Outsider, nebo favorit?

Redaktoři britského týdeníku prostudovali řadu různých analýz a sestavili materiál, který pravděpodobně bude pro většinu lidí překvapením. Přesvědčení, že evropská ekonomika za tou americkou beznadějně zaostává, nejspíš ve světle těchto informací vezme za své. Co tedy novináři zjistili?

I pomalu lze předehnat

Všeobecně se ví, že hrubý domácí produkt USA rostl v posledním roce (do prvního čtvrtletí 2004) tempem 5 %, zatímco země eurozóny si připsaly jen 1,3 %. A evropský růst za Amerikou trvale pokulhával v průběhu celé poslední dekády: 3,3 % ku 2,1 %. Jenže čísla o HDP Spojených států jsou nadsazená, populace země totiž roste mnohem rychleji. Pokud bychom tedy porovnali HDP na osobu v obou ekonomikách (což je zřejmě nejlepší způsob měření ekonomické výkonnosti), rozdíl je najednou mnohem méně výrazný (1,8 % v eurozóně oproti americkým 2,1 %) . Navíc, všechny horší výsledky eurozóny mohou být prakticky svedeny na jedinou zemi, a sice Německo, jehož ekonomika se od roku 1990, tedy od sjednocení obou německých zemí, potýká s obtížemi. Pokud bychom tedy Německo z měření vyloučili, roční růst HDP eurozóny by dosáhl 2,1 %, neboli stejné úrovně jako USA.

Zřejmě nejpopulárnější mýtus říká, že růst americké produktivity práce předčí ten evropský o obrovský kus. Zaoceánská produktivita skutečně v posledních letech zrychlovala, ovšem rozdíl mezi USA a eurozónou je opět nadhodnocený, protože srovnání vychází ze zavádějících, neporovnatelných údajů. V USA se obvykle k měření produktivity používá ukazatel výkonnosti na hodinu počítaný pouze pro nezemědělský sektor. V průběhu uplynulých 10 let (až do roku 2003) zde vzrostla produktivita práce o 2,6 %. Evropská centrální banka ale používá pro měření růstu produktivity práce zemí eurozóny údaje o HDP na pracovníka pro celou ekonomiku. Ty ukazují nárůst pouze o 1,5 %. Na rozdíl od Ameriky údaje také zahrnují veřejný sektor, ve kterém je produktivita práce vždycky nižší a navíc nezohledňují pokles odpracovaných hodin.
Pokud bychom tedy použili stejný ukazatel pro obě ekonomiky, tzn. HDP na hodinu pro celou oblast ekonomiky, zjistili bychom, že americká produktivita práce v průměru za rok rostla o 2 % od roku 1994, což je jen o málo více, než eurozóna (1,7 %). A podle studie Kevina Dallyho, ekonoma z Goldman Sachs, po přizpůsobení ukazatele ekonomickým cyklům obou zemí rostla produktivita práce evropské dvanáctky v průběhu minulých 10 let dokonce o něco rychleji.

Nic není černobílé

Ale můžeme snad Americe upřít rychlý růst produktivity spojený s růstem zaměstnanosti, zatímco růst produktivity na kontinentální Evropě byl na úkor pracovních míst? To možná kdysi pravda byla, ale dnes už není. V průběhu uplynulé dekády celková zaměstnanost v USA vzrostla o 1,3 % oproti 1 % v eurozóně. Pokud bychom ale znovu ze srovnání vyloučili Německo, dosáhla by evropská dvanáctka stejného tempa jako její zaoceánský partner. A od roku 1997 dokonce vzrostla celková zaměstnanost v eurozóně o 8 %, zatímco v Americe "pouze" o 6 %.

Je samozřejmě pravda, že v průběhu uplynulých deseti let se růst produktivity v USA zrychlil, zatímco v eurozóně tomu bylo naopak. Šéf americké centrální banky (FED) Alan Greenspan vidí jako hlavního viníka rigidní evropské pracovní a výrobní trhy. Strukturální bariéry, které brání propouštění zaměstnanců nebo zavádění nových metod práce možná brání firmám v co nejlepším využití IT technologií.

Nicméně je zde ještě další, méně znepokojivé zdůvodnění pro zpomalení růstu produktivity v kontinentální Evropě. Reformy pro větší flexibilitu pracovního trhu záměrně způsobily, že růst HDP je závislý na zvýšení počtu pracovních míst. Firmy dnes mají více důvodů přijímat nové zaměstnance díky nižším daním za zaměstnance s nízkými platy a díky uvolnění pravidel pro zaměstnávání na částečný úvazek a úvazky na dobu určitou. To jim umožňuje obcházet přísné zákony ochraňující pracující. Negativní stránkou je nižší růst produktivity, protože se více nezkušených a nekvalifikovaných pracovníků zařadilo mezi pracovní síly. Je to přesně totéž, co se dělo v USA v osmdesátých letech. Z dlouhodobého hlediska by ovšem pružnější pracovní trh měl pomoci k posílení růstu.

Zdroj: The Economist

Z oficiálních statistik vyplývá, že růst produktivity byl v průběhu minulé dekády v eurozóně ve skutečnosti stejný jako v USA. A ačkoli HDP na zaměstnance rostl o něco pomaleji, odstup je malý. Nicméně používání oficiálních statistik je tak trochu míchání jablek s hruškami, protože v obou zemích (resp. oblastech) se HDP měří jinak. Například američtí statistici počítají výdaje firem na počítačový software jako investice, což patří do HDP. V Evropě jsou ale tyto výdaje počítány jako běžný náklad, proto se odečítají z konečné produkce. Výsledkem pak je, že prudké zvýšení výdajů na software relativně nadhodnocuje americký růst oproti evropskému.

Dokončení článku najdete na našich stránkách v příštích dnech.

Připraveno podle týdeníku The Economist.

Co si myslíte o netradičním srovnání? Skutečně na tom Evropa není tak špatně? Předežene USA?