Od benzínů k akciím

Do konce minulého roku byl Jiří Opletal ředitelem odboru řízení obchodování, staral se o obchodování, o kotaci, o statistiku, o klíčové věci týkající se burzy. Od povýšení na počátku roku se více věnuje provozu burzy, managementu. Říká, že vedení burzy se příliš neliší od managování benzinové stanice, jež si vyzkoušel předtím v USA, obojí prý představuje především komunikaci s lidmi, snahu vytvořit pro ně co nejlepší zázemí a nabídnout kvalitní služby zákazníkům.

Pomáhal s pořádáním koncertu Madonny

Vystudoval jsem VUT v Brně, obor ekonomika a řízení. Skončil jsem v roce 1989 a začal se živit jako programátor, kterých byl v té době nedostatek. Musím říci, že dvouletá programátorská zkušenost mi pomáhá dodnes, dobře si uvědomuji, co je a není technicky možné. Po revoluci jsem na vlastní kůži zažil euforii z otevřených hranic. Chtěl jsem vycestovat, zkusit žít jinde bez ohledu na počet peněz v kapse. Vždy, když jsem měl na letenku, odjel jsem na dva tři měsíce do USA. Tam jsem si na pobyt vydělával různě. Pracoval jsem na několika jednorázových dvou – třídenních akcích. Pomáhal jsem třeba s organizováním koncertů – například na Madonnině v New Yorku, pomáhal jsem na farmách. Musím říct, že několikadenní brigády mi na živobytí – když člověk potřebuje v podstatě jen peníze na jídlo, cestování a vstupné do galerií a muzeí – stačily.

Jiná situace byla, když jsem odjel do USA na delší dobu. Bylo mi nabídnuto řízení nově postavené benzinové pumpy Shell. Dostal jsem možnost a příležitost pumpu rozjet, tedy dělat vše od najímání a školení lidí až po objednávání benzínu a zásobování obchodu. Během práce na benzince jsem vystudoval jeden a půlroční kurz ekonomiky a angličtiny. Bylo to velice zajímavé – udělal jsem velký okruh po USA – kromě několika málo států jsem je navštívil všechny. – včetně Kanady a Mexika. Nicméně v té době jsem jako čerstvý vysokoškolák začal pochybovat, jestli je to to správné, co dělám – jestli proto jsem studoval tak dlouho na vysoké škole. Vždy jsem se uklidňoval, že to je jen takový doplněk vedle studia. Po určité době, kdy se mi práce na benzince stala rutinou, začalo mě to táhnout zase jinam. To je rozdíl proti práci na burze. Tady se díky globalizaci, integraci světových burz a rozvoji nových technologií musí člověk stále učit něco nového, poznávat stále nové lidi na jednotlivých burzách, snažit se s nimi spolupracovat a odhadovat směr, kterým se kapitálové trhy budou v příštích letech ubírat. Narozdíl od benzinové pumpy, kde když se člověk naučí, kolik čeho objednávat a jak se chovat k zákazníkům, jde už v podstatě jen o rutinu. Tady jde stále o učení se něčemu novému. Celkem jsem v USA v první polovině devadesátých let strávil lehce přes dva roky a rád se k nim ve vzpomínkách vracím. Cestovali jsme ve dvou a kupodivu jsme žádnou ponorkovou nemoc nezažili, byť strasti cesty odpovídaly našim skromným finančním možnostem.

Do Dot.comů nakonec pracovat nešel

Rozhodoval jsem se co dál, vrátit se, nebo ještě nějaký čas zůstat ve Státech. Uměl jsem programovat a v roce 1994 již tam začínal boom dot.com firem. Měl jsem od internetových firem různé nabídky. Uvažoval jsem též o nástupu do banky, protože jsem si pohrával s myšlenkou, že do bankovního sektoru půjdu po návratu do ČR. Nikdy jsem ale neuvažoval zůstat v USA natrvalo. Byly to spíše úvahy o tom, že začnu pracovat pro nějakou renomovanou firmu, abych měl zkušenosti po návratu do ČR.

Nakonec jsem po návratu pomáhal spolužákovi z vysoké školy rozjet pobočku jeho firmy v Praze. Obnášelo to, stejně jako předtím u Shellu vyhledání prostor, najmutí lidí, vedení účetnictví… Bral jsem to ale jen jako job na dobu určitou, protože v té době už o mě měla zájem pražské burza a i já jsem chtěl pro ni pracovat. Během pobytů v Americe jsem měl možnost potkat se s tamními makléři, s některými z nich se skamarádit. Navštívil jsem hlavní tamní burzy – New Yorskou a Chicagskou. Prostředí kapitálových trhů na mě udělalo dojem a já měl pocit, že by burza mohla být mou parketou po návratu do ČR.

V pražské burze to ještě bude zajímavé

V roce 1995 jsem nastoupil do obchodního oddělení. Po zapracování jsem se stal vedoucím burzovního dne – osobou zodpovědnou za průběh obchodního dne. Musel jsem odpovídat na dotazy makléřů, kontrolovat začátek a konec obchodování, vyhlašovat intervenční nákupy. Fakt, že jsem poprvé nebyl šéfem, byl součástí velkého teamu a měl nad sebou několik nadřízených, jsem snášel dobře. Vždy jsem věřil, že záleží jen na schopnostech člověka, zda se časem propracuje do pozice, ze které má možnost chod podniku sám ovlivňovat.

Nabídky odjet pracovat do zahraničí se čas od času objevují. Myslím, že má žena by nebyla proti a v přestěhování by mi nebránila. Mě by také nevadilo odjet pracovat na nějaký „prvoligový“ kapitálový trh. Pro nejbližší léta je mi ale práce zde stále obrovskou výzvou. Zdá se mi, že pro pražskou burzu nastává minimálně dvou až tříleté přelomové období – jednání o kooperaci s burzami v regionu, využití nových obchodních systémů, změny související s integrací do EU – a u toho chci být.

Dotazník

Silné stránky: komunikativnost, smysl pro podstatu věci

Slabé stránky: nedochvilnost, netrpělivost

Oblíbený nápoj: kvalitní víno, pivo

Rodinný stav: uspokojivý

Nejdražší koníček: práce – stojí mě spoustu mého, na světě vymezeného, času

Osobní automobil: Škoda

První výdělek: 50Kč v 8 letech za sběr kaštanů

Největší životní vydání: očekávám

Nejvýhodnější nákup: očekávám

Největší sen: ten se neprozrazuje

Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: činky, společenský oblek,budík

Největší vynález lidstva: písmo

Nejobyčejnější věc na světě: obyč. tužka

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: Netuším, ale rok od roku méně

Zde najdete životopis Jiřího Opletala

Je podle vás Jiří Opletal správným člověkem na správném místě? Stane se v budoucnu šéfem burzy? Napište, co si o tomto člověku a jeho práci myslíte! Zajímá nás váš názor!