Krize v Hamburku (1799)

Krize v Hamburku (1799)
Hamburk byl v 18. století vedle Frankfurtu, Kolína nad Rýnem a Berlína jedním z nejdůležitějších bankovních center v Německu. Krátce před příchodem nového století se v severním Německu odehrála krátká, ale vážná finanční krize, která měla své epicentrum v Hamburku.
Již během krize v roce 1763 – viz. Úvěrový boom v Amsterodamu – se dostaly mnohé obchodní domy v tomto hanzovním městě do platební neschopnosti. Události v roce 1799 však byly vyvolány především politickými změnami v Evropě a Americe.

"Svobodné a hanzovní" město Hamburk leží na hranicích spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Šlesvické vévodství bylo ve středověku dánské léno a jako takové bylo uděleno roku 1386 německým vévodům holštýnským. Roku 1460 byla stanovena nedělitelnost Šlesvicka a Holštýnska a jejich personální unie s Dánskem. Ve spletité historii Šlesvicka-Holštýnska vždy docházelo k soupeření mezi živlem německým a dánským. V dobách mocenského rozmachu Dánska, měli dánští králové vliv na celou oblast dolního Labe. Často tak docházelo ke sporům mezi Dánskem a Hamburkem. Roku 1612 se pokusil dánský král Kristián IV. kontrolovat labskou cestu a založil v říční deltě přístav Glückstadt. Když tento plán selhal, podporoval jeho nástupce Frederik III. rybářskou obec Altonu (Altona – dnes předměstí Hamburku), které roku 1644 dokonce propůjčil městská práva, aby omezil moc Hamburku a posílil dánský vliv na dolním Labi. Teprve tzv. "smírem gottorpským" v roce 1767 uznalo i Dánsko Hamburk, jako nezávislé císařské a říšské město. Kromě toho obdrželo hanzovní město důležité labské ostrovy mezi obcemi Billwerder a Finkenwerder.

Druhá polovina 18. století přinesla Hamburku nebývalý rozkvět. Do té doby probíhaly veškeré zámořské obchody, směřující do Hamburku, výhradně v režii koloniálních mocností – zejména Velké Británie a Francie. Rok 1769 se stal v historii Hamburku významným mezníkem. Tehdy začalo hanzovní město samo obchodovat se zámořím, když v pozadí byly změny v Americe, které nakonec vedly ke vzniku USA. V Hamburku i dalších přístavních městech prudce vzrostl objem obchodů. Mnoho obchodníků začalo větřit velké zisky, protože přímý obchod s "novým světem" bez zprostředkovatele podstatně zlevňoval export i import. Význam obchodního spojení s mladými Spojenými státy byl takový, že již roku 1794 byl v Brémách otevřen první konzulát USA v Evropě. Vedle Brém to byl také Hamburk, který díky své centrální evropské poloze získal na důležitosti.

Konec 18. století přinesl dalekosáhlé změny také na evropské politické scéně. V Evropě to vřelo již od francouzské revoluce. Na jedné straně stály Francie a Dánsko, na druhé Anglie, Rakousko, Rusko a Prusko. Po separátním míru s Pruskem v roce 1795 získala Francie území na levém břehu Rýna. Současně pokračovala ve válce proti Anglii a Rakousku. V těchto válkách se především vyznamenal mladý korsický generál jménem Napoleon Bonaparte. Roku 1795 se Napoleon stal, poté co bylo potlačeno povstání royalistů, vrchním velitelem vojenských oddílů v Paříži. Zanedlouho převzal generál velení francouzské armády v severní Itálii, kde uštědřoval rakouským vojskům jeden výprask za druhým. Mírem v Campo Formio (1797) muselo poražené Rakousko odstoupit Francii rakouskou část Nizozemí (Belgie) a potvrdit francouzské panství na levém břehu Rýna. Tak zůstala Anglie největším francouzským nepřítelem a díky své převaze na moři zůstala i nenapadnutelná. Francie proto chtěla zasáhnout britské impérium na citlivém místě v zámoří a rozhodla se pro válečné tažení do Indie. Aby toto tažení bylo proveditelné, musel být nejdříve získán Egypt. A tak vyrazil Napoleon v květnu 1798 z pověření direktoria s 350 loďmi a armádou čítající na 30.000 mužů s jediným cílem - dobýt Egypt.

