2005. Měsíc s Petrem Maškem bojovali sami na diamirské stěně Nanga Parbatu
2005. Pod Nanga Parbatem měl Radek největší stan, přesto v něm bylo málo místa. Devátá nejvyšší hora světa nakonec byla pokořena, na K2, která byla v plánu hned poté, si ale nakonec Radek musel ještě skoro deset let počkat
2007. Neúspěšnou výpravu na K2 zakončil let vrtulníkem pákistánské armády, „letenka“ přišla na 150 tisíc...
... příčinou byl prst rozdrcený kamenem. První ošetření po několika dnech, kdy byli Radek a Zdeněk sami v základním táboře pod K2.
Zanedlouho o tom bude Radek mluvit jako o „záděře“, ale rozdrcený prst znamenal v roce 2007 konec expedice a dočasně i snu o druhé nejvyšší hoře světa.
2007. Plány na prvovýstup na sedmitisícovou horu Kalanka v Gharválském Himálaji ukončila několikadenní sněhová bouře.
2007. Když nebude K2, ať je aspoň legrace. Radek Jaroš jako účastník expedice Altaj – Cimrman
2008. Na cestě k sedmé nejvyšší hoře světa: Dhaulagirí
Během expedice na Dhaulagirí Radek lezl společně také s Gerlinde Kaltenbrunnerovou. Společně stanuli i na vrcholu. Gerlinde je první a jediná žena s Korunou Himálaje dobytou bez pomoci kyslíkových přístrojů.
2014. První výškový tábor na K2. Šest tisís metrů nad mořem
Základní tábor pod K2. Místo, kde na ledu a kamení strávil Radek šest měsíců života.