Jak prokázal nedávný průzkum společnosti Partners k letošnímu Dni finanční gramotnosti, když se ve škole začíná s výukou k finanční gramotnosti, jsou děti podle učitelů nepopsaný list papíru. Zdá se tedy, že i v tomto nadmíru důležitém oboru rodiče nechávají až velkou část odpovědnosti na škole.
Týž průzkum poukazuje také na to, že je to část až příliš velká. Čeští učitelé ze svých nikterak závratných platů sice dokážou ušetřit a nezadlužují se, dost ale tápou v otázkách spojených se zhodnocováním peněz.
Více o průzkumu v našem článku Učí děti finanční gramotnost: Učitel se nezadluží, ale dlouhodobé finanční plánování nezná
Ptali jsme se tedy chytřejších a zkušenějších, jak to vidí oni:
Jakým způsobem by měli rodiče finančně motivovat své děti? Jak (a od kdy) řešit kapesné? Odměňovat děti penězi za dobré známky ve škole, úspěchy ve sportu či zájmových kroužcích? Jak učit děti hospodařit a stavět základy jejich finanční gramotnost?
zakladatelka obecně prospěšné společnosti Yourchance
Kapesné je vhodně dávat dětem už od předškolního věku. Jeho výše by samozřejmě měla být přiměřená věku a tomu, aby rodič zvládl situaci, kdy se dítě rozhodne a celé kapesné utratí. Jsem také zastánkyní pravidelného kapesného v určitý den, aby se dítě učilo plánování osobních financí, i když ze začátku to možná budou pěti- či desetikoruny, které si bude dávat do prasátka. Tak si může už od malička budovat vztah k penězům a učit se s nimi hospodařit. Některé děti je utratí ihned, jiné si je budou dávat stranou a potom si za to koupí něco hodnotnějšího. Už toto je zajímavé pozorovat a s dítětem zavést rozhovor na téma odložená spotřeba.
Líbí se mi také jeden zvyk, který jsem před několika lety začala zkoušet s mojí neteří, a to je nástěnka snů, kam si dává, co by chtěla, a potom se bavíme, co kolik stojí, kdy by to chtěla, kolik by si musela našetřit a podobně. U větších dětí je možné ještě u nástěnky snů zavést otázku brigád.
Nemyslím si, že by dítě mělo být pravidelně odměňováno za to, že nosí ze školy hezké známky. Dobré studijní výsledky by měly být jeho zodpovědností. Dokážu si ale představit odměnu za půlroční či roční úsilí, které vynakládalo kontinuálně, tedy za vysvědčení. Každopádně pravidla a odměna by měly být stanoveny již na začátku školního roku. Naopak za mimořádné výsledky ve sportu či kroužcích je odměna na místě. Dítě totiž dělá pro tento úspěch něco navíc než jeho vrstevníci – ať už to jsou častější tréninky, hodiny zpěvu a podobně. Je dobré si s dítětem sednout a před samotným závodem či vystoupením domluvit, co bude odměna za vítězství. Pravidlo, že vítěz bere vše, určitě ocení i v pozdějším životě. Pokud zrovna nezvítězí, pochvala bez dohodnuté odměny je i tak na místě, aby dítě chtělo i nadále usilovat o svůj cíl.
koordinátorka projektu Den finanční gramotnosti, mluvčí Partners
Je důležité začít, když si děti dokážou uvědomit hodnotu peněz, řekněme kolem nástupu do školy. Naučte dítě, že kapesné je jeho pravidelný příjem, přizpůsobený věku a vašim finančním možnostem, který může použít, na co chce. Důležité je, aby dítě kapesné dostávalo pravidelně a aby se postupně navyšovalo – stejně jako v ideálním případě váš příjem ze zaměstnání. Ptejte se ho, co by si chtělo pořídit, a pokud to bude něco, na co kapesné nestačí, motivujte ho k šetření třeba tím, že mu k tomu, co si našetří, přidáte jednou tolik. Šetřit může do prasátka, ale třeba i na dětském kontu – alespoň ho nenásilnou formou naučíte pracovat se základním platebním nástrojem.
Starší děti můžete zapojit i do rozhodování o rodinných výdajích, třeba o tom, kam pojedete na dovolenou, jaké s ní jsou spojené výdaje a tak dál S finanční odměnou třeba za sportovní úspěchy či známky bych byla opatrná… Lepší varianta je stanovit si jednoduchý systém, jak odměňovat potomka za práci odvedenou nad rámec povinností jako přilepšení ke kapesnému. Samozřejmě je možné i kapesné snížit, pokud dítě nesplní své povinnosti v rámci rodinného nastavení. Práce v rámci domácnosti je totiž dítě schopné dítě dělat bez ohledu na sportovní či jiné nadání.
hlavní ekonom Roklen24
Peníze jsou externí motivátor. Jako takové nemůžou být nikdy jako motivace dítěte tak úspěšné jako motivátory interní, vnitřní. Mezi ně patří zpočátku obyčejná dětská zvídavost, později i touha překonávat překážky a čelit výzvám nebo mnohdy fantazijní představy o tom, že dítě dosáhne úspěšnosti nějakého svého idolu, třeba sportovce. V dítěti je prostě třeba probudit vnitřní touhu, aby chtělo mít jedničky, aby toužilo vyniknout ve sportu či v koníčcích, a to zcela bez ohledu, jestli za to získá nějakou tu kačku či ne.
