S náročným terénem si všechny stroje poradily.
Mezinárodní tým dvou trabantů, polského fiata, čézety a Jawy 250.
Výpravy se účastnili i dva vozíčkáři – Kristína a Jakub. Trabant byl plánovaný jako auto pro postižené – existují do něj originální automatická spojka i ruční řízení.
Jakub.
Trabantí výprava v akci.
Projet se dá nakonec skoro všude. I když s určitými komplikacemi.
Tábor v australské divočině.
Sponzorů na australskou výpravu se podařilo najít spoustu. Auta pak trochu připomínala hokejové dresy oblepené logy reklamních partnerů.
Denní chleba. Díky speciálnímu elastickému vyprošťovacímu lanu, které si výprava otestovala už v Jižní Americe, sice odpadlo nekonečné vyhrabávání jednoho auta doprovázené zahrabáváním druhého, úplně bez práce to ale nebylo ani tentokrát.
Musíme to opravit. Na denní (noční) době nesejde.
Navigátor v akci.
Některé karamboly doprovázel smích, jiné pořádně bolely.
„Highway číslo jedna.“
Typické prašné cesty australské divočiny.
David a Goliáš. Laminátové vozítko vedle australského „vlaku s pneumatikami“.
Dan Přibáň a jeho žlutý stroj při odpočinku.
Trabant má jednu neocenitelnou výhodu: dá se většinou spravit na koleni.
Great Central Road a mezinárodní tým dvou trabantů, polského fiata, čézety a Jawy 250.
Technické problémy se výpravě nevyhnuly ani v Austrálii. V tomto případě nebyla příroda k našim cestovatelům nejmilosrdnější.
Náčelník Velký trabant.
Cestou necestou, polem nepolem...
Motorkám to v australské buši svištělo.
Počet koní pod kapotou? Co na tom sejde, tihle dříči vydrží to, před čím by se z nablýskaných designových autíček strachy vyklepaly matičky.
Jedno z mála míst po cestě, kde výprava měla čas na kochání. Velký balvan na pozadí je Uluru, nejobjemnější pískovcový monolit na světě a posvátné místo původních obyvatel Austrálie.
Trabantí „Lara Croft“ se svou zbraní.
Uluru.
Australský prach dokáže pro fotografa vytvořit vděčné efekty a zabarvit scénu, astmatik už by asi tak potěšen nebyl.
Kontrola přední nápravy.
Česko-polská výprava během své cesty. Nezbytný úsměv pro fotografa.
Zkuste si vybavit kterékoli místo na světě. Je dost pravděpodobné, že tam Dan Přibáň se svým žlutým trabantem už byl.
S náročným terénem si všechny stroje poradily. Občas to ale bylo o fous.
Projet se dá všude. Ovšem občas je potřeba krapítko přitlačit.
Tak takhle nějak se plaví koně. Pod kapotáží.
Dan Přibáň: „Na cestách se mi vždycky nejlíp spolupracovalo s lidmi, kteří za sebou mají pár životních zkušeností. A jestli je někdo otlučený životem, jsou to lidé s postižením.“
Občas se muselo při opravách strojů i trochu přitvrdit.
Návrat do civilizace. Sběratelé plechovek by si přišli na své.
Místní dohlížejí na doplňování kapalin do jedné z motorek.
Divný pavouk?
Nakonec zbylo trochu času i na prohlídku památek.
Žlutá výprava a její kontrast s úchvatnou přírodou.
Probuzený.
Cesta do města. Jen ten vzduch je „nějakej divnej“.
Transport motorek.
Pestrobarevná kompozice plná kontrastů. Ovšem – žlutý trabi asi kontrastuje úplně s čímkoli.
Motorkáři ve městě.