Riziko každého cenného papíru rozdělujeme na dvě základní části. První složkou je ta část rizika, kterou lze eliminovat v případě zahrnutí tohoto cenného papíru do diversifikovaného portfolia. Tato diversifikovatelná složka se většinou nazývá jedinečným, nebo nesystematickým rizikem. Druhou složku rizika pojmenovali odborníci jako takzvané systematické riziko. Toto riziko pramení z všeobecných pohybů trhu a je to tedy ona nediversifikovatelná (v rámci jednoho trhu) složka rizika, která prioritně určuje takzvanou "prémii za riziko". Málokdo si však uvědomuje, že v této prémii za riziko je kromě obecných, lokálně ekonomických, veřejných a politických rizik obsažena také část (prémiová či diskontní), která velmi úzce souvisí se specifikem tržní nabídky a poptávky po cenném papíru.
Široký a úzký trh
Trh s určitým cenným papírem je považován za široký, jestliže na něm existuje dostatečný počet nákupních a prodejních příkazů za aktuálně rovnovážnou cenu, tedy poslední kurs daného cenného papíru. Naopak jako úzký označujeme trh s malým počtem prodávajících a kupujících. Proto jsou cenné papíry obchodované na širokém trhu likvidnější a tím jsou považovány za méně rizikové než cenné papíry obchodované na úzkém trhu. Zmiňovaná riziková prémie bude tedy na úzkých trzích vyšší než na trzích širokých.
Hluboký a mělký trh
Trh cenného papíru je hluboký, existuje-li na něm neustálý tok nákupních a prodejních příkazů za ceny vyšší a nižší než je aktuální kurs. Poptávková a nabídková křivka je na hlubokém trhu kontinuální (nepřerušovaná) při cenách vyšších nebo nižších než je rovnovážná cena. Obě tyto křivky jsou téměř ploché při cenách blízkých aktuálnímu kursu. Na takto hlubokém trhu je obnovena cenová rovnováha pouze malou změnou kursu daného cenného papíru, v případě, že došlo k jejímu porušení. Toto porušení mohlo být způsobeno náhlým vznikem nerovnováhy mezi nákupními a prodejními příkazy investorů. Takováto úprava kursu na hlubokém trhu je většinou vždy kontinuální, téměř bez skokových změn. Naopak na mělkém trhu jsou nabídková a poptávková křivka buď diskontuální (přerušovaná) nebo velmi strmá. Cenové změny na takovém trhu jsou také nejčastěji diskontuální s velkými procentními skoky. Obecně lze tedy říci, že cenné papíry s hlubokým trhem jsou bezpečnější investicí než cenné papíry vykazující mělký trh.
České versus světové akcie Rozpětí, nebo-li spread, udávající relaci mezi nabídkou a poptávkou daného cenného papíru je na úzkých a mělkých trzích větší než na širších a hlubších trzích. Vztáhneme-li výše uvedenou teorii na domácí podmínky akciového trhu, objasní se tak důvody, proč nelikvidní akcie vykazují vysoké rozpětí mezi nabídkou a poptávkou. Kurs těchto akcií taktéž osciluje během krátkých časových úseků ve velmi širokém cenovém pásmu. Nahlédneme-li na český akciový trh jako celek, zjistíme, že převážná většina domácích akciových titulů (především těch nekotovaných tvůrci trhu) má ve srovnání s evropskými či americkými akciemi co dohánět. Jejich úzký a mělký trh znemožňuje větším portfoliovým investorům nebo denním obchodníkům (daytraders) efektivní vstup (nákup) či výstup (prodej) do investičních pozic v těchto akciových společnostech. Srovnáním trhů akcií Unipetrolu a Exxonu, Českého Telecomu a Vodafonu či Komerční banky a Deutsche Bank z detailního pohledu jejich šířky a hloubky si nejlépe uvědomíme onen propastný likviditní rozdíl. Doufejme, že stejně tak jako ve světě zapůsobil rozvoj finančních derivátů na likviditu podkladových aktiv, bude tomu i u nás po otevření trhu s těmito deriváty.
Mají středo- a východoevropské trhy šanci propastný rozdíl v likviditě snížit svojí fůzí? Jakou naději dáváte projektu na propojení burz v Praze, Varšavě a Budapešti? Napište svůj názor!
Sdílejte článek, než ho smažem