Tím není řečeno, že by nemělo disponovat penězi již v poměrně nízkém věku. Je dobré, když se s nimi bude seznamovat a učit hospodařit už odmala, byť ve střídmém množství.
Výuka finanční gramotnosti by měla mít na druhém stupni základní školy mnohem větší časovou dotaci, než má dnes. Děti by se měly dozvídat, jak vznikají peníze, jaké jsou principy úročení, jak se během života postupně zajišťovat na stáří a řadu dalších věci, s nimiž se v reálném životě zcela jistě setkají. Na rozdíl třeba od takových základů geologie. Problém pochopitelně tkví v tom, že v základních konceptech finanční gramotnosti zjevně nezřídka plavou sami páni učitelé a paní učitelky. Začít s výukou finanční gramotnosti se tedy musí už na pedagogických fakultách a dalších pracovištích, kde jsou vzděláváni budoucí pedagogové základních škol.
pedagog
Řešení kapesného je individuální záležitostí rodičů, co se týče výše i pravidelnosti. Podle mých poznatků dnes stále převládá pravidelné kapesné, se kterým se dítě snaží samo hospodařit. Kapesné sice většinou slouží jen pro vlastní potřebu dítěte, ale jsou i rodiče, kteří se snaží vést svého potomka k hospodárnosti částkami, ze kterých si musí zaplatit telefon, obědy i tramvajenku. Dítě pak ví, že není radno celou částku prošustrovat, protože jinak zbytek měsíce stráví „o hladu“. Částky jsou pochopitelně úměrné věku i potřebám dítěte. Správné návky v oblasti finanční gramotnosti dítě nejlépe získá z každodenního rodinného života, kdy jde s rodičem na nákup a učí se, co je levné a co naopak drahé, že i čas strávený v koupelně něco stojí a jídlo na talíř samo z nebe nespadne. Dobrou motivací pro kroužky je bezpochyby lepší vybavení pro danou činnost.
marketingový ředitel Profi Credit
Kapesné je výbornou pomůckou k tomu, aby se dítě naučilo hospodařit s penězi a znát jejich hodnotu. Pravidelným přísunem vlastních peněz děti získají pocit samostatnosti a zodpovědnosti za svá vlastní rozhodnutí. Nemá smysl dávat peníze dětem, které ještě neumějí počítat. Nejvhodnější doba, kdy začít s kapesným, je začátek školní docházky, protože malí školáci jsou schopní pochopit princip kapesného. Prvňáci by měli dostávat obnos v řádu desetikorun, starší děti v řádech stokorun. Kapesné by měli rodiče vyplácet pravidelně v předem určený den, mladším dětem nejlépe jednou týdně, starším jednou za měsíc. Je dobré se předem dohodnout, na co dítě kapesné bude mít, a pak už ho nekontrolovat. Nechte na něm, co si za peníze pořídí. Když dítě kapesné předčasně utratí a žadoní o další peníze, rozhodně mu to neulehčujte a nechte ho plně pocítit dopad jeho rozhodnutí. Dohodnuté kapesné je ideální vyplácet pravidelně, nemělo by ale být podmíněno prospěchem a chováním dítěte.
analytik Next Finance
Neexistuje jednoznačný recept na to, jak děti finančně odměňovat a motivovat. Záleží to na mnoha faktorech, mezi které patří i ekonomická situace rodiny. Každopádně děti jsou všímavé a mnoho zlozvyků odkoukají už od rodičů. Pokud je rozpočet rodiny zaplaven splátkami spotřebitelských úvěrů na pořízení elektroniky či dovolených, příliš dobrá škola to není. Výuka finanční gramotnosti by tedy měla začít u správného chování rodičů. Obecně pro odměňování dětí by měla být nastavena určitá předem jasná pravidla. V pracovním procesu totiž také budou později odměny navázané na výsledky.
tisková mluvčí ČSOB
Kapesné by mělo obsahovat ideálně dvě složky. První by měla být automatická, druhá motivační. Tento systém ale neznamená, že dítě doma nebude nijak pomáhat „bez odměny“. Například vynesení koše by mělo být samozřejmostí. Pohyblivou částku kapesného by dítě mělo dostávat za speciální zásluhy, které nejsou zcela běžné (například pomoc babičce s nákupem). Děti by si měly samy platit všechno nadstandardní, ať už se jedná o počítačovou hru nebo třeba vyšší účet za telefon. Nemusí to být pokaždé celá částka, rodiče mohou také participovat, ale dítě musí vědět, že to nezíská zadarmo. Pokud dítě vyvine nějaké větší úsilí, není důvod je za to neodměnit. Samozřejmě je nutné pohybovat se v rozumné výši odměny. Odměňování za domácí práce je dobrý prostředek, jak své děti vychovávat k finanční gramotnosti, tedy k tomu, jak je naučit hospodařit s penězi, a umožnit jim zažít, že pro získání peněz je potřeba něco udělat. Vhodné jsou také speciální odměny za dobré známky. Jedná se vlastně o simulaci odměn v práci. Dítě pak bude vědět, že za dobrý výkon a snahu přichází více peněz.
