desítek procent ročně. Zájemcům o investování bývá většinou doporučováno začít procházet galerie a výstavy (i státních institucí), jít se podívat na několik aukcí. Pro dobrou orientaci ve vývoji cen mohou pomoci starší aukční katalogy. Iva Nesvadbová z galerie Gambit doporučuje věnovat sledování trhu alespoň půl roku. Pak by si měl zájemce o investici do umění vybrat několik galerií, které mu vyhovují. Umění je pocitová záležitost a jelikož asi budete kupovat především věci, které si budete chtít dát domů, měly by se vám hlavně líbit. Začít můžete v malém, ceny grafik se pohybují v rozmezí šesti až třiceti tisíc korun. Pokud chcete investovat více nebo už budete mít na trhu lepší přehled, můžete zvolit dražší obrazy, které stojí od dvaceti do stovek tisíc. Nejdražší jsou plastiky – od padesáti tisíc do milionů korun. Nejlepším místem pro nakupování jsou galerie a aukce. Galerie většinou zastupují několik umělců, někdy exkluzivně. Pokud máte zájem o dílo konkrétního umělce, vaše cesta by měla začínat právě v "jeho" galerii. Další možností jsou aukce. Ty se konají většinou na jaře a na podzim a obvykle bývají zaměřeny na českou modernu a 19. století. Na aukcích zaměřených na starší díla najdete i současné umění, samo o sobě totiž zatím nemá takový potenciál, aby se vyplatilo organizovat aukce jen pro něj.
I 30 procent ročně, ale ne bez rizika
U každé investice většinou hledáte vhodnou kombinaci výnosu, rizika a likvidity. Zhodnocování peněz v umění chce čas. Podle Nesvadbové lze za nejkratší možný horizont považovat pět let. Dobře zvolené dílo za tu dobu může dosáhnout růstu hodnoty o sto až tři sta procent (15 až 30 procent ročně). David Kmínek z galerie Behémót jako příklad uvádí obrazy Martina Mainera. Ty se v polovině devadesátých let prodávaly za 50 000 korun (středně velký obraz), dnes se jejich cena pohybuje nad sto tisíci (zhodnocení přes 10 procent ročně). Určitě však nesmíte zapomínat na "odvrácenou" stránku investování – riziko. Podobně jako u jiných investic, má i v umění pevný vztah s výnosem – čím vyšší výnos, tím vyšší riziko.
Největší výnosy slibuje současné umění, nadějný a dnes módní umělec však může během několika let "zapadnout" a výsledný výnos může být i záporný, stejně tak se ale může prosadit a vaše výnosy se mohou počítat ve stovkách procent za pár let. Máte-li raději konzervativnější investice, zvolte prověřeného umělce, nejlépe již nežijícího. Výnos sice nebude extrémně vysoký, ale určitě bude zajímavý a s menším rizikem. Další z cest, jak snižovat riziko, je diversifikace – nákup řady děl, nejlépe od různých umělců nebo pokud sbíráte jen jednoho, tak z několika tvůrčích období.
Stejně jako u akcií či fondů je i v umění důležité zvolit správného koně. Jak jej najít je ovšem těžká otázka. Jako vodítko může podle Kmínka sloužit skutečnost, zda je autor zastoupen ve sbírkách Národní galerie či je laureátem Chalupeckého ceny (prestižní ocenění mladých umělců do 35 let) nebo jeho díla nakupují instituce (například banky). Určitou nápovědou by v budoucnu mohly být odhady a doporučení odborníků. Galerie Behémót zkusila nechat šest galeristů, umělců a kritiků odhadnout riziko a výnos u dvanácti jimi zastupovaných umělců. Nejlépe z něj vyšla Adriena Šimotová, riziko jejího díla se podle hodnotitelů blíží nule a očekávaný výnos je asi 150 procent za pět let a téměř 500 procent za 15 let. Podle Nesvadbové však u nás působí ještě několik dalších umělců, kteří mají stejný potenciál jako Adriena Šimotová, například Karel Nepraš, Bedřich Dlouhý či Jiří Sopko.
Při hledání vhodného díla může pomoci názor galeristy. Pokud si vyberete skutečně dobrého a zkušeného, můžete si být jisti, že nešlápnete vedle. Galerista by měl být osobou, které důvěřujete, pomoci vám mohou i doporučení známých. Kromě důvěryhodnosti by vás také měla oslovovat díla umělců, které galerista zastupuje. Pokud si totiž nějaké dílo koupíte, asi ho nebudete schovávat ve sklepě, ale vystavíte si je doma či v kanceláři.
Prodej není radno uspěchat
Stejně jako dobře zvolený nákup je nutno dobře promyslet i prodej. U umělců, kteří nebyli příliš produktivní, ale jsou žádaní, se může prodej uskutečnit během několika dní. Může se ale také stát, že budete na kupce čekat i celý rok. Déle by však prodej trvat neměl. Z tohoto rozmezí je patrné, že prodej není radno uspěchat. Své potřeby peněz si tedy plánujte hodně dopředu, abyste zadali galeristům (či aukční síni) prodej své investice včas. Nejvhodnější cestou, jak získat peníze, jsou aukce nebo galerie zastupující konkrétního umělce. Ty totiž znají řadu jeho sběratelů a prodej pak může být otázkou velice krátké doby.
Zatímco ve vyspělých zemích je sbírání umění záležitostí běžnou i pro střední vrstvy, u nás šlo donedávna jen o zálibu intelektuálů. Lidé, kteří mají peníze, zatím umění ve velkém nenakupují. Podle názoru Nesvadbové zatím přijali design, k umění však ještě musí urazit kus cesty. Tato skutečnost ale může znamenat velký potenciál pro budoucí růst. Dobrá ekonomická situace a nutnost "mít něco na zdi", nejlépe od známého autora, může vytvořit velkou poptávku a tím i tlak na růst cen. Ten může být podobný jako ten, který nastal po listopadové revoluci. Řada děl, které se ještě v polovině osmdesátých let obchodovaly v řádu tisíců či desetitisíců korun, je dnes deset i vícekrát dražší.
Dobrý vliv na trh by mohl mít i návrat institucí. V první polovině 90. let představovaly banky významného kupce, pomáhaly udržovat trh a z jejich peněz žila řada galerií. Pak přišel zlom, kdy banky z trhu odešly a dodnes se (spolu s ostatními) nevrátili. Opětovný zájem o umění mezi firmami přispěje k rozvoji trhu a tím i růstu cen - a hodnoty vaší investice.
Investujete do umění? Pro potěchu nebo kvůli zhodnocení? Kteří ze žijících umělců se vyplatí podle vás? Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními.
Psáno pro The Prague Tribune.
