Pekař nabízí rohlíky, protože jsou k jídlu a jejich cena, kterou jsme ochotni zaplatit (poptávat) odpovídá jejich aktuální tržní hodnotě. Cena, která hodnotu zboží na trhu charakterizuje a kterou jsme ochotni zaplatit má dvě stránky: spekulační a manipulační. Manipulační stránka se týká samé podstaty obchodovaného zboží - rohlík buď je nebo není k jídlu! Spekulační stránka podstatu zboží nepopírá, ale znejišťuje kupujícího: ano, je to rohlík, ALE…
Podobně dnes vypadá situace na českém kapitálovém trhu. Tak dlouho jsme manipulovali ceny na českém trhu, až jsme popřeli, že rohlík je rohlík. Pohnutek k takovémuto škodlivému konání bylo víc. Většina těch, kdo se okolo kapitálových trhů pohybují chtějí se chtějí zviditelnit, jak je dneska módní říkat. Lidé - aktéři toho konání chtějí být zajímaví a ne zboží - akcie, které prodávají, bohužel. (1) Novináři v nových podmínkách po roce 1989 propadli iluzi, že jenom "černá" zpráva je dobrá zpráva. (2) Analytici "junioři" zase usilují o získání prvních ostruh, a to je prý možné jenom pomocí čtivých (tedy negativních) analýz. (3) Analytici "senioři" sice své ostruhy už získali v dávných bojích a dávno přestali mít ideály, ale zase je zajímají (většinou pouze a jenom) "peníze až na prvním místě". (4) Státní úředníky naproti tomu opila moc a ješitnost - "prodáme i za lacno" - aniž by si uvědomovali, že spravují a prodávají něco, co jim vůbec nepatří. A když to všechno sečteme a podtrhneme máme obraz českého akciového trhu.
A najednou bum - doslova i obrazně. V Americe spadlo Světové obchodní středisko a byla zasažena samotná podstata finančního světa. Co teď? Spojené státy své rohlíky - tedy akcie - mají, byť notně potlučené. Jenže i ty potlučené rohlíky mají dál svou hodnotu, jsou totiž k jídlu, byť se k nim hned bezprostředně nedostaneme. A tak nastupuje spekulace: ano, rohlíky mále, ALE zrovna teď… No dobrá, to chápeme, bereme, ale dáme vám za ně míň. Jenže co v Česku? My jsme přece o svých rohlících už dávno prohlásili, že to nejsou rohlíci. Takže s čím budeme spekulovat? Najednou sice křičíme: i my máme rohlíky, jenže nikdo už nám neuvěří. Vždyť jsme ještě před pár dny tvrdili: České radiokomunikace nejsou radiokomunikace a prodáváme "pouze skořápku bez obsahu" a prodáme ji i "za lacno!" Proč by nám tedy měli investoři najednou věřit, že Radiokomunikace přece jenom radiokomunikacemi jsou a nebýt jich, nikdo by neviděl v Česku televizi?
A jsme u jádra pudla. Tak dlouho kůzlátka křičela "Pomoc, je tu vlk," až jim nikdo - a právě když to potřebovala - neuvěřil. A s naším kapitálovým trhem to je stejné. Londýnští analytici říkají: v tuto chvíli skýtá velkou naději investorům Evropa, především střední a východní a Rusko. Tam se mohou zděšení investoři z Wall Streetu utíkat. Jenže my jsme ještě nedávno, jako ta kůzlátka, volali: u nás nic není, co byste tu hledali? Co budeme říkat nyní? Nejspíš tedy asi nepůjde o americkou tragédii, ale o naši, čistě českou tragédii. Neměli bychom na to v nejbližších dnech a týdnech zapomínat!