Jako bonus přinášíme delší zamyšlení Terezy Jandové, ředitelky dětského domova v Korkyni, kterou znáte i z rozhovoru, který jsme s ní připravili v rámci naší série textů o dobrých věcech Peníze nejsou všechno:
Ona přece jenom praxe s desítkami dětí je něco jiného než řeč od stolu...
ředitelka dětského domova v Korkyni, aktuálně na rodičovské dovolené
Pokud zařadíme finanční motivaci mezi repertoár výchovných a motivačních metod, otázka by spíše měla znít, od kdy dítě finančně motivovat. Těžko totiž motivovat něčím, co pro nás nemá žádnou hodnotu. Finanční motivaci, by měl rodič využít tedy až v případě, že dítě zná hodnotu peněz a finanční motivace pro něj má nějaký význam či hodnotu.
Stejně tak je to s kapesným. Chceme-li ho využít k tomu, abychom dítě učili hospodařit s penězi, dítě by mělo mít představu o tom, jaká je hodnota peněz, které dostává. To je samozřejmě spojeno i se znalostí matematiky. Asi všichni rodiče dětem někdy řekli: tohle nemůžeme koupit, protože je to drahé. Musíš počkat na narozeniny nebo napsat Ježíškovi. Nejdřív se tedy učí klasické hodně a málo. Málo stojí bonbon, ten mi maminka koupí skoro vždycky. Auto na ovládání mi jen tak nekoupí, to bude asi drahé. Tuto úvahu zvládne dítě už předškolního věku. Bude-li ale držet minci či bankovku v ruce, jejich hodnotu ještě nezná. Děti mají zpočátku raději kovové mince, a pokud jich mají mnoho v kasičce, mají pocit, že jsou strašně bohaté. Ve školním věku, kdy se děti učí počítat, o tuto krásnou iluzi přijdou. Samozřejmě také přebírají naši mluvu, napodobují rodiče, vědí, co má pro ně a i pro rodinu hodnotu. Ve škole často po Vánocích děti s patřičnou dikcí vypráví, co dostaly a jak moc to bylo drahé.
Já jsem pro to, aby děti kapesné dostávaly a jeho prostřednictvím se učily hospodařit, šetřit a poznávaly nebo se spíše seznamovaly s hodnotou peněz. Je ale potřeba si rozmyslet, kdy ho dětem začneme dávat a v jaké výši. Kapesné vnímám jako dobrý nástroj k tomu, aby se děti mnohé naučily. Rodiče by dětem měli dát absolutní volnost, co se týká toho, jak s nimi děti naloží. Měli by však všechny situace „doprovázet“ a vysvětlovat. Myslím tím, vysvětlovat situace, které nastaly. Například, utratil jsi všechny peníze? Teď nemáš na zmrzlinu… Příště by bylo dobré nechat si nějakou rezervu.
S finančním odměňováním dětí se v rodinách setkáváme často. Rodiče jej většinou využívají ve spojitosti s podáním nějakého školního výkonu. Za dobrý dítě peníze získá, za špatný mu bývají odejmuty. Ne u všech dětí tohle vnímám jako správné. Co děti, které jsou v systému našeho školství neúspěšné? Nikdy nebudou oceněny? Nikdy si nenašetří na oblíbenou hračku?
Nedávno přišel domů syn mojí kamarádky s tím, že jeho kamarád dostane za posekání zahrady dvě stě korun. A že by si přál, kdyby si doma také platili, když někdo udělá něco pro ostatní. Kamarádka mu na to odpověděla, že v tom případě jí už od rána dluží šest set korun, protože mu vyprala, uvařila a vyžehlila prádlo. Kluk ze svého návrhu rychle vycouval.
U starších dětí vnímám jako důležitou průpravu k finanční gramotnosti možnost vydělat si vlastní peníze na brigádě. U dětí v dětském domově využíváme různých projektů typu Život na nečisto. Zde se děti učí pod dozorem zvládnout hospodaření v domácnosti. Podobné modely využívá i řada rodičů, kdy nechávají mladé dospělé doma a odjíždí např. na dovolenou. Ti pak samostatně hospodaří a řada z nich se během prvních dnů vesele stravuje u MC Donalda a zbytek týdne jsou na suchých rohlíkách nebo okupují babičku.
Děti bohužel často nemají představu o tom, kolik stojí běh domácnosti. Kolik stojí nájem, kolik rodina utratí za stravu. V téhle oblasti by jistě mohla pomoci škola a zkoušet s dětmi sestavit rozpočet. V rodinách asi není úplně běžné, aby měli děti druhého stupně základní školy představu o tom, jaké platí rodina např. nájemné. A zde je dle mého názoru prostor právě pro vzdělávání našich dětí v nějakém systému.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
