Výše úrokových sazeb u hypotečních úvěrů je na historickém minimu. Jsme tak lehce pod úrovní léta 2005, kdy průměrná sazba na hypotečním trhu činila 3,62 procenta ročně. Přitom čtyři roky zpátky se sazby pohybovaly těsně pod hranicí šesti procent a situace na mezibankovním trhu naznačovala, že už sazby velmi pravděpodobně nikdy nižší nebudou.
Když navíc započítáme do sazby i daňovou úlevu (o zaplacené úroky až do výše 300 tisíc korun ročně), je možné snížit svůj daňový základ. Aktuálně to znamená úsporu patnácti procent na zaplacených úrocích, dostáváme se tedy na nové hypotéce až na úročení 2,46 procenta ročně s garancí na pět let. To je méně než průměrná inflace za posledních deset let. Reálně to znamená, že si dnes můžeme na své bydlení půjčit peníze „zadarmo“. A to ještě není zdaleka vše: pokud se dočkáme vysoké inflace, pak dokonce můžete na úvěru „vydělat“. Tedy ve skutečnosti vrátíte méně peněz nebo spíš peníze o nižší hodnotě, než si půjčujete.
Konec fixace
Nízké sazby znamenají velmi příjemnou změnu především pro dlužníky, kterým aktuálně končí tříletá nebo pětiletá fixace. Můžou se totiž těšit na výrazný pokles měsíční splátky, a dokonce i paradoxně rychlejší splácení dluhu v případě anuitního splácení. Na milionové hypotéce s dvacetiletou splatností to může znamenat úsporu i přes tisíc korun měsíčně, a navíc po pěti letech fixace o zhruba třicet tisíc nižší zůstatek dluhu. Na pouhých pěti letech tak ušetříte až sto tisíc na každém půjčeném milionu! Pokud přemýšlíte o mimořádné splátce, tak raději zauvažujte, kde naspořené peníze zhodnotit – a stačí je zhodnocovat při zmiňovaném čistém úročení o 2,46 procenta ročně., abyste netratili. A zatímco dluh na hypotéce bude klesat, úspory porostou.
Hypotéka, nebo nájem?
Vlivem hypoteční krize došlo k poklesu cen nemovitostí a splaskla realitní bublina hnaná přebujelou poptávkou. Nejmarkantnější je to u cen bytů, nejméně u pozemků. Máme tak dnes jedinečnou možnost pořídit si nepředraženou nemovitost za levně půjčené peníze. Možnou námitkou je, že výše nájmů při také nerostou. Váháte-li, zda být v nájmu nebo jít do vlastního, je potřeba si uvědomit několik věcí: z dlouhodobého pohledu nájmy rostou, splátka hypotéky může maximálně poskočit, o růstu jako u nájmu se ale mluvit nedá. I kdybyste dnes měli nižší nájem ve srovnatelné nemovitosti, kterou můžete na hypotéku pořídit, je jen otázka času, kdy se situace obrátí a výše nájmu převýší splátku hypotéky. Inflace tak hraje pro majitele nemovitosti a dlužníka v jedné osobě na dvou frontách naráz – tlačí na růst hodnoty nemovitosti a zlevňuje dluh. S každou splátkou hypotéky si nakonec kupujete kus svého domu či bytu a budujete si tak jeden z nejstabilnějších pilířů svého důchodu: když nic jiného, nebudete muset ve stáří platit nájem.
Obezřetnost je na místě
Aktuálně nízké úrokové sazby by ovšem nikoho neměly motivovat k bezhlavým akcím a zbytečně vysokému zadlužení. Banka klidně dovolí splátku až do výše poloviny příjmů dlužníka, to ale může pro leckoho být takřka likvidační. Situace, kdy například po tříleté fixaci poskočí měsíční splátka o tisíc korun nahoru, tak může znamenat jistotu, že nebude nadále schopen svůj závazek splácet. O bydlení, co se ceny týče, by zkrátka neměly rozhodovat emoce, ale rozum. Sazby můžou vzrůst, ale příjem nemusí jen šplhat nahoru a navíc se můžou navýšit výdaje domácnosti. Kromě dostatečné rezervy by tak dlužník měl počítat i s několikatisícovou měsíční částkou, kterou si bude dávat stranou pro strýčka Příhodu. Tyto peníze pro něj navíc můžou pracovat a vydělávat s vyšším ročním zhodnocením, než je úrok na hypotéce. Je proto smysluplné hypotéku natáhnout na delší dobu a vytvořit si tím prostor na rychlejší vytváření rezerv.
Chceme klienty bojovníky
Skvělou zprávou pro všechny, kteří už hypotéku mají, je posun v přístupu většiny bank ke stávajícím dlužníkům. Nabídka úrokových sazeb na další fixační období už nemusí vypadat jako špatný vtip. A pokud to banka přece jen zkusí, stačí zabojovat, ohradit se a díky tomu srazit nabídku na úroveň těch nejlepších aktuálních sazeb na trhu. Vyplatí se spojit se s nezávislým odborníkem, který ví, jak na kterou banku. A pokud se ani po jeho intervenci nepodaří nabídku srazit na přijatelnou úroveň, ostatní banky čekají s otevřenou náručí. Často ale i s tendencí „přistřihnout vám křidýlka“…
„Bankujte“ s námi až do smrti
Trendem posledních měsíců je snaha bank zavázat si klienta na delší dobu, než je období jedné fixace. Slevu za splácení z běžného účtu vedeného u banky, kde si berete úvěr, nabízejí banky už několik let. Raiffeisenbank pak přišla s marketingovou nabídkou, kdy k relativně vysokým sazbám nabízí pro klienty slevu celého procentního bodu. Klientem se v tomto případě rozumí kdokoli, kdo se zaváže svůj platební styk do Raiffeisenbanky převést. Česká spořitelna k podobné slevě (půl procentního bodu za aktivní využívání účtu) před dvěma lety přidala tzv. úrokové zvýhodnění, které je platné za předpokladu, že u ní klient zůstane dvacet let. Na druhou stranu mu garantuje způsob výpočtu sazby pro další fixační období. Klient díky nižší sazbě rychleji splácí svůj dluh. Před pár měsíci se přidala ČSOB, která svým klientům nabízí bonus, pokud jí zůstanou věrní. Zajímavé je pro ně i to, že o tento bonus banka dluh od počátku snižuje, klient tak platí nižší úroky. Do třetice přichází Komerční banka, která přestává rozlišovat mezi stávajícími a novými klienty a zvýhodní každého, kdo se zaváže zůstat u Komerční banky minimálně po dobu dvou fixačních období. Bohužel zde ale klient nedostává žádnou garanci, jak se banka při refixaci zachová, tedy jakou úrokovou sazbu nabídne.
Auto je finanční poradce a manažer Partners
Sdílejte článek, než ho smažem