Ne, MiFID II není označení nového kmene virů z východní Asie, ale zkratka nové evropské směrnice, která reguluje obchodování na kapitálovém trhu – Markets in Financial Instruments Directive II. Tento olbřímí předpis zasáhne Českou republiku (i zbytek Evropy) počátkem ledna 2018. Protože se při jeho vytváření každý zaklínal ochranou spotřebitele, pojďme se na možné dopady podívat právě očima zákazníků. A specificky hlavně očima zákazníků finančních a investičních poradců (v dikci zákona investičních zprostředkovatelů).
Jak napovídá číslovka v názvu směrnice, jde o pokračování. Jsou hlasy, nejen ze strany byznysu, ale i ze státní správy, které nesměle volají, že první díl bohatě stačil a že trh je svázaný až až. Do Bruselu žel tyto hlasy zjevně nedolehly, a tak máme nyní před sebou drobečka o 148 stranách, stovky stran prováděcích předpisů nepočítaje. Co tedy můžou zákazníci po lednu čekat nového?
Plusy (aspoň na první pohled)
Nejprve k věcem pozitivním, alespoň na první pohled. Investiční zprostředkovatelé budou od nového roku muset skládat zkoušku odborné způsobilosti, stejně jako ji skládají u úvěrů nebo penzijního spoření. Ne že by byl s odborností na kapitálovém trhu někdy dramatický problém, ale tak nějak se předpokládá, že formální stvrzení znalosti = lepší služba.
Na trhu se také, pod kuratelou zákona, objeví nová služba jménem nezávislé investiční poradenství. Nezávislý investiční poradce bude muset vždy porovnávat široký okruh nástrojů na trhu (tedy nejen svých) a především: nebude moct za své služby brát provize od bank, ale pouze přímou platbu od zákazníků. Pro ty, kteří si to budou moci dovolit, se tedy otevírá nový segment elitního a skutečně nezávislého poradenství.
Asi poslední dobrou zprávou je fakt, že spolu se směrnicí PRIIPs nová regulace prohlubuje tlak na poplatkovou průhlednost produktů. Kdo ze zákazníků bude v záplavě formulářů schopen ceníky vyhodnotit, může přejít k levnější konkurenci.
Zákazy a omezení
Nebyl by to zákon (evropský zvláště), kdyby nepřinášel také zákazy a omezení. Tím prvním, pokud se týká investičních zprostředkovatelů, je zákaz zprostředkování obchodů s akciemi a dluhopisy bez prospektů. Má to svá pro a proti. U akcií to pro někoho znamená konec otravných telefonátů s nabídkou teď už skutečně životního obchodu, pro jiného reálné omezení možnosti spravovat své portfolio na burze. U dluhopisů omezení může zpomalit úpis pochybných korporátních bondů, ale také jen způsobit jejich přesun do vyšší kategorie (formálně) posvěcené ČNB – mezi dluhopisy s prospektem.
Posledním viditelnějším omezením je zákaz spolupráce poradenských firem se zahraničními subjekty, zejména obchodníky s cennými papíry. Opět, někdo možná blahodárně pocítí konec obcházení zákona, agresivní obchodníci emigrují do zahraničí (a následně reimigrují zpátky s účelově založenými zprostředkovatelskými firmami se základním kapitálem 1 Kč), pro někoho půjde o reálné omezení dostupnosti poptávané služby.
Co neuvidíte…
A pak jsou tu změny, které jako zákazníci přímo nepocítíte. Týkají se vnitřního fungování poradenských firem. Často jsou to věci opravdu, ehm, nepříliš smysluplné. Tak například nová povinnost řídit operační rizika. K čemu je, když finančněporadenská firma nikdy nebude (nesmí) nakládat přímo s vašimi penězi či investičními nástroji? Pokračujeme novými pravidly produktového řízení, které mají (zřejmě) zabezpečit lepší koordinaci produktových „továren“ a distributorů, a v neposlední řadě zpřísněnými požadavky na řízení střetu zájmů, které mají investory chránit před zcepenělými poradci motivovanými prodat jim fond za každou cenu.
S desetiletou zkušeností z trhu na krku si troufnu tvrdit, že obě výše jmenované novoty skončí pouze papírovým cvičením a záplavou dalších zápisů, protokolů atd. pro kontrolu ČNB. Ale reálný efekt na péči o klienty bude minimální.
Ze stejného soudku je i nově povinné pojištění odpovědnosti. Na první pohled pěkné opatření, ale popravdě: kolik jsme zažili případů, kdy poradenská firma nebyla s to uhradit své závazky z chybného poradenství? A nebylo možné zároveň hnát k odpovědnosti nadřízeného obchodníka či investiční společnost? V tomto duchu bychom mohli pokračovat dále a dále, celé hodiny a hodiny…
Účet platí vždycky zákazník
Autor tohoto textu nemůže zakrývat, že není právě fanouškem evropských regulací a směrnice MiFID II zvlášť. Výsledné zhodnocení jejích přínosů a nákladů musí nicméně každý zákazník udělat sám. Ptáte se, jakých nákladů? No přece těch, které vám za všechno to dobrodiní výrobci finančních produktů naúčtují ve zvýšených poplatcích a srážkách z vašich investic. A také těch, které zaplatíte v důsledku nižší konkurence na trhu – ze kterého už nyní odcházejí ti, které neustále přitahování řetězu přestává bavit. Jen to prosím nechoďte reklamovat k nám nebo našim partnerským bankám. My vám totiž všechno tohle „dobro“ poskytovat musíme, ať chcete, nebo ne. A až budete nastupovat do nějakého toho investičního Uberu, který bude díky obcházení regulace fungovat za zlomkové ceny, věnujte nám alespoň tichou vzpomínku. My si totiž všechny tyhle nesmysly vážně nevymysleli.
Sdílejte článek, než ho smažem