Evropa nebo Amerika?

Tento názor na růst evropské ekonomiky se opírá o přesvědčení, že americká ekonomika nemá dostatek sil k obnovení růstu, a proto se tahounem globálního hospodářství stane Evropa. S touto analýzou si dovoluji nesouhlasit z řady různých důvodů.

I. Americká recese je cyklická, evropská nikoliv

Americká recese má především cyklické příčiny. Na vzniklou situaci zareagoval Fed velmi pružným snížením úrokových sazeb i vedení velkých společností. Řada firem zahájila proces restrukturalizace, došlo k rozsáhlému propouštění a výraznému snižování nákladů. Řada firem zkrachovala, nicméně právě tato skutečnost vede k očištění trhu od slabých subjektů a vytvoření zdravého základu pro budoucí konjunkturu. Stagnace evropské ekonomiky není způsobena pouze cyklickými vlivy, její příčiny mají rovněž zásadní strukturální charakter. Lze to dokumentovat na příkladu, kdy silné odbory znemožňují společnostem provést razantnější opatření v oblasti snižování nákladů, což se projevuje růstem inflace při klesající výkonnosti hospodářství.

II. Úrokové sazby - regulace růstu nebo inflace?

Cílem americké centrální banky Fed je udržovat stabilní výkonnost ekonomiky prostřednictvím úrokových sazeb, zatímco ECB používá úrokové sazby zejména k regulaci inflace. Tento rozdílný přístup se zdá být v tuto chvíli jako jeden ze základních argumentů pro rychlejší obnovení hospodářského růstu v Americe, kde jsou sazby na úrovni 1,75% oproti 3,25% v eurozóně. ECB byla v minulých měsících často kritizována za přílišnou opatrnost, která brání rychlejšímu rozvoji ekonomiky. Vzhledem k současnému růstu inflace v západní Evropě je výraznější snížení sazeb velmi nepravděpodobné.

III. Makroekonomická data preferují USA

Americká ekonomika vykazuje lepší makroekonomické údaje než ekonomika eurozóny, naopak v porovnání s Evropou lze pozorovat určité problémy na mikroekonomické úrovni. Bankrot společnosti Enron neznamenal jen největší krach v dějinách USA, ale silně otřásl důvěrou investorů v pravdivost účetních výsledků, které americké společnosti pravidelně vykazují. Jsem přesvědčen, že tento negativní sentiment má ryze technický charakter a může působit jen po určité časově omezené období. V případě, že vývoj makroekonomických ukazatelů udrží stávající pozitivní trend, budou mít hlavní slovo opět fundamentální aspekty a investorům se vrátí chuť do otevírání nových pozic.

IV. Vojenská výroba - impuls k růstu

Po teroristických útocích došlo v USA k přesunu části výrobních kapacit z civilního sektoru do vojenského. Někteří analytici tuto skutečnost pokládají za jednu z příčin, které brání rychlejšímu růstu výkonnosti hospodářství v Americe. K tomu lze říci asi tolik, že armádní výroba sice blokuje část zdrojů, ale zároveň může pomoci stimulovat ekonomický růst i v civilním sektoru díky subdodávkám. Navíc vzniknou nové pracovní příležitosti, které pozitivně ovlivní růst nezaměstnanosti, což se projeví ve zvýšené spotřebitelské důvěře. Z těchto důvodů nepřisuzuji argumentu přesunu výrobních kapacit do armádního sektoru takovou sílu.

V. Cenová korekce na obou stranách Atlantiku

Dalším argumentem mých názorových protivníků bývá tvrzení, že v posledním čtvrtletí minulého roku došlo k příliš rychlému oživení na americkém kapitálovém trhu, což s sebou přinese následnou cenovou korekci a nedůvěru v budoucí růst. S první částí tvrzení musím souhlasit. Americké akcie skutečně nezadržitelně posilovaly během posledních tří měsíců minulého roku bez ohledu na nepříliš dobré makroekonomické ukazatele. Trh byl velmi silně pozitivně naladěn a každý makro údaj, byť negativní, byl vykládán jako další důvod k růstu cen akcií. Díky tomuto vývoji byly ztráty vzniklé oslabením akcií po teroristických útocích rychle smazány. Protiargumentem je poukaz na skutečnost, že se trhy v USA i v Evropě vyvíjely velmi podobně. Americký Dow Jones (profil, názory) byl na tom co do výkonnosti v posledním čtvrtletí loňského roku dokonce o něco hůře než německý DAX (profil, názory) nebo francouzský CAC (profil, názory). Proto nezbývá než konstatovat, že pokud k cenové korekci z uvedených důvodů dojde, měla by se týkat obou srovnávaných trhů.

VI. Směr udává Amerika

Závěrem si dovolím prezentovat svůj názor na téma svébytnosti amerického a evropského trhu. V dopoledních hodinách dochází ke zveřejňování makroekonomických ukazatelů v zemích eurozóny. Na tato čísla přirozeně reagují ceny evropských akcií. V odpoledních hodinách dochází ke zveřejňování makroekonomických ukazatelů v USA. Bývá až komické, jak rychle dokáže Evropa změnit názor v případě, kdy jsou americké a evropské makro údaje v rozporu. To mě utvrzuje v přesvědčení, že evropská ekonomika není tak silná, aby mohla udávat určující směr globálnímu hospodářství.

Jak vnímáte vztah USA a Evropy vy? Má evropská ekonomika šanci na větší a rychlejší růst než ekonomika americká? Podělte se s námi o své názory!

Autor je členem představenstva společnosti ŽB-Asset Management a vedoucím oddělení investic