Nejhorší rok v historii české ekonomiky končí. Bude jí trvat několik let, než se dostane zpět na úroveň, z níž během roku 2009 spadla. Když se výkon ekonomiky převede na časovou osu, vrátilo se Česko v čase o zhruba tři roky. Průmyslové firmy poslala recese dokonce až do první poloviny roku 2005.
Tak nějak vypadá dosavadní účet za recesi, o níž analytici a statistici celý rok 2009 hovořili v červených číslech poklesů ve srovnání s rokem 2008. Laici se ovšem mohli v neustálém opakování záporných čísel několik měsíců v řadě ztratit. Proto přinášíme sérii grafů, které ukazují rok 2009 v kontextu předchozího ekonomického vývoje.
I z těchto grafů je možné vyčíst, že za hlubokým propadem hospodářského výkonu stály především firmy, které se zbavily většiny zásob a ze dne na den jakoby přestaly vyrábět. Propustily zaměstnance stejně rychle, jako je ve dvou letech před recesí dokázaly zaměstnat. A čekaly, že katastrofické vize dopadnou i na domácnosti, které přestanou utrácet.
Jenže z grafu mapující spotřebu domácností je patrné, že Češi utrácet nepřestali. I letos utratí více než loni, i když v chuti nakupovat přece jen zvolnili. Analytici, Česká národní bankai ministerstvo financíočekávají, že jak příští rok dál poroste počet lidí bez práce, bude klesat ochota domácností utrácet. I tak by se však dlouhodobě rostoucí čára neměla překlopit do výrazného poklesu. Z toho někteří ekonomové vyvozují, že firmy by mohly být opět nuceny začít doplňovat zásoby, zvyšovat tak výrobu a nabírat nové zaměstnance. ( Podívejte se, jak se v českých krajích vyvíjela nezaměstnanost)
Obrat ovšem podle analytiků přijde až v okamžiku, kdy se vzpamatují ekonomiky v západní Evropě, kam české firmy vyváží většinu produkce. I objem zahraničního obchodu se totiž kvůli recesi propadl v čase o tři roky zpět.
Návrat k původnímu výkonu, z něhož ekonomika spadla, bude jen pomalý. Pro rok 2010 se očekává růst kolem jednoho procenta. O rok později by česká ekonomika měl růst o dvě až tři procenta. Od původní trajektorie růstu, po níž ekonomika uháněla tempem o pět až šest procent za rok, se tedy Česko bude výrazně vzdalovat.
Nedávná studie Mezinárodního měnového fondu potvrzuje, že po podobných krizích se ekonomiky na dřívější úrovně vracejí v průměru tři roky. Na původní dráhu růstu se zpravidla už nikdy nedostanou a pohybují se pod ní, i když předkrizovým tempem. Důvodem je zejména dlouhodobá ztráta pracovních míst, nižší firemní investice a pokles celkové produktivity hospodářství. Rychlost oživení podle MMF zejména ovlivňuje tempo, s jakým se dříve propuštění zaměstnanci dokážou vrátit do práce. Pokud jim v tom brání příliš nepružný trh práce, návrat k dřívějšímu růstu se prodlouží o několik let. Právě za nepružnost trhu práce je přitom Česko často kritizováno řadou mezinárodních institucí i domácími ekonomy.
Pomalý návrat na dřívější úroveň hospodářského výkonu se projeví zejména ve státním rozpočtu. Nižší výběr daní bude bez úspor na straně výdajů znamenat, že si Česko bude muset na svůj chod čím dál víc půjčovat v zahraničí. V souvislosti s růstem zadlužení a v kontextu zadužování všech vyspělých ekonomik analytici varují, že investoři do státních dluhopisů budou požadovat za každou další půjčku vyšší úrok. Stát tak bude muset více zaplatit věřitelům a o to méně bude moci utratit na školství či vědu. Už teď jsou úroky ze státního dluhu čtvrtý největší výdaj státního rozpočtu. Přitom schopnost vlády povzbudit ekonomiku při rozjezdu z recese smysluplnými výdaji považuje MMF za nejlepší způsob, jak ztracený „ekonomický čas“ rychle dohnat.
Sdílejte článek, než ho smažem