Nové zákony: zdánlivá idyla na sudu s třaskavinou II.

Prvním květnem nabyl účinnosti rozsáhlý soubor osmnácti právních předpisů, které mění právní úpravu cenných papírů a kapitálového trhu. O některých nedostatcích nově přijatých norem jsme již psali (Nové zákony: zdánlivá idyla na sudu s třaskavinou I.). Pokračování přinášíme dnes.

Zcela novou podobu získala v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT) úprava vedení evidence zaknihovaných cenných papírů (§ 91 a násl. ZPKT), na niž navazují ustanovení o centrálním depozitáři (§ 100 a násl. ZPKT). Dosavadní úprava vedení evidence Střediska cenných papírů v zákoně o cenných papírech byla k 1. květnu 2004 zrušena. Je ovšem třeba zdůraznit, že tato část zákona zůstává prozatím neaplikovatelná. Podle § 202 ZPKT se až do okamžiku, kdy vznikne centrální depozitář a převezme evidenci Střediska cenných papírů, bude postupovat podle dosavadní, tj. zrušené úpravy. To může trvat několik měsíců i let. Podrobná analýza nové úpravy se tak jeví jako předčasná.

Pokládám ostatně za nemožné, aby byla úprava v přijatém znění použita. Než dojde k události předvídané v § 202 ZPKT, bude nezbytné ji novelizovat. V opačném případě se systém evidence zhroutí. Příklad za všechny: podle § 94 odst. 2 ZPKT se na majetkovém účtu povinně evidují všechna práva spojená s investičními nástroji. Je zřejmé, že např. u akcií je seznam práv vážících se k těmto cenným papírům velmi dlouhý, má-li být úplný. Na § 94 odst. 2 ZPKT navazuje ustanovení § 95 odst. 2 ZPKT, podle něhož se zápis do evidence provede na základě příkazu, který obsahuje veškeré údaje, které se do této evidence zapisují. Převodce akcie tak bude povinen v příkazu uvést vyčerpávající katalog akcionářských práv, jinak centrální depozitář, resp. osoba oprávněná k vedení evidence navazující na centrální evidenci nebude smět příkaz provést! To si ovšem vyžádá značné nároky na obsah příkazu. Stranou ponechávám koncepční problémy, které stupňovitý systém evidence přinese, ať již jde o otázky účinnosti zápisu, legitimační účinky, ale i vztah k zahraničí a nezbytné kolizní normy (viz vícekrát zmíněná směrnice o finančních kolaterálech a její kolizní ustanovení pro cenné papíry evidované skrze řetězce prostředníků).

Neuvážené formulace

Do oblasti vedení evidence spadá také ustanovení § 94 odst. 3 ZPKT, které dokládá, jak neblahé mohou být důsledky neuvážených formulačních změn. Dosavadní § 58 odst. 7 zákona o cenných papírech prohlašuje za majitele zaknihovaného cenného papíru osobu, na jejímž účtu je cenný papír evidován, není-li prokázán opak. Výtvor autorů předlohy vyznívá následovně: "Vlastníkem investičních nástrojů evidovaných na účtu vlastníka je osoba, pro níž je účet vlastníka zřízen, pokud zákon nebo pravomocné rozhodnutí soudu neprokáží jinak." Jakkoliv může ustanovení vyvolávat smích mezi studenty právnické fakulty, když jim je přednášíme, předkladatel je myslel vážně, ač byl na jeho nesmyslnost upozorněn, a tak se stalo součástí právního řádu. Zákon zřídkakdy něco prokazuje a tím méně tuto roli splní rozhodnutí soudu.

