Kam s českým trhem akcií?

Necelé dva roky po vánočním úklidu, který Komise pro cenné papíry provedla v řadách tuzemských účastníků finančních trhů, se zdá, že se pověst kapitálového trhu v České republice zvolna zlepšuje. Zásluhu na tom určitě mají i tradiční termínované vklady, jejichž výnosy poklesly na historické minimum. Zvykli jsme si na základní ekonomickou terminologii, naučili jsme se využívat řadu dříve nezvyklých finančních instrumentů, nebo o nich alespoň začínáme něco tušit. Při našich investičních rozhodnutích se možná častěji než dříve uplatňuje rozum. Zůstává otázkou, co je důsledkem čeho a zdali má někdo na zlepšení obrazu (některých) finančních institucí v očích veřejnosti rozhodující podíl. Naštěstí je tato otázka spíš akademická, takže se jí teď nemusíme zabývat.

Místo toho můžeme zkusit odhadnout, co se bude dít dál. Trh dluhopisů funguje dobře už dlouho, ale to drobného investora moc nezajímá, snad s výjimkou případu, kdy chce spolehlivě investovat do konzervativního dluhopisového fondu. Je jich na trhu dostatek, stejně jako fondů investujících v zahraničí. Trh derivátů funguje také dobře, dokonce se mu prý má dostat i požehnání od Komise pro cenné papíry, zato o domácích akciích slyšíme stále méně. Příčina je samozřejmě stejná jako dříve, kdy jsme se divili nezájmu zahraničních investorů: české akcie (ACMAPA) nejsou zajímavé.

Ne že by se podnikům nedařilo, ale odraz jejich úspěchů ve výnosech akcionářů je v řadě případů velmi diskutabilní. Dividendy se moc nevyplácejí, majoritní nebo rozhodující vlastníci k tomu vlastně nemají žádný důvod, cena akcií na veřejných trzích je nemusí zajímat. Nelze se ani divit, že likvidita řady titulů je opravdu nízká, kromě obchodů v rámci SPAD se příliš neobchoduje a funkce burzy se často redukuje jen na vypořádání přímých obchodů. Přímé investice silných zahraničních koncernů nemají na burzu vliv. Doporučovaná váha českých akcií v reportech zahraničních investičních bank klesá a náš občan je vystaven masivní podpoře prodeje desítek fondů důvěryhodných institucí stejně jako v ostatních zemích s tržním hospodářstvím. Není divu, že se už objevily dohady, existují-li pro další činnost naší burzy vážnější důvody než pouhá setrvačnost.

Myslím, že existují. Především pro malé a střední podniky je přístup ke kapitálu klíčovou podmínkou rozvoje. A vždycky pro ně bude levnější a jednodušší jít s novým projektem na burzu do Prahy, než do Vídně nebo do Frankfurtu. Totiž – mělo by to být levnější a jednodušší. Pokud ještě i dnes platí, že pro řadu podniků představuje veřejná obchodovatelnost jejich akcií spíš zátěž než užitek, těžko od nich můžeme očekávat, že se jejich přístup (a atraktivita jejich akcií) změní zavedením nebo novelizací nějakého požadavku, který na ně zákon, burza či KCP kladou. Pravděpodobnější je, že o své akcionáře bude pečovat někdo, kdo podniká právě díky nim, resp. díky veřejnému trhu, který mu umožnil získání potřebného kapitálu. Něco takového ovšem zatím moc firem říci nemůže.

Jako závěr tedy pro budoucnost českého trhu akcií můžeme odhadnout dvě možné alternativy: Pokud se (zjednodušením přístupu, snížením nákladů, zjednodušením a zrychlením administrativy, jednoznačností právních norem, patřičným marketingem, prostě jakýmkoli způsobem) podaří oživit zájem emitentů o obchodování jejich akcií na našem trhu, protože to pro ně bude mít smysl, můžeme také očekávat, že bude mít smysl do těchto akcií investovat a že to někdo skutečně udělá. Pak se může dostavit rozvoj domácího kapitálového trhu a jeho růst. Pokud se zájem emitentů vzbudit nepodaří, žádná katastrofa samozřejmě nenastane. Ale ani žádná změna k lepšímu. Nenastane nejspíš vůbec nic.

Jaroslav Rozehnal portfolio manager Commerz Asset Management (CZ) a.s.

V krátké době na analýzu naváže profil fondu Sporotrend (OFSISSPT) investujícího především na českém trhu. Podělte se o svůj názor na vývoj tuzemského akciového trhu a vyhlídky podobných fondů jako Sporotrend. Plánujete sami investovat do českých akcií nebo akciových fondů?