Všechny, kteří se těší na zajímavé čtení o různých podvodných a pochybných transakcích, musím předem zklamat. Kniha sice popisuje řadu problematických obchodů, bohužel pro neznalce poměrů (a hlavně předpisů) amerického akciového trhu jde o často o obtížně pochopitelné záležitosti. Například po dosti krkolomném popisu (zaviněno pravděpodobně překladem) toho, jak probíhal úpis konvertibilních obligací Mitsui, se dozvíte, že mimo jiné z důvodu obav z porušení pravidla 10b-6 se snažili v Nomuře přesvědčit autora knihy k falšování dokumentů. Je tam sice uvedeno, že dané pravidlo upravuje nákup a prodej cenných papírů členy syndikátu při úpisu, neznalým problematiky se však asi nabídne otázka "no a co?" Podobných situací je v knize bohužel více.
Obchody po japonsku
Celou knihou vás bude provázet pocit, že autor považuje Japonce za nepoučitelné diletanty. Všechno dělají špatně, jsou totiž skálopevně přesvědčeni, že to co funguje v Japonsku, musí fungovat i v USA, a nejsou vůbec ochotni se přizpůsobit, natožpak si nechat poradit. Nomura byla v Japonsku úspěšná především v maloobchodním prodeji. Jeho úspěšnost pak závisela na častém telefonickém kontaktu s klientem, kterého nezajímaly ani tak moc výsledky, jako spíše aktuální drby o firmě apod. Agresivní marketing ale na trhu institucionálních investorů (kam se Nomura v USA vrhla) však nemohl fungovat. Nakupované tituly totiž musely projít řadou schválení. Japonští manažeři tak například chtěli po makléřích, ať vezmou "nákupčí" investičních fondů a pojišťoven za slečnami, na večeři či jiné akce. V Japonsku to byl způsob, jak dělat obchody, v USA to mohla být leda cesta, jak zabavit (někdy možná ani to ne) portfoliomanagera, který pak s nimi stejně neudělá žádný obchod.
Na konci knihy (konec osmdesátých let) je autor vyhozen z Nomury a odchází pracovat k dalším Japoncům – Sanyo Securities. Protože tam má problémy i kvůli svému vyhození z Nomury, snaží se dosáhnout akce státních orgánů proti Nomuře. Všude se však setkává s nepochopením a nezájmem věc jakkoliv řešit. V průběhu jeho pátrání vyjde najevo, že Nomura dala Demokratické straně milion dolarů. Ani tato fakta nepomohla k žádnému vyšetřování, autor se tedy odhodlal napsat o všem, co se za jeho působení v Nomuře událo.
Místy je na textu vidět, že buďto neprošel korekturou vůbec a nebo měl korektor na hledání chyb málo času. V průběhu celé knihy se totiž objevují věty, které vůbec nedávají smysl, a řady zjevných překlepů. Překlad je místy dosti krkolomný a často jsou u odborné terminologie použita řada odlišných termínů, které lze v češtině vykládat jinak, než bylo původně myšleno.
Pokud alespoň trochu rozumíte detailům amerických předpisů o cenných papírech a máte volný víkend, přečtěte si tuto knihu. Nenajdete-li si na ni čas, moc velkou chybu neuděláte.
Četli jste již tuto knihu? Jak se vám líbila? Nebo si ji teprve chcete koupit? Podělte se o své názory s ostatními.
Zajímavé informace o Nomuře a jejím působení v ČR můžete najít v novém Zaostřeno na...
Sdílejte článek, než ho smažem