Prokazovat opak lze v řízení před soudem, ještě než soud rozhodne, pokud to zákon připustí, a to dostupnými důkazními prostředky, mezi něž patří např. souhlasné vyjádření stran, svědecké výpovědi atd. V daném případě ovšem takový důkaz nebude možné podat. Nikdo nebude moci předložit soudní rozhodnutí o opaku, dokud v řízení o jeho vydání nepodá důkaz jiným způsobem. Ten ale zákon nepřipouští. Soudce tak nikdy nevydá opačné rozhodnutí, neboť při rozhodování bude vázán zákonem, který jasně stanoví, že majitelem cenného papíru je majitel účtu, a běžné důkazní prostředky vylučuje. V rozhodnutí tak soudce nemůže konstatovat nic jiného než právě tuto skutečnost. Soudní rozhodnutí tedy žádnou možnost průkazu opaku nezakládá. Dostáváme se zpět ke stavu před poslední novelizací v roce 2001. Každý, včetně soudu, bude povinen respektovat, že vlastníkem cenných papírů je mrtvola, jsou-li cenné papíry dosud na účtu znějícím na jméno zemřelého, zloděj, na jehož účtu se ocitly v rozporu s vůlí původního majitele a zákonem atd.

Úprava se odvolává na dosud neúčinný způsob vedení evidence

S problematikou vedení evidence podle nové úpravy ovšem souvisí další problém, který je na rozdíl od předchozích vysoce aktuální. Změnový zákon zrušil v zákoně o cenných papírech ustanovení, která řešila přeměnu podoby cenných papírů. Nahradila je ustanovení § 112 a § 113 ZPKT. Úprava není prosta vad, závažnější je ale skutečnost, že předpokládá nový způsob vedení evidence a na několika místech se na něj odvolává. Ten ale dosud není účinný. Ustanovení § 112 a 113 ZPKT se přesto použijí okamžitě, a to při absenci přechodného ustanovení dokonce i na probíhající přeměny. Tím celý institut kolabuje. Původní ustanovení zákona o cenných papírech, která navazují na vedení evidence Střediskem, již použít nelze, neboť jsou zrušena a přechodné ustanovení ve vztahu k nim chybí, nová ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu nelze použít též, neboť fungují jen ve vazbě na vedení centrální evidence novým způsobem, která ovšem není. Emitenti, kteří rozhodli o provedení přeměny, popř. ji již realizují, se tím ocitají v nezáviděníhodné situaci.

Neslavně dopadla také úprava oznamovací povinnosti při nabytí či pozbytí významného podílu na hlasovacích právech emitenta kótovaných (dříve registrovaných) akcií, která se z ustanovení § 183d obchodního zákona přesunula do § 122 a § 11 ZPKT. Dosavadní úprava sice vyvolávala nejasnosti, zdaleka však ne takové, aby bylo třeba ustanovení zcela přeformulovat. Výsledkem jsou formulace, jež v právu nedávají smysl, vzniká tedy otázka, jak je aplikovat. Ustanovení § 11 odst. 2 ZPKT např. pojednává o "držbě hlasovacích práv", "poskytnutí hlasovacích práv jako jistota", což jsou instituty, které české právo nepřipouští, ustanovení § 122 odst. 2 ZPKT odkazuje na neexistující písmena téhož odstavce apod.

Skutečných novinek jak šafránu

Skutečných novinek zásadního významu, jež od 1. května 2004 bude možné zaznamenat v právní úpravě cenných papírů, je kromě zmíněných nových problémů a stovek dílčích změn poskrovnu. Zpravidla pramení z uvedeného harmonizačního úsilí. Přední místo zaujímá oblast kolektivního investování, která přece jen doznala řadu změn k lepšímu. I zde je však cítit nezájem o skutečný rozvoj odvětví. Z hlediska forem zákon nepřináší nic nového – akcie investičních společností na variabilní kapitál budou na tuzemský trh nadále pouze dováženy, nověji také např. z Německa. Úprava tzv. speciálních fondů, tj. méně regulovaných organismů kolektivního investování mimo rámec harmonizované úpravy (např. nemovitostní fondy, fondy rizikového kapitálu atd.), doznala v Poslanecké sněmovně takových změn, že lze sotva očekávat reálný rozvoj tohoto segmentu trhu. Minimální vklad ve výši 2 mil. Kč budou schopni (a ochotni) do jediného fondu investovat pouze nemnozí.

