Při rozhodování o umístění přebytků rodinného hospodaření je třeba mít na paměti základní investiční trojúhelník riziko – likvidita – výnos. Každý z vrcholů tohoto vztahu má svůj význam. Likvidita je velmi podstatná. Můžete mít v nemovitostech uloženo mnoho milionů, můžete mít podíly ve firmách a na termínovaných účtech statisíce, ale pokud potřebujete z ničeho nic za dva dny větší hotovost, je vám to všechno málo platné. Jediné, co s tím lze dělat, je použít část majetku jako zástavu a velmi rychle si půjčit, vytvořit si tak likvidní rezervu. Což za prvé nemusí být výhodné, za druhé v našem případě jde ještě o celkem jednoduchý příběh, ale v poněkud složitějších a delikátnějších vztazích může být zápůjčka peněz velmi složitá.
Požadavky na likviditu jsou jedním z velmi důležitých ohledů v případě, že promýšlíme svou investiční strategii. Pokud chceme za rok koupit auto, pravděpodobně neuložíme osmdesát procent našich peněz na tří- nebo rovnou pětiletý vázaný vklad. Podstatné tedy je velmi dobře si rozmyslit, kdy budeme jaké prostředky potřebovat. Absolutně likvidní jsou běžné účty – to jsou peníze „na viděnou“.
Také investice na finančních trzích jsou podobně likvidní, ale ty nejsou uzpůsobeny soukromníkům. Burza poskytuje u těch papírů, které jsou na hlavním trhu, velmi uspokojivou likviditu – lze zde hovořit o penězích dostupných téměř „přes noc“. Opakem jsou nemovitosti, šperky, obrazy, starožitnosti. U nich je likvidita nejistá a v případě, že chceme dosáhnout určité ceny, pak může trvat relativně dlouho, než se objeví správný kupec.
Ohodnotit riziko bývá rovněž komplikované. Naprosto jistou investici nenajdeme, ale k takovému pojmu se blíží například bankovní vklad, pokud jistotou myslíme garanci návratnosti vložené částky v nominálním vyjádření (zvláště nyní, když došlo ke zvýšení objemu státní záruky za vklady). Pravým opakem je sázka v loterii. Absolutně, prakticky stoprocentně riziková investice nabízí naopak jinde nedosažitelný výnos. Jak je vidno i z těchto několika příkladů, tak vzájemných kombinací těchto tří stran trojúhelníka je obrovské množství.
Kdybychom si nyní měli zopakovat v krátkosti to, co jsme usoudili o rodinných financích, bylo by možné shrnout poznatky do těchto sedmi bodů či rad:
Rada první: Začněte u výdajů. Soustředit se pouze na investování přebytků nebo stávajícího rodinného majetku nestačí, je třeba pochopit vlastní spotřebu a ovládnout ji.
Rada druhá: Nestyďte se řídit se rodinným rozpočtem a tím, že své výdaje budete přesně sledovat. Je to nutné pro dosažení dobrých výsledků při úsporách a je to dobré i pro pochopení sebe sama a svých návyků. Jde sice o činnost do jisté míry nepříjemnou a pro někoho možná i protivnou, ale je to postup vysoce užitečný.
Rada třetí: Definujte si rodinné cíle, rodinnou finanční i životní strategii, Teprve jasně definovaný cíl může být dosažen při volbě správné taktiky, správné cesty. Je vhodné formulovat své cíle společně, v rámci celé rodiny.
Rada čtvrtá: V investicích především diverzifikujte rizika, nikdy se nenechte nalákat na jednu „jedinečnou“ velkou investici. Vždy platí, že pouze rozdělení investic do různě rizikových a různě regionálně a také produktově odlišných způsobů uložení peněz může zajistit uchování rodinného bohatství.
Rada pátá: Nepřeceňujte své síly. Vezměte si pouze takový díl odpovědnosti za své investice, jaký dokážete znalostně, časově a psychicky unést. Pokud nemáte čas, odolnost nebo potřebu vzdělávat se v oblasti investování, svěřte raději své finance odborníkovi, který vám prodá své schopnosti a bude investovat za vás. Snížíte tak sice svůj vlastní zisk tím, že „zaměstnáte“ onoho specialistu, ale je to pořád lepší, než dělat z vlastní vůle chyby a přijít o podstatně více peněz.
Rada šestá: Věnujte investování dostatek času. Nejhorší pro investora je, když začne s nějakým projektem, zahájí určitou investici, otevře své pozice a následně není schopen sledovat dostatečně pozorně a důkladně vývoj situace. Tím se značně zvyšuje riziko, že pozice nebudou uzavřeny ve správné chvíli, kdy vytvářejí slušný zisk, nebo alespoň před tím, než začnou produkovat ztrátu.
Rada sedmá: Přijímejte všechna rozhodnutí jako rodina, čiňte je společně a po dohodě. Ať již jde o snižování výdajů nebo o způsob investování přebytků či jmění. Každé samostatné, nekonzultované rozhodnutí je porušením určitého vnitřního pravidla fungování rodiny. Tímto pravidlem je vzájemná otevřenost a společné rozhodování o všech podstatných aspektech rodinného jmění. I kdyby jeden z partnerů pouze vyslechl argumenty toho druhého a jenom na ně kývnul bez dalších otázek a diskuse, i to je pořád lepší, než když budete jednat za jeho zády.
Autor je daňový poradce a působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Sdílejte článek, než ho smažem