Neklid ve Francii a Nizozemí vedl k tomu, že se – kromě obchodu se zámořím – velká část francouzských a nizozemských obchodních aktivit přesunula do severoněmeckých přístavů Hamburku a Brém. Mnoho Francouzů, pronásledovaných "dětmi revoluce", hledalo azyl v okolních státech a část se usadila také v Hamburku. Na přelomu století mělo hanzovní město již 130.000 obyvatel. Protože Rýn, jako hraniční řeka, nebyl dosti bezpečný pro lodní přepravu, staly se Labe a Wesera hlavními obchodními tepnami do vnitrozemí. Zatímco zboží z kolonií putovalo proti proudu, tak domácí produkty (např. obilí, dřevo, sůl a plátno) směřovaly z vnitrozemí do přístavů. Od počátku devadesátých let zažívalo severoněmecké hospodářství velký rozkvět. Přístavní města Hamburk a Brémy navštívil dosud nebývalý blahobyt a výrazně změnil zdejší životní styl. V Hamburku, podobně jako v bohaté Anglii, vznikaly vznešené kluby s čítárnami, kasina a taneční sály. Praktičnost a elegance se prosazovala i v bydlení a módě. Jako houby po dešti vyrůstaly nové obchodní domy a banky a všichni podnikatelé toužebně očekávali svůj díl z tučných zisků. Mezinárodní politický vývoj však šel dál svou cestou a nebral žádné ohledy na lidská přání.

Napoleonovu nepřítomnost v Evropě využili jeho protivníci k protiúderu. Bonaparte zatím v Egyptě porazil nepřátelské vojsko v bitvě u pyramid, ale 1. srpna 1798 zdecimoval anglický admirál Viscount Horatio Nelson francouzské loďstvo v bitvě u Abúkíru. Napoleon se vypravil do Sýrie, ale jeho postup byl zastaven u Akkonu. Ve Francii rostla zatím nespokojenost s vládou direktoria, které bylo zapleteno do nejrůznějších skandálů a korupce. Pak zasáhlo opět do války Rusko a v roce 1799 jeho armáda přešla Alpy a spolu s rakouskými oddíly vstoupila do Itálie. Vyčerpávající boje, žhavé slunce a mor oslabily francouzské vojsko a když pak přišly zprávy o vážné situaci ve Francii a v Evropě, rozhodl se Napoleon k návratu. Anglie se pokusila zabránit Napoleonovi v návratu námořní blokádou. Tato blokáda byla rozšířena i na severoněmecké přístavy Hamburk a Altonu, které Anglie považovala za nejjižnější výspu Dánska, tehdejšího francouzského spojence.

Blokáda Hamburku byla ovšem pro město a jeho okolí pohromou. Mnoho, a často i velice spekulativních obchodů, bylo tehdy na úvěr a jejich splácení bylo blokádou znemožněno. V srpnu 1799 vypukla finanční krize naplno. Stále více podniků bylo stahováno vírem platební neschopnosti ke dnu a stále vzrůstal počet bankrotů. Když už se situace stávala kritickou, přišla nečekaná záchrana v podobě generála Bonaparta, kterému se podařilo prorazit anglickou námořní blokádu a vrátit se v září 1799 zpátky do Francie. Krátce po svém návratu provedl Napoleon za pomoci vojska státní převrat. Neschopné a zkorumpované direktorium bylo 10. listopadu 1799 rozpuštěno a Napoleon Bonaparte se stal prvním konzulem. Tím začala podivuhodná Napoleonova éra, ale to už je zase jiný příběh.

Návratem francouzského generála pozbyla námořní blokáda smysl a anglické loďstvo čekala důležitější práce. Přístavy na dolním Labi si vydechly a mezinárodní obchod opět ožil. Vlastní krize v Hamburku tak trvala jen několik měsíců, přece však stačila poslat do konkurzu 82 podniků z města a okolí. Po ukončení blokády se dokázal Hamburk opět rychle postavit na nohy a obnovit svou prosperitu.

Průmyslová revoluce, vznik Spojených států amerických a politický vývoj ve Francii narušily tradiční evropský řád. Vítězný kapitalismus se stal hnacím motorem ekonomického vývoje i politických a společenských změn. I v nastupujícím 19. století byly často finanční trhy velkou ruletou a člověk tak mohl získat přes noc nesmírné bohatství či žebráckou hůl.

Co říkáte ekonomické krizi vyvolané blokádou? Zachránil Napoleon Hamburk? Podlehli jste někdy nějaké investiční horečce? Podělte se s námi o své názory a zkušenosti!

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.

Partners Financial Services

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.