Ani tzv. směrnicové fondy, tj. ty, jejichž podílové listy by tuzemské investiční společnosti mohly nabízet ve všech členských státech EU, včetně sousedních přistoupivších, nebudou mít právě na růžích ustláno. Podle přechodného ustanovení § 136 odst. 4 ZKI spadnou všechny existující otevřené podílové fondy ze zákona do kategorie fondů speciálních, tj. nesměrnicových. K 1. květnu 2004 tak na území České republiky není jediný domácí směrnicový fond, který by tuzemské investiční společnosti mohly nabízet v zahraničí. Naopak k témuž dni může český trh zaplavit zahraniční konkurence. Ustanovení zákona o kolektivním investování přitom výslovně neupravují možnost přeměny speciálního fondu na standardní. Je otázka, jakým způsobem případnou přeměnu provést, bude-li to vůbec možné.

Z novinek, které přinášejí ostatní zákony, lze zmínit např. úpravu manipulace kurzem (§ 126 ZPKT) či pravidla pro distanční marketing a kontraktaci v oblasti finančních služeb (§ 44b až 44i zákona o cenných papírech). Také z jejich podrobné analýzy by vyplynulo několik potíží, na něž bude praxe narážet.

Kótované a speciální trhy

Nová je segmentace regulovaných trhů. Oficiální trhy, § 38 písm. a) ZPKT, nahradí stávající trhy s registrovanými cennými papíry; cenné papíry přijaté k obchodování na tyto trhy se budou nazývat kótovanými (§ 44 odst. 1 ZPKT). Zbylou část regulovaného trhu bude tvořit trh speciální, § 38 písm. b) ZPKT, na němž se bude obchodovat s investičními nástroji, které nejsou cennými papíry. Kromě toho budou organizátoři regulovaných trhů oprávněni provozovat volný trh (§ 40 odst. 1 ZPKT), ten však nebude součástí regulovaných trhů, neuplatní se na něm tedy ochrana před manipulací, zneužitím důvěrných informací atd. Obdobné dělení se uplatňovalo v evropských směrnicích, které byly přijímány v 80. letech minulého století. Nová evropská úprava je odstraňuje. Směrnice z poslední doby vztahují úpravu na cenné papíry přijaté k obchodování v jakémkoliv segmentu regulovaného trhu. I v tomto směru nás tedy za několik měsíců čeká obrat zpět.

V analýze problémů by bylo lze pokračovat, pro účely tohoto příspěvku se to však nejeví jako nezbytné. Za důležitější považuji celkové zhodnocení přijatých zákonů a obecné upozornění na jejich nedobrou úroveň. Následující období jistě přinese řadu dalších, detailnějších analýz a poznatků o míře nedostatečnosti přijatých předpisů. Ani v nejmenším nepochybuji o tom, že nové zákony o kapitálovém trhu způsobí účastníkům kapitálového trhu vážné potíže. Jejich skutečný rozsah a míru, v jaké za ně ponese odpovědnost Česká republika, popř. následně konkrétní osoby, které předlohu zpracovaly, lze prozatím obtížně predikovat. Předkladatel do poslední chvíle ujišťoval, jak jsou předlohy kvalitní, a mnozí mu věřili. Příští týdny a měsíce ukáží, jak velmi se mýlil. Bohužel ke škodě jiných. Doufejme, že mechanismy soukromého práva tentokrát umožní přenést část tohoto břemene na odpovědné subjekty.

Autor je odborným asistentem na katedře obchodního práva PF UK a člen předsednictva ARIZ ČR.

Co si o nových úpravách myslíte vy? Souhlasíte s tímto právním rozborem? Jaký bude praktický dopad takových právních norem?