„Aby politici splatili dluh, musí požádat školu, aby děti přinesly 100 Kč na SRPŠ, a potom každá třída odevzdá peníze panu řediteli a dají to politikům,“ říká desetiletá Zdeňka z dětského domova Čtyřlístek, Planá a je to odpověď, která napoprvé vyvolá úsměv. Jenže ten mizí, když si uvědomíme, že se v té větě skrývá zrnko pravdy: my už tenhle dluh – a to nepatří k těm největším – celý splatit nedokážeme, můžeme jen doufat, že ho Zdeňce a jejím spolužákům nepředáme zase o kus větší. A to zase záleží na tom, komu svěříme státní kasu do ruky. Zatím asi nic moc. Patnáctiletá Kristýna z kroměřížského dětského domova v odpovědi na otázku Co by měli politici dělat s vysokým dluhem českého státu? jasně formuluje, jakou potíž máme se správci veřejných záležitostí: „Asi je to utopie, ale měli by přestat víc myslet na sebe a svůj osobní prospěch, přestat kázat vodu a sami pít víno.“
Sedmiletá Dominika z dětského domova Radost se zamýšlí nad otázkou Když potřebuji poradit se svými financemi, na koho je nejlepší se obrátit a proč?
„Obrátila bych se o pomoc k nějaké starší osobě, která už má za sebou zkušenosti s financemi a dokázala se o sebe sama postarat. Zkusila bych také zavolat na 1188, tam vždy poradí. Možná bych zkusila finančního poradce, protože je zkušený a asi v tom umí chodit. Když by nepomohlo nic z toho, zkusila bych Pána Boha nebo pana Obamu.“
Poradci Partners jsou v denním kontaktu se svými klienty, s lidmi ve svém okolí. Cítíme se být součástí komunit a měst, ve kterých působíme, a chceme pomáhat tam, kde pomoc často chybí. V roce 2010 jsme z centrálního rozpočtu Partners financovali charitativní projekty za více než 800 tisíc korun. Další dva miliony korun darovali nemocnicím nebo občanským sdružením nejvyšší představitelé Partners. V roce 2011 dosáhla podpora charitativních projektů stejné výše a z rozpočtu bylo podpořeno více než dvacet regionálních projektů, vybraných přímo poradci Partners.
V roce 2011 jsme se rozhodli, že v rámci společenské odpovědnosti Partners podpoříme dětské domovy v České republice, ale s ohledem na náš slogan bychom k tomu chtěli přistoupit trochu „jinak.“ Tak vznikla myšlenka soutěže Co radí děti, na které spolupracujeme s občanským sdružením Beruška HB.
Možná by ale stačilo najít do vlády někoho, kdo má (už, nebo ještě?) ve třinácti letech opravdu zdravý rozum. Co s dluhem, Mirko? „Postupně ho zaplatit, vydělávat a hlavně neutrácet za kraviny.“ Tečka.
Děti na dotazy odpovídají v soutěži Co radí děti, kterou na začátku tohoto roku spustilo občanské sdružení Beruška Havlíčkův Brod ve spolupráci s finančněporadenskou společností Partners. Soutěž je určena pro čtyř- až šestičlenné týmy z dětských domovů, které během roku v pravidelných intervalech odpovídají na celkem deset otázek. Některé otázky jsou konkrétnější, některé navádějí spíš k obecnějšímu zamyšlení – jako třeba otázka, jestli jsou bohatí lidé šťastnější než chudí a proč?
Když si dvanáctiletý Mirek z dětského domova v Horní Čermné v odpovědi zafilozofuje: „Myslím si, že bohatí lidé nejsou vždycky šťastní. Mají sice možnost všechno si koupit, ale lásku, která jim může chybět, si za peníze nekoupí,“ je to skoro na zápis do sbírky citátů – troufněte si říct, že to není citát třeba od Balzaka. Jenže snad o něco jasnozřivěji to vidí stejně stará Marie z dětského domova v Mikulově. Milovníci konzumu ať se před přečtením její lapidární odpovědi chytí za špeky, nekašírovaná, bezprostřední formulace má razanci kladiva: „Šťastnější jsou chudí lidé, protože nechodí do mekáče, nejsou tlustí, a nemusí proto pořád řešit nákup nového oblečení.“
Že je císař nahý, volalo malé dítě. Ostatní si dobrovolně nasadily na oči pomyslné klapky. A i v odpovědích dětí z dětských domovů jsou to často právě odpovědi těch nejmenších, které nám svojí bezprostředností dokážou nastavit zrcadlo.
Když se zeptáte malého Zdeněčka z Vizovic, jestli by děti měly mít svoje peníze, poví vám tohle: „Kapesné je prima, protože si za něj můžu vždycky koupit něco mňam. Nejraději mám lízátka a brambůrky. Někdy si koupím toho moc a pak mám zalepenou celou pusu i s vlasy. Ale stejně se zase těším na nové penízky.“ Nepoznáváte v tom sami sebe? Jenže pozor! Co by Zdeněček udělal se sto tisíci? Žehlil by následky svého hospodaření: „Koupil bych si nové zoubky, protože mi je snědla čokoláda. A taky plnou bednu hraček, ovládací auto, abych mohl k tetě na návštěvu a zvířátkům seno a banány.“ Pokud jste se poznali, vězte, že Zdeněčkovi je teprve šest. (A pokud vám to připomíná hospodaření takzvaných vyspělých států, je to jistě podobnost čistě náhodná.) Dvanáctiletý Jaroslav má ovšem už úplně zralý názor: „Myslím si, že děti v deseti letech by měly mít své vlastní peníze. Proč? Protože takové děti se už od malička učí s penězi hospodařit, šetřit. Na co? Třeba na novou hračku, na svačinu, na spoustu různých maličkostí.“ Stejně stará Marie má už docela jasnou představu: „Brácha by to dal na výhodný účet a zanechal na pozdější dobu. Já bych si konečně koupila svůj vlastní notebook a taky bych si předobjednala svačiny do školy na další rok.“ A to je nejdůležitější. Vědět, co chci a že peníze jsou jen prostředek.
Pokud chcete k nějakému tomu prostředku pomoci dětským domovům – a těm se vždycky hodí každá koruna –, můžete to udělat třeba takhle: půjdete na web soutěže Co radí děti, tam najdete další otázky a další odpovědi a rady dětí, vyberete si dětský domov, který je vám nejsympatičtější nebo kde podle vás vychovají nejlepší hospodáře – a docela jednoduše mu pošlete svůj hlas. Domov s největším počtem hlasů dostane 200 000 korun, domov na druhém místě 100 000 a na třetím 50 000 korun. Dalších 100 000 je vyhrazeno na cenu Sympatie Partners.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
3. 7. 2012 16:15
Vy jste vždycky něco mohl. Volil jste komunisty v bláhovém domění, že něčemu pomůžete. Málo jste se snažil. Každý dospělý nějakou odpovědnost za marasmusm, co tu vládne, máme, někdo větší, někdo menší.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 7. 2012 15:01, Martin
"Včetně dětí, které s ním nemají nic společného". A my s tím máme co společného? Nevím, že bych kdy udělal takový dluh, který nám ti naši nenažraní politici předhazují. To je jejich dluh a vizitka. To je potřeba si uvědomit. Od roku 1995 volím komunisty, kteří jak známo s velikostí tohoto dluhu mají jen velmi málo společného, jestli vůbec, čili mám čisté svědomí. Ať teda platí ti co volili oranžové či modré straky. Na věty že je to společný dluh nás všech jsem silně alergický.
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.