Velkou část funkcí celého systému vykonává dvanáct Federálních rezervních bank (Federal Reserve Banks) a jejich dvacet pět poboček. Mezi hlavní funkce bank patří vedení celonárodního zúčtovacího systému, distribuce oběživa, dohled a regulace členských bank systému a jejich holdingových společností a funkce bankéře pro americké ministerstvo financí (U.S.Treasury). Každá banka má vlastní výbor, jehož členové se rekrutují jak z představitelů členských bank systému, tak i z veřejnosti. Zástupci lidu jsou jmenování představiteli členských bank i samotným Výborem guvernérů.
Výbory Federálních rezervních bank poskytují Výboru guvernérů a Federálnímu výboru volného trhu velké množství informací o ekonomickém vývoji ve všech koutech Spojených států. Navíc každé dva týdny musí tyto výbory navrhnout diskontní sazbu, za kterou budou jejich banky poskytovat úvěry. Výsledná výše diskontní sazby podléhá schválení Výboru guvernérů.
Hlavním zdrojem příjmu Fedu jsou úrokové platby z jím nakoupených vládních cenných papírů. Další zdroj příjmů tvoří například diskontní úvěry, které tyto banky poskytují, a různé poplatky, např. za provádění zúčtovacích operací mezi bankami. Po odečtení nákladů musí Fed přebytečný zisk předat ministerstvu financí.
Subjektem, který přímo vykonává měnovou politiku, je Federální výbor volného trhu (Federal Open Market Committee). Kromě výše zmíněných operací na volném trhu má na starost např. devizové intervence.
FOMC se skládá ze sedmi členů Výboru guvernérů a pěti z dvanácti prezidentů rezervních bank, ze kterých má své místo ve výboru jisté pouze prezident Federální rezervní banky v New Yorku. Ostatní členové se střídají v ročních intervalech na základě rotačního principu. Tento výbor se schází osmkrát ročně a jeho předsedou je tradičně předseda Výboru guvernérů.
Poslední součástí Fedu, kterou zde zmíníme, jsou členské banky Federálního rezervního systému. Přibližně čtyřicet procent všech komerčních bank tvoří členové Fedu, ale tyto členské banky pokrývají téměř sedmdesát procent všech komerčních depozit.
Mluvíme o systému duálního bankovnictví, protože existují jak komerční banky, které jsou členy Fedu, tak i komerční banky, které členy Fedu nejsou. Jejich členství záleží na úrovni, na které jim byl vznik povolen. V případě, že vznikly na federální úrovni, musejí být ze zákona členy Federálního rezervního systému. Pokud na státní úrovni, mohou si vybrat, zda chtějí být součástí systému či nikoliv. Rozhodnutí o tom, zda se stát členskou bankou Fed, závisí na analýze nákladů a užitku z tohoto členství.
Nákladem je:
- povinný nákup akcií regionální rezervní banky - přísnější regulace a dohled
Přínosy jsou naopak:
- exkluzivní přístup ke službám Fedu, obzvláště k diskontním úvěrům a zúčtovacímu systému
- podíl na tvorbě měnové politiky prostřednictvím svých zástupců ve výborech Federálních
bank
Tímto končí úvodní exkurs do Federálního rezervního systému. V budoucnu se podíváme na to, jak rozhodnutí Fedu ovlivňují vývoj na kapitálových trzích a je-li pro investora důležité pozorně jej sledovat.
Zde najdete první a druhý díl seriálu.
Jak se projeví včera ohlášené snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu? Myslíte, že vrátí Americe růst? Zdá se Vám v noci o Fedu? Napište jaký je váš názor.
Sdílejte článek, než ho smažem
