Výdaje rodinného rozpočtu lze dělit na povinné, nutné a zbytné. Mezi povinné patří splátky dluhů, platby vyplývající ze smluv pod sankcemi, tedy například nájemné, platby daní a jiných poplatků, také pokut, placení alimentů, školné, stravné, hrazení nákladů v předškolních zařízeních a také poplatky za členství v klubech, sportovních zařízeních či v politických stranách. Zatímco v předchozích příkladech je neplacení buď přímo trestným činem, nebo lze peníze vymáhat soudně, v tomto posledním případě jde při neplacení pouze o morální újmu. Pro řadu lidí však může být taková újma fatální.
Druhý typ plateb představují výdaje „nutné“. Jde o takové platby, které sice nejsou povinné a jejich neplacení nebude sankcionováno (ani v morální rovině). Nicméně jejich úhrada ekonomicky výhodnější než jejich neprovedení.
Klasickým příkladem, který řadíme do nutných výdajů, může být nákup ročního kupónu na městskou hromadnou dopravu nebo nákup roční dálniční známky. V obou případech jde o posouzení, zda je investice do dlouhodobého zaplacení výhodná nebo nikoliv – tedy zda průběžné placeni jednotlivého využití dálnice nebo městského hromadného prostředku nebude vzhledem k zamýšlené frekvenci v součtu finančně lepší. Povětšinou ale platba dlouhodobá ekonomicky vítězí nad součtem jednotlivých výdajů.
Do této kategorie je možné započítat také roční vklad do stavebního spoření – není předepsán, pokud ho rodina neprovede, nic se nestane, kromě faktu, že nedostane státní podporu tohoto druhu spoření. Obvyklý model vypadá tak, že je státní podpora připočtena ke vkladům k poslednímu dni daného roku, a to podle té výše vkladů spořícího, jaké jsou do toho dne připsány na účet.
Výdaje nutné jsou i ty výdaje, které zajistí základní životní potřeby rodiny z hlediska výživy a oblečení. Zde je však velmi složité najít tu hladinu, kde končí výdaje nutné a začínají výdaje zbytné. Tady se právě dostáváme ke složitému vyjednávání, k posuzováni opravdových neopomenutelných potřeb a jejich odlišení od potřeb zbytných.
Stejně, jako by měla mít rodina určitou představu o platbách povinných, měla by mít také základní představu o náročnosti plateb nutných v jednotlivých měsících. Zatímco u mandatorních výdajů jsme schopni určit dopředu sumu (až na určité výjimky) alespoň rámcově, v případě nutných výdajů je odhad podstatně složitější.
Třetí oblastí výdajů jsou platby zbytné, tedy takové, které vynakládáme nikoliv z donucení dříve uzavřenou smlouvou popřípadě zákonem, ani proto, že tím zajišťujeme základní životní podmínky. Naopak je hradíme zcela dobrovolně a s vědomím toho, že každý nákup takového zboží či služby je možné neučinit, a to bez jakýchkoliv sankcí.
Pochopitelně řazení jednotlivých výdajových položek do konkrétních kategorií bude v jednotlivých rodinách velmi specifické a pozor na to, aby se nestalo zdrojem značných sporů a hádek. Například manžel, jehož denní výdaje na kuřivo jsou dejme tomu více než osmdesát korun (tři euro), asi bude svou manželku těžko přesvědčovat, že by se jednou za dva měsíce měla vzdát kadeřníka za dva nebo tři tisíce korun a pořídit si levnějšího dodavatele těchto služeb. Pravděpodobně uslyší sladkou větu: „Miláčku, když přestaneš kouřit a dáš mi vždycky peníze za cigarety do pokladničky, tak mi na mého Lea v klidu našetříš. To pro mě přece uděláš, že?“
To je velká potíž rodinných financí – jsou součástí každodenního života partnerů. Kdežto když se za některým z krizových manažerů, tzv. „cost killers“, zavře brána podniků, ve kterém právě vraždí náklady, až do druhého dne rána problém končí. A navíc to není nic osobního, ale jde o profesionální úkol. Rodina nemá nikoho, na koho by se mohla obrátit se žádostí o rozhodnutí podobných sporů. Partneři si musí poradit sami.
Podíly výdajů nezbytných, nutných a zbytných na celkových výdajích nejsou nikde doporučeny, nikdo nikdy nespočítal, že by nezbytné výdaje nesměly překračovat 40 procent rozpočtu. Ale čím máme více nezbytných a nutných výdajů, tím hůře se rodině bude šetřit.
Příště: Co je rodinné bohatství
Autor je daňový poradce a působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
22. 7. 2009 9:58
Citace - hráč / 22.07.2009 07:56
Pochopitelně že stačí nebejt totálně blbej. Ale Vy budete donekonečna tvrdit, že ne, protože se živíte prodejem nesmyslů jako je výše zmíněná hra a semináře. Takový seminář je dobrý pro blbce - jedince slaboduché, emocionálně nevyzrálé, ze kterých taháte tisíce a tisíce. Prý naučí se při hře zvládat emoce...Ha, ha, ha. Dejte těm fakanům do ruky peníze a uvidíte, jak strašně zvládají své emoce přímo v praxi.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.