Alžběta II. na bankovkách

Čtyři roky po nástupu na trůn, v roce 1956, dala královna svolení k tomu, aby se její portrét objevil na bankovce. Trvalo to ale ještě čtyři roky, než byly první libry vytištěny. O rok později následoval desetišilink, tedy půllibra – Británie v té době počítala peníze dost divoce, do libry bylo dvacet šilinků, každý po dvanácti pencích. Na konci roku 1971, chvíli před tím, než britský měnový systém přešel na desítkovou soustavu a šilinků bylo najednou do libry sto, přestal desetišilink platit. Tato librová bankovka se ale používala až do roku 1979.   

Od roku 1963 do roku 1973 platily tyhle pětilibrovky. S prakticky stejným designem přední strany, jen barevně odlišené, se dělaly ještě desetilibrovky. Královna na nich má ve vlasech stejnou korunu jako na předchozích bankovkách, diamantový diadém vyrobený v roce 1820 pro krále Jiřího IV. S ním se objevuje na mnoha dalších portrétech – třeba těch, co se staly podklady pro poštovní známky. Zatímco přecdhozímu portrétu poddaní nechtěli přijít na chuť (královna jim na něm připadala nepřirozeně krásná a zároveň sveřepá), tenhle už vzali na milost.

Tyhle bankovky jste pravděpodobně nikdy neviděli. Protože se nikdy netiskly. Kromě toho, že na nich vidíme královnu poněkud nezvykle v klobouku, jsou opět zajímavou připomínkou toho, jak konzervativní Anglie přistupovala na pořádky, které jinde ve světě už vládly. Původně se bankovka plánovala jako půl libry ve starém systému, tedy deset šilinků. Když už ale bylo jasné, že se bude přecházet na systém sto pencí do libry, předělal se návrh na padesátipenci. Nakonec ale stejně dostala přednost padesátipence kovová. 

Pro bankovky série D, která se začala tisknout v 70. letech, vznikly hned dva portréty, jeden pro nižší nominální hodnoty – librovou a pětilibrovou, druhý pro deset, dvacet a padesát liber. Portrét pro vyšší bankovky zachycuje královnu v ceremoniálním oblečení, respektive v některých součástech oděvu, v němž tradičně zahajuje parlamentní rok. Pro menší bankovky padla volba na oděv podvazkového řádu. Portréty vznikaly v době, kdy královně bylo přes třicet – na bankovky se ale prvně dostaly v roce 1970, kdy už jí bylo 44 let.

Portrét Rogera Withingtona z poloviny osmdesátých let se prvně na bankovkách objevil v roce 1990. A i když se design a dokonce i materiál britských bankovek v dalších letech měnily, tvář královny už na nich zůstala pořád stejná.

V roce 2016 Bank of England začala bankovky vydávat nikoli na papíře, ale na umělé hmotě. Obraz královny zůstal stejný. „Korunka dívek Velké Británie a Irska“ poděděná po královně Marii, náušnice po královně Alexandře, náhrdelník po královně Viktorii.

Alžběta II. byla sice prvním panovníkem na anglických bankovkách, ale podívejte na tohle. Ten vousatý pán je její dědeček král Jiří. Jenže ten papírek není bankovka, ale státovka. Ty od roku 1914 do roku 1928 vydávala státní pokladna. Podstatný rozdíl je, že bankovky byly kryty zlatem Bank of England. A kdykoli jste nakráčeli do banky, mohli jste chtít za svou libru její hodnotu ve zlatě. U státovek tohle neplatilo.

Na kanadských dolarech se ve třicátých letech objevila celá řada britských royals. Mezi nimi i osmiletá princezna Alžběta. Bankovka s jejím portrétem se tiskla od roku 1936 ve dvou verzích, francouzské a anglické. Všechny královniny portréty na kanadských bankovkách – a že jich bylo – si můžete prohlédnout na webu Bank of Canada.

Libry šterlinků nevydává jenom Bank of England. Pokud byste si chtěli budovat sbírku portrétů královny Alžběty na penězích, na dálku se dají objednat třeba z Jersey. Na ostrově v La Manche se sice těmihle penězi provázanými s librou dá i platit, rádi vám je ale s přirážkou pošlou jako suvenýr. Pěknou sérii měly i Falklandy nebo Gibraltar, jiné bankovky zas najdete na ostrově Man, na Geurnsey nebo na sv. Heleně. 

Podle Guinessovy knihy rekordů se královna Alžběta objevila na bankovkách 35 zemí. Tahle sice vystřídala dvě jména, ale na seznamu je prý jen jednou. Ostatně portrét zůstal týž. V roce 1953 se země jmenovala Honduras, ale i po přejmenování na Belize v roce 1973 se na nové bankovky dával portrét královny pořízený nedlouho po korunovaci. V Jižní Americe člověk může zůstat věčně mlád.

Jiný slavný portrét najdete v roce 1950 na bankovce z Mauritia…

… ale i na platidle z Fiji, které je od 24 let mladší.

V Austrálii se na výměnu bankovek a mincí už připravovali. Mince s Karlem III. by se měly začít razit už napřesrok. O bankovkách se v Reserve Bank of Australia vyjádřili v tom smyslu, že můžou zůstat v oběhu roky. Lze to brát doslova, pětidolarové bankovky, které jediné nesou královnin portrét (z roku 1984), se od roku 2016 dělají z umělé hmoty.

Na bankovkách s portrétem královny Alžběty by se daly – kdyby se jejich pěkné reprodukce daly legálně sehnat – vyučovat dějiny druhé půlky dvacátého století, rozpadu koloniálního impéria i postkolonialismu. Některé země se královnina portrétu rychle zbavovaly a nahrazovaly ho obličeji svých hrdinů nebo prozíravěji jen přírodními krásami, jiné se ho držely, protože královnina tvář jim asi – stejně jako poddaným na Britských ostrovech – symbolizovala aspoň nějakou stabilitu. A některé ho držely bůhvíproč, jako třeba Austrálie nebo Kanada. Ta ostatně měla na papírcích nejen královnu nejmladší, ale i nejstarší. A to na těchto bankovkách vydaných roku 2004. Jestli ale mimo Británii budou stát i o Karla (nebo Charlese?), to se teprv ukáže.