Spořitelna slaví 200. narozeniny. Fotky ukazují, jak se měnila – Fotogalerie (1/25)

Prvním vkladatelem Městské spořitelny Pražské byl František Palacký. V den zahájení činnosti pobočky si v květnu 1875 uložil na svou vkladní knížku 400 zlatých. 

Účelem prvních spořitelen měla být podpora chudých vrstev v jejich hospodaření s penězi. Bylo možné ukládat od 25 krejcarů a lidé získávali vkladní knížky na jméno. Úroky činily 4 %, později již 3 %. Spořitelna prováděla pouze některé operace - hypoteční zápůjčky, operace s rakouskými státními papíry a částečně proplácení směnek před dobou splatnosti, aby byly vložené úspory chudších lidí v bezpečí.

Kromě vkladních knížet existovaly na konci 19. století ještě takzvané střádanky, které měly podpořit spořivost lidí. Šlo o kovové pokladničky, které spořitelna zapůjčila za drobný obnos. Lidé si do ní doma spořili, klíče ale měl bankéř. Až byla střádanka plná, donesl ji klient do spořitelny, peníze se přepočítaly a bankéř je připsal klientovi na vkladní knížku. 

Původně sídlila spořitelna v Praze v Thunově paláci, později na Národní třídě. Budovu, ve které dnes sídlí Akademie věd ČR, si Spořitelna Česká nechala postavit v letech 1857 až 1863. Úřadovala v ní od roku 1860. Na fotografii pořízené 3. dubna 1959 je vidět dav lidí před budovou spořitelny.

Nejznámější budovou spořitelny ale vždy byl palác v pražské Rytířské ulici. Budova byla postavena v letech 1892 až 1894 a projektovali ji architekti Antonín Wiehl a Osvald Polívka. Interiér byl ve stylu italské renesance. V přízemí se nacházely obchody, vestibuly a kanceláře. V prvním patře pokladna a dvorana spořitelny a ve druhém patře byty. 

Budova v Rytířské ulici byla klenotem banky. Patří ji dodnes, akorát už není sídlem vedení – je zde umístěna galerie uměleckých děl spořitelny a reprezentační prostory. 

Na podobě poboček, kterých rychle přibývalo, si spořitelna zakládala. Mezi její nejkrásnější místa, jak je sama banka vytipovala, patří budova v Liberci ve Felberově ulici (na fotografii), kde začala nabízet své služby v roce 1887. Dále v Českých Budějovicích na náměstí Přemysla Otakara II., v Opavě na náměstí Republiky, v Ústí na Labem na Mírovém náměstí a v Plzni na rohu Františkánské ulice.

Později, především v době komunismu, se pobočky spořitelny přesunuly z paláců do mnohdy nevzhledných objektů. Příkladem může být pobočka z 80. let minulého století v pražských Bohnicích (na snímku). 

Dlouhou dobu si lidé ukládali peníze ve spořitelně jen na vkladní knížky. Ty měly – podobně jako směnky – povahu cenného papíru. Byly dokladem o tom, že majitel má u peněžního ústavu pohledávku v podobě uložených peněz, které mu svěřil do správy a které se mu navyšovaly o připsané úroky. Vkladní knížky neměly až do roku 1953 jednotný vzhled, každý peněžní ústav si zvolil svůj design. 

Po 2. světové válce začala obnova a vytváření sítě spořitelen, a to především v pohraničí. Tam byly likvidovány dosavadní německé ústavy. Rázem tu však byl rok 1948 a zastátnění, takže se všechny peněžní ústavy působící v jednom místě musely sjednotit. 

Hlavním úkolem socialistické spořitelny bylo získávání a soustřeďování vkladů a jejich využití pro potřeby centrálně plánované ekonomiky. Jen asi 10 až 15 % z nich mohly využít k poskytování půjček občanům.

O vkladních knižkách dnešní doby více zde: Česká spořitelna přestala nabízet vkladní knížky. Založí je poslední banka

Spořilo se na vkladní knížky bez výpovědní lhůty, ty byly úročené 2 %. Tato, původně nejrozšířenější, forma úspor byla postupně vytlačována ve prospěch vkladních knížek s půlroční výpovědní lhůtou a úrokovou sazbou 3%. A pak ještě vkladními knížkami s roční výpovědní lhůtou a úrokem 4 %. Na těch bylo v roce 1989 přes polovinu všech vkladů.

Půjček nebylo moc – existovaly takzvané doplňkové půjčky na nákup vybraných druhů zboží dlouhodobé spotřeby, úvěrová pomoc při individuální či družstevní výstavbě a od roku 1973 půjčky mladým manželstvím.

Rok 1989 byl zásadní změnou i pro banku. Česká spořitelna totiž uvedla do provozu svůj první bankomat. Ten ale fungoval pouze off-line, tedy nebyl připojený k síti (ani k systému spořitelny). Proto spořitelna limitovala denní výběr do výše 1000 korun – zhruba třetinu průměrné mzdy – bez ohledu na to, kolik měl klient uloženo peněz. Uživatelé k němu potřebovali speciální spořitelní karty. Bankomatů rychle přibývalo, instalovaly je i další banky. V současnosti má spořitelna po republice asi 1800 bankomatů.

Dne 1. února 1992 se Česká státní spořitelna stává akciovou společností s novým názvem – Česká spořitelna. Stát si ponechal 40 % akcií, dalších 20 % získaly bezúplatným převodem města a obce České republiky a 3 % tvořila rezervu pro případné restituce. Přesně 37 % akcií pak bylo privatizováno v rámci 1. vlny kupónové privatizace. O osm let později koupila nadpoloviční většinu – 52 % akcií – rakouská Erste Bank a postupně svůj podíl navyšila až na 98 %. V roce 2018 nakonec získala i zbylá dvě procenta. 

V raných letech budování kapitalismu se v rámci marketigové kampaně spořitelna nebojí ani vtipů, jak ukazuje tento snímek.

Česká spořitelna měla nejhustší síť poboček. V roce 1989 jich měla zhruba dva tisíce. Sehrála proto v roce 1993 zásadní roli při výměně peněz po rozdělení Československa. Její pobočky se staly takzvanými výměnnými místy, kde si v únoru daného roku nejprve fyzické osoby a pak právnické osoby vyměnily staré peníze za nové. 

V posledních letech se ale počet poboček výrazně redukoval, v loňském roce bylo podle dostupných dat v provozu 429 poboček. 

V roce 1996, zavedla spořitelna jako první v Česku přímé bankovnictví, aby později nabídla také to internetové, nazvané George. A v roce 2011 pak i banku v mobilu. O historii internetového bankovnictví si můžete přečíst zde: Cesta do pravěku. Podívejte se, jak vypadalo internetové bankovnictví před 20 lety. 

Do současnosti pak Česká spořitelna také stihla vydat přes tři miliony platebních karet, jejichž design se v čase hodně měnil. Nedávno banka vydala například unikátní debetní kartu, která se při placení vždy rozsvítí díky OLED technologii. Spořitelna je vůbec první bankou na světě, která takový typ karty klientům nabídla.

Česká spořitelna má v současnosti 4,6 milionu klientů, je tak z tohoto pohledu největší bankou v Česku. A pro zajímavost - zaměstnává zhruba 10 tisíc lidí. Svou centrálu má nyní v budově na Praze 4 – nad stanicí metra C Budějovická. V budoucnu ji ale chce nabídnout k prodeji. Proč?

Bude mít totiž novou centrálu. A to v pražské čtvrti, která se teprve staví. Jmenuje se Smíchov City. Tvoří ji dvě části – severní, kde budou převažovat bytové domy, a jižní, která má být „komerčním distriktem“. Dominantou této jižní části bude právě Česká spořitelna. Celkem čtyři budovy zaberou podlažní plochu 75 tisíc metrů čtverečních, na kterých bude pracovat zhruba 3500 zaměstnanců banky. 

Více jsme o nové centrále psali zde: Spořitelna ukázala novou centrálu. Láká na galerii, kavárnu i obchody