Rodinný rozpočet je společnou záležitostí celé rodiny nebo alespoň té její části, která je schopna o těchto věcech diskutovat (řídit rozpočet podle přání osmiletého synka by asi vedlo ke katastrofě i v multimiliardářské rodině). Cesta k rozvoji rodinného bohatství by měla být definována konkrétní strategií, kterou členové domácnosti soustavně dodržují. Předem stanovená pravidla by neměli porušovat, i kdyby to vypadalo na první pohled nevinně.
Nyní se dostáváme k logické otázce, jak analyzovat příjmy a výdaje. Klíčovým pojmem financí je vždy cash flow, tedy toky peněz. Má dva aspekty. Celkový výsledek v určitém časovém období, a pak neméně důležitý výsledek v průběhu času. Pokud je záporné cash flow třeba v celkovém výsledku za roční období, znamená to, že podnik nebo rodina vydaly více, než kolik vydělaly. Rozdíl je nutné hradit z rezerv nebo z úvěru.
Stejně zrádný může být případ, kdy je cash flow celkově kladné, jenže časově nevyvážené. Představme si rodinu, jejíž příjmy jsou nárazové, výdaje však soustavné – nájem, elektřina a další platby se musí hradit měsíc co měsíc, když jsou ale příjmy soustředěny jenom do listopadu (například po odevzdání zakázky), je tu otázka, jak financovat život před tímto datem. V takovém případě je pro rodinu rozhodujícím úkolem vytvoření takových rezerv, které zajistí hladké fungování rozpočtu i v době, kdy nemá pravidelné příjmy. (Spočítejte si, jak si vytvořit finanční rezervu)
O to podstatnější je pak disciplína ve výdajích. Je potřebné dodržovat naprosto přesně dohodnutý celkový rámec měsíčních výdajů. Jestliže je rodinný rozpočet především otázkou vzájemné dohody partnerů, pak to u výdajů platí ještě více.
Lidé dělají v otázce analýzy příjmů často fatální a naivní chyby. Jednou z nich je obvyklý předpoklad, že příjmy budou vyplaceny přesně v okamžiku, kdy to je nejdříve možné. Málokdo je ochoten předpokládat, že se jeho výplata zpozdí, protože zaměstnavatel se dostane do potíží. Celé roky se to příliš nedělo, protože ekonomika rostla a všechno šlo tak, jak má.
Mnoho lidí má proto nastavena data splátek půjček přesně na výplatní termín a v této nynější recesi se dostávají zbytečně do situace, kdy se ve splátkách opožďují tak, jak je ve zpoždění jejich zaměstnavatel vůči nim. Pokud jde o dluh u standardního finančního ústavu, je to celkem zvládnutelné – hlavně je nutné banku informovat, lépe dokonce osobní návštěvou nebo alespoň telefonátem na konkrétní pracoviště. Kdo si ale půjčil u nebankovní instituce nebo dokonce u soukromníka, může počítat s většími nepříjemnostmi. (Spočítejte si, kolik si ještě můžete dovolit splácet)
Druhým obvyklým nesmyslem v úvahách o vlastních příjmech je donedávna naprosto běžná představa, že příjmy porostou. Mnoho českých rodin si v minulosti půjčovalo „na budoucí příjmy“, to znamená, že jejich objem úvěrů byl nastaven na hladinu X+10 procent, kde X byl příjem v čase přijetí úvěru. Pracovníci poraden pro předlužené slyší mnoho podobných příběhů, které začínaly docela nevině. „V roce 2007 jsem si půjčil tolik a tolik desítek tisíc. Měl jsem slíbeno, že od ledna 2008 dostanu přidáno a ty tři tisíce korun navíc by stačily na hlavní část splátky. Ale pak zaměstnavatel oznámil, že platy nemůže zvednout a já už nakoupil…“ Následuje výčet věcí, které mohla rodina postrádat nebo kupovat postupně, jenže vidina vyššího příjmu vedla k nedočkavosti a ke snaze předběhnout vlastní životní úroveň.
Třetím častým omylem v oblasti příjmů je přesvědčení, že se něco stane, co pomůže problém vyřešit bez velké bolesti, bez velkého šetření nebo bez odprodeje majetku. Existují příklady, kdy se lidé dostali až na lopatu exekutora a přitom opravdu pevně věřili, že příští losování Sportky nebo příští telefon budou znamenat jednoduché řešení jejich stále se zvětšujícího průšvihu. Jistou variantou takového chování je přesvědčení, že v pololetí a na konci roku budou „odměny“, které zahladí mínusy vzniklé během roku.
Rodina, která se rozhodne pracovat s opravdu vážně připraveným a míněným rozpočtem, by se měla především naučit velmi střídmému a opatrnému pohledu na vlastní příjmy. Za prvé je vhodné hned na začátku deset procent disponibilních příjmů dát stranou jako rezervu, kterou se rodina pokusí udržet netknutou po celou dobu jejich finančního období – pokud je třeba výplata patnáctého, tak od patnáctého do čtrnáctého následujícího měsíce. A za druhé při plánování počítat opravdu jenom s těmi příjmy, které jsou v rámci rozumné opatrnosti opravdu jisté.
Příště: Jak udělat inventuru v příjmech rodiny
Autor je daňový poradce a působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
