Stavební spořitelna Modrá pyramida ze skupiny Komerční banky prohrála další spor o nepřiměřeně vysoký poplatek, který účtovala klientům za předčasné doplacení hypotéky. Jde o průlomové rozhodnutí: o případu totiž poprvé rozhodoval soud, nikoliv „jen“ finanční arbitr nebo Česká národní banka.
Obvodní soud pro Prahu 2 se na začátku srpna zastal klienta, po němž Modrá pyramida chtěla 46 tisíc korun za to, že chtěl splatit úvěr dřív, než původně plánoval. Na rozhodnutí dnes upozornil web Seznam Zprávy. Rozsudek je nepravomocný, banka se proti němu může odvolat.
Už loni v říjnu dostala Modrá pyramida v jiném případu pětimilionovou pokutu od České národní banky. Šlo o první sankci od regulátora kvůli příliš vysokým poplatkům za předčasné splacení. Pokutu sedm a půl milionů korun za porušení zákona o spotřebitelském úvěru účtování nepřiměřeně vysokých poplatků za předčasné splacení hypotéky pak letos v únoru dostala i Komerční banka: Po jednotlivých klientech chtěla za předčasné splacení navíc desítky až stovky tisíc korun. V některých případech požadovala devíti- až desetinásobek pravidelné splátky.
Problém souvisí s nejasnou formulací v zákoně o spotřebitelském úvěru. Ten platí od prosince 2016 a vedle zcela nových hypoték se týká i těch starších, pokud nové fixační období začalo po tomto datu.
Zákon jasně určil pouze případy, kdy je předčasné splacení pro klienta zcela zdarma: například na konci fixace nebo v případě vážné nemoci či úmrtí. Kromě toho může klient jednou ročně k datu uzavření smlouvy zdarma splatit až čtvrtinu zbývajícího dluhu. A jestliže člověk prodává byt či dům zatížený hypotékou, nesmí mu banka účtovat více než procento ze zbytku úvěru.
V ostatních případech má banka „právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s předčasným splacením“. Zákon však přesně nedefinoval, co to jsou účelně vynaložené náklady.
Na opakující se dotazy veřejnosti i poskytovatelů úvěrů reagovala ČNB v březnu 2019 stanoviskem, podle něhož poskytovatelé úvěrů mohou po klientech požadovat pouze „věcně nutné náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy, jejichž výše je zároveň odůvodněná“. Jde hlavně o administrativní výdaje na zaměstnance, poplatky za katastr nemovitostí, poštovné, náklady na tisk a kopírování dokumentů, telefonní poplatky či kancelářské potřeby. V praxi má jít řádově o stovky, maximálně tisíce korun.
Banky však podle ČNB nemohou po klientech požadovat náklady související se snížením úrokových výnosů nebo třeba výdaje související s provizí zprostředkovateli. Nejde o náklad, ale o ušlý zisk, zdůrazňuje ČNB. Právě tyto takzvané finanční náklady vyčíslily některé banky na desítky nebo i stovky tisíc korun. Podle informací webu Peníze.cz jde vedle skupiny Komerční banky především o UniCredit Bank. Další banky pak respektovaly výklad ČNB, usilovaly však o změnu zákona. Na stranu klientů se loni postavil i finanční arbitr.
Tlak bank na změnu zákona vyvrcholil loni, kdy zájem klientů o předčasné splacení či refinancování kvůli klesajícím úrokům výrazně rostl. Banky kvůli tomu přicházely o čím dál víc peněz. V posledních měsících, kdy úroky nových hypoték naopak prudce rostou, je už odchody klientů tolik netrápí, přesto chtějí tuto otázku vyřešit jasněji.
Petr Kučera
Zaměřuje se na osobní finance a spotřebitelská témata. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale ještě víc než paragrafy má rád média. Přes pět let vedl web Peníze.cz, předtím ekonomicko-finanční rubriku... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem